Čtrnáct minut
V utery, 14. rijna 1997, presne v 10:26 hodin dopoledne, americky general ve vysluzbe CHUCK YEAGER , stejne jako pred pul stoletim, nasedne do stihacky F-15, a opet, jako pred temi davnymi padesati lety, se pokusi prekrocit zvukovou barieru.... Ze to bude v moderni stihacce o mnoho, mnoho lehci nez pred pul stoletim, neni pochyby...
V Kalifornii, nad Edwards Air Force Base, ktera tenkrat jeste nebyla EFB jako dnes, bylo stejne zlatomodre rano jako, doufame, bude opet v utery...
13. rijna 1947 vecer zapadl tenkrat ctyriadvacetilety zkusebni pilot Chuck Yeager s manzelkou Glennis do oblibene hospody tehdejsich pilotu operujicich v kalifornske pousti, zvane Pancho's Happy Bottom Riding Club... Za vecera se manzele Yeagerovi rozhodli dat si romantickou projizdku konmo, a na vypujcenych konich se jiz za tmy vraceli do vybehu pro kone.
V nastale temnote Chuck prehledl, ze vybeh byl jiz zavreny, a i s konem narazil do bariery...Pri nasledujicim padu si zlomil dve prava zebra... Vedom si toho, ze pujde-li se zranenim k vojenskemu lekari, nebude mu nasledujiciho dne povoleno startovat, zasel si za lekarem civilnim. Ten mu zlomena zebra prelepil leukoplasti, a bolesti pri kazdem pohybu prave ruky skucici Chuck sel druhy den letat...
Letajici prostredek nutny vyzkouset byl shodou okolnosti X-1, v zasade ponekud vetsi naboj opatreny motorem, kridelky a nekolika nepostradatelnymi hejblatky na ocase. Bylo to dlouhe 31 stop a naplnene smesi tekuteho kysliku a alkoholu, a ctyri timto palivem pohanene raketove motory spolecne produkovaly sest tisic liber tahu.
Mista pro pilota bylo poskrovnu, do kabinky se Chuck vtesnal jiz za letu v prostoru pro bomby v brise bombarderu B-29, ktery Chucka i s X-jednickou vynesl do vysky 26 tisic stop... Chuck mel na hlave kozenou footbalovou helmicku, kryt kabiny X-1 si uzavrel kusem nasady od smetaku, kterou si predem pripravil, veda, ze zranenou pravou rukou uzavrit kryt nebude schopen, nacez byl i se svym letacim pristrojem z bricha bombarderu vypusten...
Pilot, ktery v letadle P-80 s kamerou na nose Yeageruv let dokumentoval, pise: "Muj pristroj ukazoval 0.8 Mach, a on mne predletl rychlosti o neco vyssi nez Mach 1. Bylo to poprve, kdy jsem spatril za letadlem sokove vlny..." Obrazek z kamery namontovane na nose P-80tky byl druhy den rano na stole americkeho presidenta Trumana.
Ve Victorvillu, malem kalifornskem mestecku v pousti ( nedaleko mel svuj dum, posledni bydliste pred svou smrti, Jiri Voskovec) toho 14. rijna 1947 poprve slyseli sonicky boom...
Spanila jizda, kterou nekteri oznacuji jako nejvetsi udalost ve vyvoji letecke techniky mezi prvnim vzletem bratri Wrightu a pristanim na Mesici, trvala ctrnact minut...
Behem letu, kdy v podstate "nikdo nevedel, co to udela..." byl Yeager v kabine skutecne pouze v rukou Bozich... Nemel padak, zadnou moznost se katapultovat, kdyby z kabinky vystrcil pouhy nos, zlomil by mu kolem proudici vzduch vaz... Kdyby z kabinky vyskocil, ziletkove tenounka kridla X-1 by ho promptne rozdelila na dve polovicky...
V utery si to vsechno, tentokrat v helme, s katapultem, v moderne vybavene F-patnactce, ctyriasedmdesatilety Chuck Yaeger nad nasi kalifornskou Edwards AFB zopakuje...
Jestli jste ho nikdy nevideli, prozradim vam, jak vypada... Je vlmi podobny Bohumilu Hrabalovi... Sbiram fotografie obou, mam dokonce nektere vedle sebe slepene, vypadaji skutecne jako dvojcata.. Nejak jsem zamyslela obema ten slepeny obrazek poslat, nedoslo k tomu...
Tak aspon budu v utery Chuckovi drzet palce, a za naseho pilota oblohy virtualne-literarni, se pomodlim...
(Podle Los Angeles Times, Jirina Fuchsova, 8.10.97)
