Proč do NATO: Neffova lekce z globální politologie
Ondřej Neff analyzuje ve svém víkendovém komentáři důvody, zda a proč by Česká republika měla usilovat o členství v Severoatlantické alianci. Je pozoruhodné, že téměř všechny použité argumenty jsou chybné; dalo by se říct, že rozum se tu přizpůsobil svatému zápalu dospět k žádoucímu, pokud možno entuziastickému a rezonantnímu ANO.
Vůbec základní chybou je vztahovat přistoupení České republiky do NATO k existenci nebo neexistenci aktuálního, zbrojí chřestícího nepřítele. Pro vstup by zřejmě bylo nejlépe, kdyby se na českých hranicích už srocovaly hordy krvedychtivých žoldnéřů a cizí generálové se u jednacích stolů dohadovali, kdo si po válce ponechá tu kterou část území poražené země. Vymezovat funkci armády výhradně na pozadí existujících nebo snadno předvídatelných hrozeb je krátkozraké; nechceme-li mít z armády potřetí v tomto století ústupový sbor, musíme usilovat o obranyschopnost eo ipso, ať bude útočníkem kdokoliv.
Z tohoto pohledu je irelevantní i následující vize, jak budou vypadat konflikty příštích desetiletí. Věřme QDR, že příštího globálního konfliktu se většina z nás nedožije, avšak nepodléhejme společně s Neffem iluzi, jak banální a nevýznamné příští možné střety budou. Příklad paranoidního lídra s diktátorskými sklony, který nedokáže vyjít ani s opozicí, ani s početnou národnostní menšinou, nemusíme hledat v Jižní Americe.
Nejvíc z celého komentáře mě pobavilo Neffovo tvrzení, že "integrací s NATO získá[...] Armáda České republiky[...] jasně definovaný obranný úkol, tudíž i představu o budování výzbroje, výběru kádrů a získá cíl a metodiku výcviku; stane se sebevědomým a cílevědomým tělesem." Sancta simplicitas: to si Ondřej Neff vážně představuje, že ministra Výborného zavolají do Bruselu a tam mu za nejpřísnějších bezpečnostních opatření slavnostně sdělí, co je teď ten tajemný obranný úkol české armády a jak se pro jeho plnění máme vyzbrojit!? A že Velký Úkol všechny ty Neffem na jiných místech tolik kritizované lampasáky, neschopné záměry Severoatlantické aliance nejen realizovat, ale ani pochopit, stmelí v akceschopný a sebevědomý ozbrojený sbor!?
Snad v jediné věci se Ondřej Neff nemýlí: soudobá technika vedení boje ("warfare") je v prvé řadě o špičkových technologiích, o komunikační technice a logistice. Ty věci jsou astronomicky drahé; levnější je však jen bezbrannost. Nepředstavuji si, že vstup do NATO (a jsem pesimistou, pokud jde o otázku, zda k němu dojde v plánovaném nejbližším termínu) učiní Českou republiku bezpečným úložištěm cizího kapitálu, ale rozhodně bude přínosem, když k nám armáda tyto technologie doveze.
Vypadá to, jako by se Ondřej Neff místo do NATO chystal ke vstupu do Varšavské smlouvy. Tam by měl všechno, po čem volá: jasnou definici nepřítele, centrálně stanovené úkoly, společné velení podřízené cízímu politickému zájmu, a, kdo ví, snad i vyšší akceschopnost a sebevědomí armády.
Pokud česká armáda za posledních osm let něco prokázala, pak především svou nedospělost, neschopnost definovat vlastní úkoly a priority a obhájit své místo a prestiž v demokratické společnosti. Od toho ji nezachrání deset bosenských jednotek a patnáct chemických pluků. Tento zásadní deficit vstup České republiky do NATO v žádném případě neodstraní ani nezaretušuje.
