Typický český přístup?
Česká televize se věnovala v pořadu Na doraz otázce viny lidí, kteří se podíleli na sovětské invazi v roce 1968. Měli by být dnes potrestáni?
K záležitosti zveřejnil jeden čtenář na Fórum příspěvek, který přetiskuji, protože se mi zdá, že je naprosto reprezentativní pro nepřemýšlivý a ztraumatizovaný přístup ke skutečnosti v dnešních Čechách. Obsahuje, zdá se mi, k nynější české situaci skoro všechno. Zde je (odstavce jsem pro přehlednost vytvořil v textu sám) :
K tématu "68 a potrestání "
Byla zde polozena otazka, jak to bylo v rodinach vysvetlovano. U nas docela jednodusse. Ja jsem narozen 21. srpna 1975 a mam brachu o 1.5 roku mladsiho.
Az do revoluce v listopadu jsme nemeli ani tuseni, ze nas tatik nedelal vzdycky ridice ale ze byl lodmistrem na lodi jezdici po Laby do Hamburku.
Vsechny fotky z te doby byly ukryte a nasi s nami o tom nemluvili. To ze tatu vyhodili po 68 za protest proti okupaci a ze stravil 3 mesice na pankraci jsme se dozvedeli dokonce az v roce 1991.
Dalo by se to nazvat "prava ceska predposranost". Ja i bracha jsme byli v pionyru, ja jsem dokonce byl posledni 2 roky predseda tehdejsi skupinove rady na zakladni skole.
Co delat. Idea toho, ze to je potreba pokud chci jit na vejsku byla zakorenena. Nedokazu dodnes pochopit, jak to tata musel nest, kdyz jsme chodili domu s satkama z prvniho maje nebo kdyz jsem dostal ty tri hvezdicky na tehdejsi modrou pavezu.
Ani ted o tom tata nechce nijak moc mluvit. Rika, ze nema cenu o tom mluvit, ze je dulezitejsi se snazit tech 40 let napravit co nejrychleji.
Pamatuju si jednu zivou diskuzi s nasi mamkou, kdy tata tvrdil, ze je to i jejich vina (jeho a mamky) ze nic neudelali proto aby se to zmenilo a ona mu oponovala, ze stejne nic delat neslo.
Takze vysledek je, ze i kdyz muj deda byl v KSC (zemrel v roce 1972) pred tim nes jsem se narodil, vysvetleni jeho clenstvi bylo asi takove ze veril ze myslenka to byla dobra, rovnost mezi lidmy atd, atd.
A tata se k tomu nevyjadruje jen zabruci neco o tom, ze se o tech svinarnach vedelo uz v 46. kdy deda do strany vstoupil. Tak to je asi vse.
Za sebe muzu rici, ze se o potrestani zlocinu 68 moc nestaram.
Spis bych chtel videt za mrizema tunelare miliard, pracovni prilezitosti pro lidi co umej makat a zivotni uroven jakou ma treba Nemecko nebo Svycarsko.
Takze penize utracet za neco, co bylo je zbytecne, ted se jen tresu aby jsme tam nejakou rudou mlhu nemeli podruhe. Takze hurrra do NATO a s tunelarema za mrize a na vladu lidu delnickeho zepomenme.
Co je na tom tak politováníhodného?
Pravopis
Můžete mě obvinit, že jsem pedant, ale zdá se mi, že člověk, který neumí pravopis a píše "jednodušše", "na lodi jezdící po Laby", "neš jsem se narodil", "rovnost mezi lidmy" "aby jsme" bude asi těžko člověk s otevřenou a zvídavou myslí, kdo je schopen řádně reflektovat své postavení v Čechách a ve světě, aby to bylo ke prospěchu lidí i jeho samotného. A takto píší dnes v Čechách mnozí, mnozí. Mimo jiné je to pořád vidět na Fóru. Lidi, když víte, že vás ve škole hloupé učitelky nenaučily pravopis, nestálo by za to si na neděli vzít k ruce českou gramatiku a prostě se tyhle jednoduchosti naučit? Gramotnost je totiž základem vzdělanosti. Jistě, můžete namítnost, že aspoň v ČR (snad) zatím kromě Romů většinou nejsou negramotní, jako v Americe nebo v Británii. Takže aspoň číst a psát (jakž takž) umíme, že?
