pátek 24. října

O B S A H

Znovu příchod českých a slovenských Romů do Británie:

  • Vznikající bouře hanby (Andrew Stroehlein) Slovo má Ivan Kytka:
  • Smutný příběh paní D. Povodně na Moravě:
  • Vláda se snaží účelově zjednodušovat katastrofu. Tiskové prohlášení, Unie za řeku Moravu Češi v ČR a v zahraničí, vstup do NATO:
  • Saša Vondra v pražském rozhlase: "Pět podpisů pod Výzvou 97 Václavu Havlovi nic neznamená" (Jiřina Fuchsová) Česká ekonomika:
  • Je třeba vypracovat novou hospodářskou politiku (Martin Myant, University of Paisley) České školství:
  • Studenti ČVUT se neučí jazyky a nechtějí jezdit do zahraničí (Josef Ladra) Daňové ráje:
  • Na Bahamy můžete i vy, za tisíc dolarů (pozor ale na daňový úřad ve vaší rodné zemi) Vladimír Švač Kultura:
  • Pozvání na festival TECHNOFILM 97 do Hradce Králové a na předfestivalovou tiskovku v Praze



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Slovo má Ivan Kytka

    Smutný příběh paní D.

    Paní D. z Plzně je krásná, hrdá a vzpřímená Rómka. Má dlouhé kaštanové vlasy, zelené oči a oválný obličej a je v krásně zralém věku. Nakonec jsem ji přemluvil, aby mi pověděla kus svého rómského příběhu. Když se však přiblížila k proskleným dveřím společenské místnosti domova důchodců na okraji Margate a uviděla televizní kameru zastavila se : “Ne tam já nepůjdu," zavrtěla hlavou. Poprosil jsem kameramana, aby odnesl naše zařízení na  chodbu.

    Byla středa podvečer. Paní D. přijela do Anglie před necelými 24 hodinami s dvěma dětmi, které na plzeňských Slovanech občas zřezali místní skini, takže je máma musela vzít k doktorovi. “Mám na to lékařské potvrzení ," ujišťuje mě , když se jí ptám, jak to může dokázat.

    Před cestou prodala všechen nábytek, uzamkla byt v paneláku a  poslední české peníze si vyměnila za třicet britských liber. “Je to hodně nebo málo," ptá se mě důvěřivě a vysvětluje, že po sobě nenechala v  Plzni žádné dluhy. “Ani korunu," dodává se vzpřímenou hlavou.

    Paní D přijela do Británie také se svým manželem. Toho si však britské imigrační úřady nechaly rovnou po příjezdu v zadržovací cele.

    “Zavírají je, aby na ně vyvinuli hned po příjezdu psychický nátlak a  donutili je k odchodu dřív, než se tu stačí rozkoukat ", vysvětlil mi dopoledne v Doveru mladý Róm , který je v  Anglii tři měsíce. “Kdo má skutečně důvod odejít, ten to vězení vydrží. Navíc ho lze vykoupit na  kauci," dodává. Ptám se kolik to je a kdo ji zaplatí. “Tak kolem tří set liber, obvykle se složí ostatní Rómové tady v Anglii z podpory, kterou dostávají ."

    Když jsem se ptal v pondělí britského ministra pro imigraci Mika O'Briena, proč zavírají české uprchlíky do vězení, pravil , že je to kvůli tomu, aby se “neztratili." Řekl to však tak, že se mu dalo stěží věřit.

    Britské deportace žadatelů o  azyl do zadržovacích táborů nejsou ničím, na  co by tahle země mohla být pyšná. Čas od času to spíše bezvýsledně připomenou britským autoritám ochránci lidských práv.

    “Je to nedůstojné . Tihle lidé nic neprovedli , naopak byli sami pronásledováni a  teď mají znovu trpět ," říká jedna z pracovnic Rady pro uprchlíky.

    Paní D. však říká, že o svého muže nemá vůbec strach. Během odpoledne s  ním dvakrát mluvila po telefonu. “Říká, že se mu vede dobře, má dost jídla a je v teple." Když mluví o svém muži, objeví se jí ve tváři laskavý úsměv a rozjasní se jí velké a krásné oči. “Už jsme spolu devatenáct let.. Vždycky se o nás dokázal postarat."

    Paní D. , která v Plzni uklízela za 2500 korun měsíčně, říká, že se vždy zajímala o politiku. Souhlasí s  prezidentem Havlem, že je v Čechách “to..., jak to řekl.... to dusno." Sledovala Novu a děkuje panu Klímovi, že jí otevřel oči. “Je to přece soukromá televize, tak si může vysílat, co chce."

    Když jí mezi řečí sdělím, že v Doveru a okolí čeká na azyl osm set až devět set žadatelů o azyl, upřímně se vyděsí.. Já myslela, že nás je tak kolem sto padesáti. Tak to ho asi nedostaneme, že?" Snažím se jí vysvětlit, že britské úřady by měly posuzovat každý příběh jednotlivě, nikoliv na principu “kdo dřív přijde ten dřív mele."

    “Stačil by nám byt jen s jednou místností a nějaká práce. Nic víc nechci. Manžel má teď dostat odškodnění po mamince, která byla zavřená v  koncentráku.. To by nám mohlo pomoc do začátku.," svěřuje se s nadějí v  hlase.

    Když to překládám místní sociální pracovnici, která dostala skupinu českých Rómu na starost, kroutí nechápavě hlavou. “Řekněte jí prosím Vás, že tady ta oblast má jednu z nejvyšších nezaměstnaností v Británii. Skoro dvacet procent. Nikdo tu nesežene práci. Ani ona, když navíc neumí anglicky a je z ciziny."

    Nic raději nepřekládám . Slušně se rozloučím, beru kameru a  nasedám do auta. Když odjíždím, všimnu si na okraji Margate velké tabule. Píše se na ní, že tahle oblast hrabství Kent dostává pomoc z rozvojových fondů Evropské unie. Jsou určeny pro zanedbané a nejzanedbanější části evropské unie, kde je vysoká nezaměstnanost a příjem na hlavu pod dvě třetiny evropského průměru. Chce se mi vrátit a vysvětlit paní D., že se svými sny, přáními a velkým očekáváním se pravděpodobně znovu ocitla na  špatné adrese.

    Ivan Kytka (Autor je zpravodajem České televize pro Spojené království a  Irskou republiku)



    |-
    Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|