Profesor Jiří Brabec

hovořil zajímavě především o literární kritice

Byly doby, kdy básnické sbírky vycházely v nákladech 100 000 výtisků, nebo jen desítek tisíc výtisků. Kde jsou ti čtenáři? Byli vůbec? Nebyli. Literatura za komunismu sdělovala okruhu lidí to, co potřebovali slyšet. Bylo to časové, aktuální. Lidi to už dneska zapomněli. Literatura přestala být masovým uměním. Je ohrožena komerční manipulací. Autoři píší tak, aby získávali čtenáře - ztrácejí ale integritu a talent. Mnoho děl se propadá do propasti. Literatura existuje ve vzduchoprázdnu, v nejistotě.

Stejné rozpaky existují i v literární kritice. Vznikla doba monologů. Všude se rozšířilo monologické myšlení o literatuře.

Kritika má být vždy dialog. Kritik musí umět naslouchat literárnímu dílu.

Dnes je však každý kritik soustředěn k radikalizaci vlastního názoru. Český literární kritik ví už předem, co v díle je. Nemusí knihu číst. Když píše článek o nějaké knize, užívá povrchní mišmaš rádoby odborných žargónů a o tom, co v knize je, se referovat neobtěžuje.

V Čechách dnes nedochází k dialogu s literárním dílem. Možnost, že druhý má pravdu, se v Čechách neuznává.

Kritika je přece nutně vzájemné střetávání se s jinými názory. V ČR to však dnes neexistuje. Existují jen hloučky navzájem se podporujících esteticky naprosto odlišných skupin, každá z nichž se snaží nad ostatními získat převahu.

Vyšlo už osm čísel Kritické přílohy Revolver Revue, časopisu, který si jistě podle profesora Brabce zaslouží být čten. Většinou tiskne tato kritická příloha články, které pojmenovávají nejaktuálnější problémy. Občas to dělá trochu konjunkturálně. Revue vyrostla z boje proti letargii, z úzkosti, aby její články nebyly příliš málo kritické . Tak se prohřešuje hyperkritičností. Tiskne "aférovou kritiku". Například časopis vyvolal kontroverzi o tom, zda román Prezident krokadýlů skutečně přeložil Josef Škvorecký, anebo Jan Zábrana. Pochybená byla také otištěná diskuse o Chartě 77.

Potíž je, že Kritická příloha Revolver Revue se prohřešuje mustrováním. Není přece možné, aby kritikové mustrovali jiné lidi, že se měli za komunismu chovat tak, jak se chovali zrovna oni, podle hesla: "Jedině můj postoj byl správný".

Je nesprávné, když jsou dějiny znásilňovány mou vlastní zkušeností. Zkušenosti musejí být navzájem konfrontovány, nikoliv hierarchizovány.