Brno, 23.10.97

Unie pro řeku Moravu od roku 1993 sdružuje jednotlivce i organizace, které se zabývají ochranou toků a povodí. V srpnu tohoto roku vydala tiskové prohlášení ke katastrofálním záplavám na Moravě a ve Slezsku vyzývající ke komplexní analýze povodňových událostí. Vývoj událostí posledních měsíců ukazuje, že snahy o zjednodušení a  účelovou interpretaci katastrofy se projevují stále výrazněji.

Veřejná vystoupení odpovědných politiků zdůrazňují potřebu komplexního přístupu k protipovodňové ochraně. Jak jsme se však přesvědčili, v praxi je celá problematika zúžena pouze na  technická opatření. Ministerstvo zemědělství na základě dohody s Ministerstvem životního prostředí zadalo již 10.7. , v době vrcholící povodně a bez náznaku jakékoli analýzy souvislostí, Výzkumnému ústavu vodohospodářskému T.G.M. zpracování “Koncepce základních opatření v povodí Moravy, Odry a Labe k omezení povodňových stavů". Ředitel odboru vodního hospodářství požaduje “shrnutí všech koncepčních materiálů dosud zpracovaných v této problematice, se zvláštním zaměřením na závěry směrného vodohospodářského plánu tak, aby rozsah závěrečné etapy “Koncepce..." byl adekvátní bývalým závěrům staveb" .

Zmíněné zadání studie, která bude klíčovým podkladem Ministerstva zemědělství pro jednání vlády, odkazuje protipovodňovou ochranu do rámce směrného vodohospodářského plánu, který je myšlenkově založen v padesátých letech a koncepčně zaostává za vědeckými i technickými poznatky současné doby. V mnoha ohledech jim dokonce protiřečí.

Členy zpracovatelského týmu jsou výhradně projektanti technických vodohospodářských systémů, většinou z podniků Povodí nebo Aquatisu, bývalého Hydroprojektu. Nejsou v něm zastoupena univerzitní ani akademická pracoviště, experti na revitalizace ani odborníci s přírodovědným vzděláním, kteří by mohli přinést např. řešení ke zlepšování retenční schopnosti lesní a zemědělské půdy. Jsou v něm však zastoupeni lidé, kteří už deset let projektují průplav Dunaj - Odra - Labe, v němž hrají některé z diskutovaných profilů (Teplice n. Bečvou, Mohelnice( důležitou roli. V konfliktu zájmů se ocitají i podniky Povodí, a.s., neboť žijí z prodeje vody a jejich přirozeným ekonomickým zájmem je získat co nejvíce akumulačních prostorů.

První verze studie zadané Ministerstvem zemědělství, kterou pod názvem “Návrh základních preventivních technických opatření k omezení následků povodní" vypracoval tým vedený ing. Polenkou z Výzkumného ústavu vodohospodářského, se soustřeďuje na budování akumulačních a retenčních prostor v profilech dlouhodobě plánovaných přehrad. Uváděný potřebný retenční prostor v povodí Moravy - 150 mil. m ( je číslo, které nevychází z analýzy potřeb, ale z toho, kolik bychom získali postavením navrhovaných přehradních hrází.

Tento tým nedostal jasné politické zadání. Nebylo řečeno, nakolik která území chránit, jaké riziko je pro společnost únosné a jakou cenu jsme ochotni za ochranu zaplatit. Zadání tak významné koncepce, jejíž realizace má stát cca 25 miliard, nepožaduje alternativní řešení, ignoruje návrh řešení problémů povodňové ochrany v ČR zpracovaný Ministerstvem životního prostředí pro jednání vlády, nedávno zpracovávaný akční plán pro zlepšení environmentální situace v povodí Moravy, nehovoří o analýze přínosů a nákladů, environmentálních souvislostech, ani dalších principech běžných u každého investičního záměru. Technikům byla dána volná ruka, aby naprojektovali, co oni považují za potřebné.

Je zřejmé, že podklady rozhodování o koncepci povodňové ochrany připravuje skupina, jejímž prioritním zájmem je využití červencové katastrofy k uskutečnění zastaralých koncepcí, včetně zatím nepříliš otevřeně prosazovaného splavnění Moravy. Systematicky vytváří tlak na utrácení peněz daňových poplatníků za investice, jejichž potřebnost je sporná a z nichž budou mít užitek především velké stavební firmy a dlouhodobě akciové společnosti Povodí.

