Haguova královská chyba
Lord Derby proslul známým výrokem, že povinností opozice je být proti všemu a konstruktivního nenavrhovat nic. Až do neděle dopoledne nečinil William Hague, nástupce někdejšího lorda Derbyho jako šéf Konzervativní strany, příliš mnoho ani jako kritik ani jako autor konstruktivních návrhů. Potom, když se ho dotkla kritika, že nic nedělá, zaútočil na Blairovu Novou labouristickou stranu, že prý zneužila ke svým politickým cílům pohřbu princezny Diany. Byl to nepromyšlený pokud, jak zahájit návrat na politickou scénu. Buckinghamský palác přiznal, že je útokem poněkud zmaten, a někteří konzervativní poslanci se přidali k Labouristické straně a odsoudili Haguovu nedůtklivost. (...)
William Hague má pravdu, že labourističtí "spin doctors", činitelé odpovědní za propagandu, využili Dianina pohřbu jako politické příležitosti, ale o to vůbec nejde. Jako šéf Konzervativní strany se měl William Hague ptát, nikoliv, "Posílila tímto Labouristická strana své postavení," ale "Vyšla z celé záležitosti dobře britská monarchie?" Je nutno říci, že Tony Blair jednal přesně tak, jak má správně jednat ministerský předseda - jednal tak, jak doufáme, že by jednal na jeho místě i konzervativní premiér. Jako Disraeli, Baldwin a Churchill, Blair do poslední tečky splnil svůj úkol, jimž je informoval královskou rodinu o stavu národního veřejného mínění.
Blair zajistil, že královská rodina před očima národa přijala památku princezny Diany a neodmítla ji. Mnoho komentátorů, ať už to dělali na základě svého republikánského přesvědčení anebo prostě ze zlé vůle, se pokusilo proměnit události uplynulých čtrnácti dnů v konfrontaci mezi mrtvou princeznou a královskou rodinou. To bylo nespravedlivé vůči princi Charlesovi a nelaskavé vůči jeho dvěma synům. Úspěchem Tonyho Blaira bylo, že se mu podařilo přivést zemi k decentnímu smutku, očištěného od vzájemného obviňování. Navzdory úsilí sdělovacích prostředků a některých členů své strany pomohl Blair královské rodině začít konstruktivně stavět na princeznině díle a na její popularitě.
Zároveň, samozřejmě, Blair využil každé příležitosti, aby události měly dopad v jeho prospěch. Nemohlo to být příliš lehké pro šéfa nyní konzervativní opozice, když musel stát nečinně stranou, zatímco mluvčí Downing Street pořádali tiskové konference, na nichž zdůrazňovali, jak je Tony Blair neocenitelný pro královskou rodinu. Williamu Haguovi je možno prominout, že měl pocit frustrace, když Blair četl při princeznině pohřbu známou pasáž z epištoly svatého Pavla jako herec, který veřejnosti přednáší slavný text. Nová Labouristická strana má přirozený talent pro publicitu a to je nyní podpořeno autoritou, kterou získala v důsledku toho, že v Británii vládne. Jediné, co dokázal nabídnout chudák William Hague, bylo, aby se po princezně Dianě přejmenovalo londýnské letiště Heathrow - ten návrh ale zněl trochu latinskoamericky.
Jistě, Labouristická strana má činitele, kteří se snaží v její prospěch ovlivňovat sdělovací prostředky. Existence těchto spin doctors však není neslučitelná s tím, že provádí Labouristická strana správnou politiku. Skutečný význam událostí posledních čtrnácti dnů je, jaký to bude mít dlouhodobý dopad na britskou monarchii, nikoliv jaký to bude mít krátkodobý dopad na labouristické volební preference. To,. že se William Hague nyní rozhodl zaútočit na Tonyho Blaira, vrhá špatné světlo na jeho smysl pro proporce. Hague se neměl pokusit vytvořit konflikt mezi vládou a opozicí v této věci. Chybu udělal on, nikoliv Tony Blair. Z celé epizody vychází William Hague jako méně úctyhodný člověk.
Daily Telegraph 16. září 1997