Uhýbání před traumaty
Příběh o otci, který byl po roce 1968 za svůj prodemokratický postoj během Pražského jara perzekvován, a tak potom posílal děti do Pionýra, aby tam byly co nejaktivnější, je bolestný. Je ale opravdu lepší proto si tohle trauma zakrývat a nemluvit o něm, zametat ho pod koberec? Není daleko čestnější a konstruktivnější bolák propíchnout otevřeně, před členy vlastní rodiny, a otevřeně se vyrovnat s tím, čím člověk musel projít a před čím se musel - nebo možná nemusel, ale rozhodl si, že musí? - se podrobovat? Nemělo by se o těchhle věcech mluvit v Čechách veřejně víc? Očistit se od toho? Udělat bilanci, z níž poplynou také rozhodnutí pro budoucnost?
"Nemá cenu o tom mluvit, nejdůležitější je snažit se napravit těch čtyřicet let co nejrychleji"
Jaký má vliv skutečnost, že většina českého národa se po čtyřicet let pasívně podrobovala komunistickému režimu a vlastně ho tím udržovala při životě (možná že to jinak nešlo) na dnešní stav české politiky? Nevede výrok " Nemá cenu o tom mluvit, nejdůležitější je snažit se napravit těch čtyřicet let co nejrychleji" k extrémistickým, černobílým postojům a ke snaze potlačovat demokratickou pluralitu, protože mám kostlivce ve skříni? To samozřejmě jde ruku v ruce s obavami, v ČR pořád ještě neobyčejně rozšířenými, ve smyslu "teď se třesu, aby jsme tam neměli nějakou rudou mlhu podruhé".
Komunismus se do ČR nevrátí. To je dáno geopoliticky. Nyní existují jiná nebezpečí. Po roce 1918 byla československá rozvědka tak posledlá minulým nebezpečím, sledovala pořád různé habsburské hraběnky a hrabata, že si nevšimla Hitlerova příchodu k moci.
"Za sebe můžu říci, že se o potrestání zločinů moc nestarám"
Zdá se, že syn tu pokračuje ve vyhýbavých postojích svého otce. Jestliže někdo spáchal zradu nebo jiné trestné činy, neměl by - má-li fungovat spravedlnost - následovat trest? Protože jak může řádně existovat společnost bez právního řádu, s podváděním, s nepotrestanými zločiny, bez spravedlnosti padni komu padni?
"Spíš bych chtěl vidět pracovní příležitosti pro lidi, co uměj makat a životní úroveň, jakou má třeba Německo nebo Švýcarsko"
Spisovatel Ota Filip psal kdysi v osmdesátých letech v časopise Obrys, jak do Vídně přijíždějí na návštěvu na devizový příslib Češi a závistivě se vrhají do tamějších obchodních domů. Už jim ale nedojde, že rakouský či německý blahobyt je důsledkem fungování otevřené, civilizované občanské společnosti a přímého, hrdého a odpovědného chování jednotlivých občanů. O to, jak v Rakousku funguje občanská samospráva, demokracie a politika, se ti Češi v těch obchodních domech nezajímali. Přesto však paradoxně rakouský a německý blahobyt neměl kořeny v těch obchodních domech, ale ve zralé a dobře fungující občanské společnosti, kterou čeští turisté neviděli a o niž se nezajímali. Blahobyt v ČR asi nenastane, nebudou-li splněny právě ty podmínky řádného fungování demokratické občanské společnosti. To nás ovšem vede zpět k těch předchozím několika bodům, jimž se jaksi vyhýbáme.
JČ
