Takových případů je v britské straně daleko víc. Je v Británii mnoho případů, kdy místní organizace nemohly nominovat poslanecké kandidáty, protože s tím Blairovo vedení nesouhlasilo. Takový případ nenajdete v ČR ani jeden. Kdyby Zeman nutil místním organizacím lidi z centra, jako to dělá Blair, tak by nedostali do parlamentu lidi, jako je Teplík, který dával najevo své názory blízké ODS od začátku a do sociální demokracie vstoupil omylem.

Taková železná disciplína, jakou v Labour party prosadil Blair - proto se mu tady taky přezdívá Stalin - v ČSSD neexistuje a mnozí ve vedení ČSSD po ní zatím poměrně marně volají.

Co se výběru kandidátů do voleb týče, neprosazoval bych železnou blairovskou disciplínu, ta je přehnaná, že se ignorují názory místních organizací totálně, ale na druhé straně, ona příliš rozbředlá demokracie postavená na primárkách toho druhu, k jakým občas dochází v ČSSD se mi zdá extrémem na druhou stranu, protože z toho nemusí vzejít strana jednotná, disciplinovaná a odborná. Jistou disciplínu bychom se od Blaira učit ještě mohli.

To je samozřejmé. Proto říkám, že bychom měli od Blaira převzít víc disciplíny. Vy tom článku to ovšem obracíte a vidíte víc disciplíny u Zemana než u Blaira. To si myslím, že je obráceně.

(Čte si text článku.) Finanční nesrovnalosti, to s vámi souhlasím. To, co neříkám, s tím souhlasím. Záporný postoj k Německu. Ten skutečně vyjadřují někteří jednotliví poslanci, ale předestírat to straně jako takové se mi zdá poněkud nefér. To bych mohl vybrat jednotlivé labouristické poslance, kteří v minulosti vyjadřovali obdiv Gaddáfímu a Libyi, a takoví byli, a pak říct, že to je politika strany. ČSSD ve svém programu jasně říká, že chce mít co nejpřátelštější vztahy s Německem a zdůrazňuje podporu demokratických sil v Německu. Na základě tohoto postoje po velmi bolestivé a složité diskusi podpořili německo-českou deklaraci, přestože je v ní řada věcí, k nimž jsme měli a máme dosud výhrady.

No jistě, protože na rozdíl od Anglie mělo Česko poněkud jinou historii, která stále ještě nebyla uzavřena, například odškodněním českých obětí nacismu. To je nedořešeno. Ale záporné postoje vůči Německu zejména u starší generace v ČSSD jsou, to je historicky pochopitelné, ale strana jako taková nemá zápornou politiku k Německu. To můžete říct o republikánech a komunistech, ale ne o ČSSD. Nenapsal jste, že ČSSD má kladný postoj k Německu a že jen určitá část jejích poslanců má postoj záporný, takže to může čtenáře splést.

Teď v sobotu budeme dělat velkou detailní koncepci zahraniční politiky, ale to bude spíš o EU a o NATO. Celá zahraničně politická koncepce by měla být dokončena do konce listopadu a tam bude velká část věnována česko-německým vztahům.

Dále: píšete, že Labouristé odmítají levicová i pravicová neživotná ideologická schémata, kdežto ČSSD jen neživotné doktríny pravice. Výhoda ČSSD je, že ti lidi zažili komunismus i klausismus, takže my útočíme v ČSSD i na to, čemu se v Británii říká "stará levice", v ČR se tomu spíš říká komunismus, i na doktríny nové pravice, klausismus i thatcherismus. Tady jsme poměrně vědomě vycházeli z programu labouristické strany, jak v tom článku někde píšete, že je to částečně opsané od labouristů. Tak inspirované labouristickým programem to zcela evidentně je, to je bez diskuse. Nakonec jsme chápali, že bojujeme proti stejnému nepříteli. Klausismus a thatcherismus, to je podobné.

Dále píšete, "nenašel jsem v labouristickém programu slovo socialismus, v programu ČSSD bylo zmíněno jen v souvislosti s členstvím ČSSD v Socialistické internacionále". Já vám samozřejmě rozumím, ale můžete na nevědomého čtenáře dělat dojem, že v tom jsme jiní než labouristé, ti jsou ovšem zakladateli Socialistické internacionály a samozřejmě jsme v této organizaci s nimi.

