TV Nova - jak se dostat do mínusu
(Předchozí materiály o TV Nova od Milana Šmída jsou ve včerejších Britských listech, dále v Neviditelném psu zde a v Britských listech z 8. září 1997 (Prima, Beseda, Nova), nejnovější třídílný rozsáhlý blok informací o TV Nova je v Britských listech z 22.8.1997, z 25.8. a 26.8.)
Motto: "Vyčerpáváme se (s Primou) vzájemně mezi sebou. Nevylučuji, že i Nova bude letos v hospodaření dočasně cash negative."
Vladimír Železný (Právo, 6.9.1997)
Ve svém posledním článku o daních a TV Nova jsem slíbil odpověď na otázku, jak je možné nevykázat v tak výdělečném podniku, jakým je TV NOVA, zisk. Předpokládám, že všichni podnikatelé se mi už mezitím vysmáli, protože odpověď na tuto otázku zná v ČR každé malé dítě - nechceš-li platit daně, pak zvyš své náklady.
Zřejmě tou největší nákladovou položkou v hospodaření ČNTS se letos stane nákup tzv. Měšťanské besedy, odkud TV Nova vysílá. Jde o komplex budov bývalé Československé televize mezi Vladislavovou a Jungmannovou ulicí, kterou 10. srpna 1993 zakoupila společnost CEDC Praha s.r.o., pozdější pobočka CME.
TV Nova od začátku pracovala v "cizích" prostorách, na základě smlouvy ČNTS o pronájmu s CEDC Praha z prosince 1993, ke které v prosinci 1994 přibyl dodatek o leasingu (bude o něm ještě řeč). Tyto prostory nyní, tj. v květnu 1997, ČNTS od svého pronajímatele koupila.
Tady si dovolím odbočku a vrátím se ke slavné veřejné polemice z ledna t.r., která vyvrcholila spory o tom, kdo je a kdo není tajtrlík:
"Dokonce i ten zisk, o kterém pan Štěpánek hovoří, za prvé není užit k rozvoji jiných televizí, CME to nemá zapotřebí, CME má dost jiných prostředků jinak generovaných... Nicméně chci říct, že ti Američané jsou dokonce takoví, že polovinu toho zisku tady dokonce nechávají... Proinvestovali přes 40 miliónů dolarů. Zatím dostali zpátky necelých deset za tři roky. To je velmi korektní investor." (VŘ 25.1.1997)
Již jednou jsem se pokoušel dát dohromady (viz Neviditelný pes 30.1.1997), co oněch údajných 40 miliónů investic vlastně zahrnuje - byl v tom nejen oficiálně uváděný počáteční vklad do ČNTS ($9.265.000) ale také nákup a vybavení budovy Měšťanské Besedy (výše původní investice je mi neznámá), nemluvě o 3,5 miliónech dolarů investovaných do nákupu Rádia Alfa a kdoví, jestli si do toho pan Fertig nezapočítal i těch slavných 5,7 miliónu dolarů "půjčených" Vladimíru Železnému na získání většinového vlivu ve společnosti držitele licence CET 21. Ale to v této souvislosti není tak důležité.
Důležitější je fakt, že Železný ve své lednovém vystoupení opět (po kolikáté již?) klamal, když lidem tvrdil, že "velmi korektní investor" dostal za svých investovaných 40 miliónů zpět pouhých 10 miliónů dolarů (to byly ony vyplacené cash dividendy). Zapomněl totiž dodat, že americký investor za své peníze získal v ČR to, čemu se říká v anglické účtařině "assets", tj. hodnoty, které mu buď vydělávají peníze, nebo které může kdykoli zpeněžit.
Prodej Měšťanské Besedy nechť je toho názorným příkladem. (Další údaje jsou z kupní smlouvy, kterou ČNTS uzavřela s majitelem nemovitosti CEDC Praha s.r.o. 21. května 1997. Smlouvu lze najít v hlášení SEC za 2. čtvrtletí 1997 na adrese:
www.sec.gov/Archives/edgar/data/925645/0000950123-97-006859.txt)
Prodejní cena nemovitosti zde sestává ze dvou částí. Jednak je to 295 miliónů korun vyčíslených jako pozemky, budovy a zařízení, druhou část pak tvoří nesplacené závazky CEDC Praha s.r.o. vůči České Spořitelně na základě poskytnutého úvěru z listopadu 1993. Tady jsem trochu na rozpacích. Smlouva uvádí, že nemovitost slouží jako zástava vůči pohledávce České spořitelny ve výši 328 miliónů korun, nicméně dokumenty CME uvádějí, že dluh CEDC vůči České spořitelně byl v červnu 1997 již jenom 159 miliónů korun (splátky na něj, včetně úroků, se pohybují kolem 66 miliónů korun ročně). Budiž...
Prodejní cena by tudíž podle smlouvy měla činit 295+159 = 454 miliónů korun. Část této ceny ČNTS už zaplatila ve dvou leasingových splátkách za rok 1995 a 1996 (1,992+2,868 = 4,86 milióny USD = cca 145 miliónů korun), a část této ceny teprve zaplatí ve splátkách dluhu České spořitelně.
