Britští konzervativci se omlouvají a chtějí vytvořit dojem, že se zajímají o osud obyčejných lidí
Na závěr výroční konference britských konzervativců, která skončila v pátek v Blackpoolu, se pokusil nový šéf strany William Hague v hlavním projevu sjezdu nově definovat konzervativce jako stranu, která dává velký důraz na soucit vůči slabým členům společnosti a usiluje o aktivizaci občanské společnosti.
V projevu se Hague omluvil za to, že byla v září 1992 za vlády konzervativců Británie donucena opustit evropský směnný mechanismus a distancoval se od dřívějšího důrazu Konzervativní strany na volné tržní vztahy.
Hague také zaútočil na novou britskou labouristickou vládu Tonyho Blaira, "jejímž jediným instinktem je lidem poroučet z pozice šéfů, zasahovat do všeho a snažit se všechno ovládat".
Šéf britské Konzervativní strany poukázal na to, že prý existují "zásadní ústavní překážky" které zabraňují tomu, aby Británie přijala jednotnou evropskou měnu. Jeho útoky proti Evropské unii byly však ve srovnání s předchozími čelnými představiteli Konzervativní strany velmi mírné.
Hague také zdůraznil, že Konzervativní strana nebude přílši přehánět toleranci vůči svobodným matkám a homosexuálům. Uvedl, že "Konzervativní strana sice nyní prokazuje nové porozumění vůči lidem, kteří sami rozhodují o tom, jak si chtějí uspořádat svůj život, to ale nemění naše neotřesitelné přesvědčení, že tradiční rodinný život má velkou hodnotu."
Hague hovořil o "otevřeném konzervatismu, který je tolerantní, věří, že svoboda se týká daleko rozsáhlejších oblastí než jen ekonomiky, a který je přesvědčen, že svoboda se netýká jen nakupování v obchodech".
Výroční konzervativní konference přijala nejspokojeněji Haguův důraz za nutnost zachování jednotné Velké Británie a silné obranné politiky.
Určitou kontroverzi vyvolal na jednom z vedlejších fór konference Lord Tebbit, blízký spolupracovník a přítel Margaret Thatcherové, který ve svém projevu zaútočil na multikulturalismus a požadoval, aby děti přistěhovalců přijaly britskou kulturu.
Výroční konzervativní konference tento postoj ostře odmítla. Hague ve svém projevu na konferenci pochválil výsledky úsilí Britů černošského a asijského původu a požadoval, aby se více těchto lidí stalo konzervativními poslanci. Hague zdůraznil:
"Nepolevuji ve svém přesvědčení, že lidé jsou schopni pociťovat loajalitu a lásku vůči Británii, i když zároveň respektují a udržují kultury a tradice, z nichž vzešli."
Jan Čulík
Portillo se hluboce omlouvá
Za pozoruhodný obrat se považuje projev bývalého, donedávna ostře pravicového konzervativního ministra obrany Michaela Portilla, který přišel v květnových všeobecných volbách o svůj poslanecký mandát.
Portillo přednesl jménem konzervativní strany ve čtvrtek omluvný projev, v němž mimo jiné konstatoval:
"Konzervativní strana začala být stále více spojována s těmi nejodpornějšími postoji a myšlenkami. Konzervativci byli spojováni s tvrdostí. Lidé došli k názoru, že konzervativce nezajímá osud nezaměstnaných, nezajímají se o chudobu, o špatné byty, o invalidní občany, o svobodné matky. Vznikl dojem, že jsou konzervativci neteční vůči morálním argumentům a prodeji min a zbraní do zahraničí. Lidé usoudili, že konzervativci podporují jen chtivost a nezřízenost a hru naprosto volných tržních vztahů, a že je nezajímá, co se komu přitom stane.
Zadruhé, téměř úplně jsme opustili principy loajality a pouta stranické soudržnosti, bez nichž naše strana skoro přestala existovat. Docházelo k tomu částečně v důsledku ideologických postojů. Členové Konzervativní strany zastávali vášnivě určitá přesvědčení o tom, jaká má být budoucnost naší země, dělali ale chybu, že je to vedlo k tomu, že útočili na své kolegy a pohrdali jimi. Částečně to bylo důsledkem sobectví. Existovali poslanci, kteří byli ochotni vystoupit ve sdělovacích prostředcích, kdykoli hledali novináři rozbroje v Konzervativní straně. Rádi využívali možnosti, stát se na patnáct minut slavnými.
Nyní ale jsme v opozici, jejich názory už nejsou sdělovacími prostředky tak často vyhledávány a kdysi slavné tváře mizejí z paměti veřejnosti..
Zatřetí, lidi dospěli k názoru, že jsme arogantní a že jsme ztratili kontakt s národem. Do značné míry to zřejmě byly jen osobní arogantní postoje, které veřejnost iritovaly po mnoha letech konzervativní vlády. Do určité míry šlo o necitlivost - používali jsme jazyka ekonomiky a vysokého finančnictví, když šlo o pracovní místa lidí a jejich sebeúctu. A když lidé pohlédli na to, z jakých občanů se skládá Konzervativní strana, dospěli k názoru, že její aktivisté jsou příliš staří, příliš vulgární a příliš bez kontaktu s národem co se týče slovníku i postojů, že prostě jde o stranu, která je různými způsoby cizí a národ nereprezentuje.
Začtvrté, existoval problém, nazývaný sdělovacími prostředky sleaze, morální bahno. Nevěřil jsem všemu, z čeho byli konzervativci obviňováni. Dodneška si nemyslím, že byly nemorální praktiky rozšířenější v Konzervativní straně než v jiných stranách. Očekávám, že se to v nadcházejících měsících projeví v důsledku korupce v některých labouristických komunálních úřadech. Nicméně však byla nemorální praxe v Konzervativní straně na pováženou. Otázka morálního bahna nás kompromitovala v očích veřejnosti. Občané dospěli k názoru, že je naše strana zkorumpovaná a že je nevhodná pro státní službu- Takový dojem, vzniklý ve veřejnosti, trvá dlouho a může nás poškodit na mnoho let.
Měli bychom se otevřeně zabývat všemi těmito problémy. Posledních několik let hluboce zklamalo naše stoupence a znechutilo mnohé jiné občany. Ti z nás, kteří byli konzervativními poslanci, a ti, kdo byli členy konzervativního vládního týmu, nesou zvlášť velkou odpovědnost."
