Upozornění: k předchozím číslům BL se dostanete, když kliknete v záhlaví na ikonu Archív.
Česká televize, Klub Netopýr: Co není v novinách
Zveřejňuju zde přepis diskusního pořadu, který se vysílal minulé úterý 9.9. 1997 v České televizi - viz zde napravo Obsah těchto Britských listů.
Publikuju tento transkript, protože bych si velmi přál, aby vzniklá diskuse pokračovala. Velmi se těším na vaše připomínky a názory. Z reakcí, které jsem na vysílání dosud dostal, vyplývá, že jejich pisatelé reagovali vesměs velmi odmítavě na to, jak v pořadu hovořili Jiří Leschtina a Petr Uhl, Tomáš Pecina odmítl na Fóru Neviditelného psa i Jana Jařaba. Nedovedu si to přesně vysvětlit, protože myslím, že Petr Uhl i Jan Jařab řekli ve vysílání mnohé důležité věci. Možná, že se lidem nelíbí, když k nim mluví někdo z pozice moci, a postavení čelných komentátorů deníku jako MFD a Právo interpretují jako vlivné postavení?
Ale snad je to něčím jiným. Sledujete-li nahrávku Klubu Netopýr, zjistíte, že kritizovaní účastníci debaty často nejsou schopni se vyjádřit jasně. Mluví v kruzích zbytečně dlouho, rozvíjejí myšlenku dál a dál a posléze se k ní znovu navracejí, takže musí divák vyvíjet velké úsilí, aby se dokázal soustředit na to, co říkají. Možná právě tato mnohomluvnost byla důvodem, proč reagovali diváci iritovaně - v mnohomluvnosti se občas téměř ztratila i podnětná a dobře míněná myšlenka.
O čem se v debatě nemluvilo a co tam možná zaznít mělo:
1. Petr Uhl se po vysílání zmiňoval o do nebe volající praxi - o níž se ovšem měl zmínit před kamerou hned jako o první věci - že v českých novinách dostávají novináři významnější informace od vládních činitelů jen potud, pokud jsou ochotni psát tak, jak si to politik přeje, jinými slovy, zaujímají vůči politikovi postoj služebnosti. O této praxi vím, měl jsem zde v Glasgow loni dlouhý rozhovor s jedním mladým českým novinářem, který mi zcela vážně vysvětloval, že on si musí s politiky vytvořit vztah na základě principu "ruka ruku myje", protože jinak by neměl přístup k žádným důlěžitějším informacím. Petr Uhl konstatoval, že reportéři deníku Právo jsou ostrakizováni, protože nejsou ochotni na tyto nepsané úmluvy s českými politiky přistupovat.
2. Václav Žák mě upozornil, že přece hlavním problémem české žurnalistiky je nedovzdělanost novinářů - jsou nevzdělaní a nepracují na sobě. To je pravda, já bych ještě dodal, že jsou často při své omezenosti a nedovzdělanosti na sebe pyšní.
Na druhé straně hluboce nesouhlasím s výtkou pana Žáka, že jsem prý v pořadu neměl poukazovat na podivný způsob, jímž byla zprivatizována Mladá fronta Dnes a Právo. Že prý to s nynější prací novin nemá vůbec nic společného. Je mi líto, že jsem možná považován za morálního fundamentalistu, ale jsem hluboce přesvědčen, že právě toto velmi silně ovlivňuje způsob, jak se v novinách píše. Noviny, které byly ukradeny (nešly do privatizace, zisk ze zesoukromění těchto státních podniků přešel do rukou jejich zaměstnanců a ředitelů) těžko mohou seriózně psát o čemkoli.
3. Ivan Kytka poznamenává, že:
(a) britské noviny mají obyčejně určitou politickou filozofii, vůči níž pak systematicky poměřují výkon vlády. Listy jako Mladá fronta Dnes se naopak a priori rozhodly zprvu podporovat Klausovu vládu, děj se co děj, a teprve postupně a jen značně chaoticky v nich vzniká nějaký ucelenější názor na skutečnost.
(b) otázka vlastnictví českých deníků a vytunelování listů Mladá fronta, Rudé právo a dalších jejich vlastními zaměstnanci je skutečně doslova klíčovou otázkou, která ovlivňuje všechno, co se dnes v těchto sdělovacích prostředcích děje. Ivan mi vyčítá, že jsem věc v pořadu Netopýr řádně nevysvětlil, považoval jsem věc příliš automaticky za jasnou. Zároveň poukazuje na to, že diskutující tento hluboký problém nepochopili - je to podle něho důkazem, že nemají zkušenosti z podnikatelské sféry.
Měl jsem - Ivan má pravdu - zdůraznit nejen, že mají hodnotu značky jednotlivých vlastním redaktorským osazenstvem zprivatizovaných listů, ale i že měly hned na začátku, v revoluci, podstatnou hodnotu věrní předplatitelé a čtenáři těchto listů, které deníky Mladá fronta Dnes a Rudé právo svou "neformální" privatizací převzaly od svých předchůdců. Tato předplatitelská obec měla miliardovou, nikoliv miliónovou hodnotu.
Pohlédněte na to takto, vysvětluje Ivan Kytka:
Představte si, že byste měli značkový výrobek, který má každý den zajištěný díky své zavedenosti odbyt nejméně 100 000 kusů. Může někdo vážně argumentovat, že tato skutečnost nemá žádnou komerční hodnotu? Že není pravda, že si ji osazenstvo listů jako MFD a Právo (a dalších) nepřivlastnilo bez jakékoliv náhrady daňovým poplatníkům? Že za tuto hodnotu neměli vlastníci zaplatit podstatné finanční částky státu?
Jak po vysílání konstatoval Jan Jařab, ano, listy jako MFD a Právo budou těžko kriticky psát o praktikách tunelování bank, když si tyto listy jejich zaměstnanci vytunelovali sami.
Další materiál k tomuto tématu je na této adrese.
(c) Jaké existují v ČR intelektuální školy, jejichž názory by se odrážely v denním tisku? Zdá se, že žádné.
(d) Petr Uhl konstatuje v debatě, že chabé právní vědomí a špatná práce reportérů o soudnictví je tím, že z finančních důvodů nepracují v redakcích právníci. Noviny si však přece mohou dočasně kupovat právní konzultace pro své články od odborníků, kdykoliv to potřebují.
(e) Málo se v diskusi hovořilo o tom, jaká mají média vliv na formování občanské společnosti, snad až ke konci se o tom nepřímo zmínil Jan Jařab, když kritizoval, že pro česká média je zpráva jen to, o čem se pře vláda a opozice. Navzdory tomu, že podle Petra Uhla je ČTK zcela dokonalá, zrovna v této oblasti například selhává. Nabídněte ČTK názor člověka bez politické funkce. Ten se v ČR nezveřejní, i když je třeba velmi podnětný a zajímavý, míní Ivan Kytka.
(f) A jak je to vlastně s argumentem Jiřího Leschtiny, že by vedoucí představitelé "státotvorných" stran měli vystupovat proti radikálním stranám jako jsou Republikáni a komunisté a neměli se s nimi veřejně stýkat? Jistě, nejsou to příliš atraktivní strany. Potíž je, že pro ně hlasovalo skoro dvacet procent obyvatelstva. Budeme-li takto vyčleňovat dvacet procent společnosti, těžce si zaděláváme na problémy v budoucnosti.
Transkript pořadu Netopýr zveřejňuji ve dvou částech, v dnešních a v zítřejších Britských listech. JČ