Aby věc nebyla jednoduchá, tak na straně 4 smlouvy se praví, že kromě dluhů vůči Spořitelně přejímá ČNTS od CEDC Praha také pohledávku ve výši 91 miliónů korun vůči sobě samotné(!), neboť část prodávané nemovitosti sloužila jako zástava, kterou CEDC Praha s.r.o. ručil za půjčku, jež jí poskytla ČNTS a to na základě smlouvy z 31.3.1993 (!!!). Porovnáním s registračním číslem vkladu zástavního práva se snadno zjistí, že tahle smlouva byla uzavřena s největší pravděpodobností letos a nikoli v lednu 1993 (tehdy měla Měšťanskou Besedu ČST), a kdo ví, zda tento překlep v datu veřejně uloženého dokumentu neučinil někdo záměrně.
Neboť zopakujme si: Pokud jsou naše úvahy o datu správné (a vše tomu nasvědčuje), pak v lednu letošního roku půjčila ČNTS společnosti CEDC Praha 91 miliónů korun, aby o čtyři měsíce později v rámci kupní smlouvy tento dluh CEDC Praha de facto odpustila. Tím se ovšem prodejní cena opět zvyšuje na 295+159+91= 545 miliónů korun.
A nakonec je třeba dodat, že ještě než se začalo "leasovat" od roku 1995, zaplatila ČNTS v letech 1993-4 za pronájem asi 2,4 milióny dolarů, tj. tehdy něco kolem 70 miliónů korun. Takže suma sumárum CEDC Praha, potažmo CME, za Měšťanskou Besedu zinkasovala od ČNTS průběžně od roku 1993: 295+159+91+70 = 615 miliónů korun, což jest cca 20 miliónů dolarů.
Vzhledem k tomu, že nevíme, kolik CME do Měšťanské Besedy investovala, nelze zjistit, kolik na tomto obchodě vydělala. Já si však troufám tvrdit, že zcela určitě neprodělala, a že investované peníze se jí z Prahy "vracejí" výhodněji, než se nám snažil v lednu namluvit Vladimír Železný.
Je tu ještě jedna otázka: Proč CME jako suverénní vlastník a majitel ČNTS dovolí, aby ČNTS, která v minulosti byla tolik spořivá, tolik maximalizovala zisk a následně i dividendy (1994 - 53 000 000 CZK, 1995 - 330 000 000 CZK, 1996 - 495 000 000 CZK), proč dovolí, aby byla zatížena náklady, jež perspektivu výplaty dividend za rok 1997 výrazně snižují (viz Železného "cash negative" prognóza)?
Aniž bych si myslel, že mám patent na rozum (neboť každý rešeršér je vždy outsiderem ve srovnání s lidmi, kteří jsou "in medias res" příslušného byznysu), nabízí se mi hned několik variant hypotetických odpovědí.
Varianta 1. Navyšování nákladů a prodej Besedy ČNTS je daňový trik. Neboť kdo prodává Besedu? CEDC s.r.o. ve vlastnictví CME. A kdo kupuje? ČNTS s.r.o. také v téměř stoprocentním vlastnictví CME. Takže v konečné bilanci vlastnictví CME se nic nemění, z ČNTS se odčerpají hotové peníze, sníží se daňový základ, to, co se ztratí na dividendách, se získalo prodejem.
Kromě toho víme, že Vladimír Železný naznačil možnost vzniku "řady servisních organizací", jejichž založení se může proměnit v nákladové položky ČNTS.
Varianta 2. CME potřebuje hotové peníze a to hned. Než čekat na dividendy, než získávat peníze po troškách leasingovými splátkami, to raději prodat okamžitě.
(Tato hypotéza vychází ze skutečnosti, že CME potřebovala peníze na podporu své licenční žádosti v Maďarsku, z toho, že právě letos se rozvíjejí finančně náročné aktivity v Polsku, jakož i ze skutečnosti, že v dubnu selhal plán CME na vydání dluhopisů směnitelných za akcie, a že teprve až v srpnu se CME znovu obrátila na kapitálový trh, aby vydala tzv. "junk bonds", rizikové dluhopisy, splatné v roce 2004. Jak dobře či špatně se prodávají, nevím.)
Varianta 3. CME naopak již nepotřebuje hotové peníze, protože je schopna financovat zahraniční projekty z místních úvěrových zdrojů, pročež se rozhodla změnit taktiku, ponechávat peníze v ČR a proměňovat zisky ČNTS v další a další "assets" na domácím trhu.
(Tuto hypotézu by mohly podporovat současné, zatím neprůhledné procesy probíhající v souvislosti s holdingem Beseda, který se může stát vhodným prostředím pro aktivity nových "servisních" organizací v oblasti médií, ať už tyto aktivity směřují k Prima TV, k projektu regionálních televizí Galaxie ((kde ten Kindernay bere pořád peníze, když vydělá sotva zlomek ze slibovaných 100 miliónů ročně, ví sám pánbůh)) nebo se nám možná jednou vyloupnou z larvy, která se kuklí v tištěných médiích, a o které se v zasvěcených kruzích šušká, že se z ní na Nový rok vyklube motýl "superdeníku".)
Ale jak už jsem pravil, jde spíše o hypotézy, které zatím nelze na sto procent ověřit. A tak tomu bude až do té doby, dokud také u nás nepřijmeme pravidla civilizovaného světa, v němž je běžné, že vlastnické vztahy v médiích jsou transparentní a pod kontrolou veřejnosti.