Je to ale v jiných materiálech Labour Party. Je to v materiálech Party of European Socialists, jejichž vedoucí je Pauline Green, tam je to řečeno zcela explicitně. Labour Party je v Socialistické internacionále nejaktivnější kromě Němců a druhá strana, která nejvíc platí.

Ale je to v jejich dokumentech. Já vám to pošlu. My překládáme název té strany jako Evropská strana sociálně demokratická, protože se v ČR tam slova socialismus taky bojí. Kdežto v Británii se to jmenuje Party of European Socialists. A dneska jsem hovořil s Tony Blairem na recepci, kterou organizovala Pauline Green, a bylo to organizované pod hlavičkou londýnské odbočky Party of European Socialists, mám tady jejich papír s hlavičkou.

Je pravda - ale to je stejné - britská Labour party i ČSSD se defakto slova "socialismus" bojí.

Dále píšete ve svém článku, že " labouristi slibují voličům, co bude v jejich silách, ale určitě neudělají nic tak pošetilého, jako že by jim slibovali právo na práci, o němž se zmiňuje program ČSSD".

My ale taky nic nezaručujeme. Právo na práci my tam samozřejmě máme, ato je opsáno z anglické verze programu Party of European Socialists.

Tam to mají. Máme to jako cíl. Na druhé straně, když si pečlivě přečtete program takového pravicového labouristického politika jako je ministr financí Gordon Brown, který včera vyhlásil "full employment", plnou zaměstnanost v jednadvacátém století, -

Já jsem byl včera na velkém shromáždění organizace Tribune, kde se na to Gordona Browna ptali a kde on to vysvětloval. Neřekl nic proti odborům. Řekl, že labouristé usilují časem, v jednadvacátém století dosáhnout plné zaměstnanosti. To je naprosto stejné pojetí, jako to právo na práci.

Naše právo na práci odpovídá mainstream policies evropských sociálně demokratických stran, jichž jsou labouristi součástí, a je to stejné pojetí jako plná zaměstnanost. Myslím si, že právo na práci zaručuje dokonce méně než pojem plné zaměstnanosti. Zaručovat plnou zaměstnanost je ještě pošetilejší než právo na práci.

"Labouristé chtějí uvolnit potenciál všech lidí, aby se mohli ve společnosti plně realizovat," napsal jste. No my tam máme v tom programu úplně totéž.

"Labouristé dávají důraz na nepřímou roli státu v podnikání, v kulturní sféře, v infrastruktuře," píšete. No, v podnikání, v kulturní sféře, my žádnou přímou roli státu nemáme. Nepřímou ano, ale přímou roli státu v kultuře? To by Pavel Dostál šel do vývrtky. "Labouristé chtějí zreformovat vnitřní trh státního zdravotnictví a zbavit ho byrokracie." To v tom našem programu Zdravotnictví v roce 2000, který vydal stínový ministr zdravotnictví dr. David, tam je explicitně. Tvrdíme, že není nutné do zdravotnictví dávat víc peněz, je možné ponechat přesně ty prachy, které tam jsou, ale je nutné zamezit plýtvání. Ten program Zdravotnictví v roce 2000 je asi ze začátku letošního roku

To je pravda. To není. Zdravotnictví byl první samostatný dokument, který byl dodělaný.

Dále píšete: "Nová britská vláda naopak nehodlá dotovat žádná umělá místa." No to je dost diskutabilní. V programu labouristů je zmínka o projektu pro lidi, kteří byli nezaměstnaní a dostanou čtyři možnosti volby, co dělat. Jakmile zaměstnavateli dáváte úvěrovou politikou dotaci, aby nezaměstnaného vzal, je otázka, do jaké míry to můžete nazvat umělým místem nebo ne, ale bez té dotace by ho asi zaměstnavatel nevzal.

Souhlasím s tím, co labouristé dělají pro nezaměstnané, ale kdybychom nazývaly věci pravými jmény, tak je to svým způsobem dotování umělých míst, o nichž oni doufají, že se stanou skutečnými pracovními příležitostmi.

No jistě. No a s ostatními věcmi v tom článku souhlasím.