Ministerstvo životního prostředí přitom zpracovalo pro schůzi vlády ČR 11. září 1997 předběžnou souhrnnou zprávu “Analýza současného stavu a návrh řešení problémů povodňové ochrany v ČR s přihlédnutím k povodním v červenci 1997", která rozebírá současný stav povodňové ochrany v naší zemi a navrhuje systémově pojaté řešení problémů povodňové ochrany s důrazem na podporu přirozené akumulační kapacity území a komplexní opatření v celém povodí.

I když společnými předkladateli “Analýzy ..." jsou ministři Skalický a Lux, přesto je zde konstatováno, že ministerstvo zemědělství se k němu nevyjádřilo a připravuje materiál samostatný. Tento zřejmý dvojí přístup k pojetí povodňové ochrany nás velmi znepokojuje i proto, že signalizuje nedostatečnou nebo spíše žádnou spolupráci mezi resorty životního prostředí a zemědělství v oblasti vodního hospodářství. Tato situace může místo společného hledání optimálního řešení vyústit ve zbytečné střety díky neschopnosti dvou resortů domluvit se o věci, která je v našem společném zájmu.

Stejně jako celá společnost si uvědomujeme, že ochrana sídel před povodněmi se neobejde mimo jiné i bez značných investic do ochranných hrází a poldrů. Nevidíme však zdaleka dostatek argumentů pro další přehrady. Velice nás znepokojuje, s jakou vehemencí tým s objednávkou od Ministerstva zemědělství prosazuje pouze jednu variantu protipovodňové ochrany.

Podniky Povodí zároveň stále odmítají odpovědnost za systémové i operativní chyby, kterých se dopustily před katastrofou i za jejího průběhu. V době povodní nedostatečně fungovaly nebo dokonce selhaly ochranné systémy, koordinace a informační služba, měření průtoků, manipulace s nádržemi aj., akciové společnosti Povodí jako celek hrály roli mrtvého brouka. Sotva povodně opadly, začalo volání po přehradách - zprvu nesmělé, ale časem pořád sílící. Bohužel jsme znovu svědky situace, kdy nikdo nenese odpovědnost a ani za evidentní selhání nebyl nikdo odvolán. Např. ve vedení a.s. Povodí Moravy tak nadále zůstávají lidé, kteří se podílejí na vytváření koncepce a realizaci vodohospodářských soustav již od šedesátých let a nejsou schopni kritického pohledu na vlastní práci. Po letošních povodních je opět zřejmé, že tato generace neumí a nechce akceptovat změny, kterými prochází vodní hospodářství na celém světě.

Přístup, který odmítá analýzu rezerv a chyb, musí být pro každou společnost nepřijatelný. Domníváme se proto, že nezbytnou součástí obnovy po povodních by měla být také výměna kádrů a předání zodpovědnosti mladším, otevřeným a na úrovni současných evropských trendů myslícím vodohospodářům.

Jsme přesvědčeni, že záplavy pro nás všechny byly lekcí, která musí vést k výrazné změně vodohospodářské koncepce, jež se přežila a při povodni selhala, i ke změnám hospodaření v krajině. Povede k nim, jako to vidíme všude ve světě, promyšlený a navazující systém nástrojů a opatření, které budou vyžadovat společenský konsensus a překonání mnohých resortních bariér. Způsob, jakým technici v řešitelském týmu tuto potřebu zplošťují, je nepřijatelný nejen pro ekologicky orientované spoluobčany, ale i pro širokou veřejnost a významnou část mladší, světu otevřené a minulostí nepoznamenané generace vodohospodářů.

Unie pro řeku Moravu je znepokojena skutečností, že zájmové stavební a investiční lobby se zmocňují prostředků, které dosud uvolnil státní rozpočet a už licitují o rozdělení půjčky z Evropské investiční banky (200 milionů ECU administrovaných Konsolidační bankou) i jiných zdrojů v době, kdy není k dispozici řádná analýza situace ani veřejně prodiskutována a schválena koncepce obnovy - konsistentní strategie na evropské úrovni. Zbytečně se vyhazují miliony za úpravy koryt tam, kde by mohla být ponechána v současném stavu, investuje se do infrastruktury a obnovy staveb v zónách, které vždy budou záplavami ohroženy, aniž by byly posouzeny jiné varianty, rostou tendence skrývat do povodňových škod investice, které s nimi nesouvisí.

Stát v této situaci neplní dostatečně svoji roli koordinátora a garanta veřejného zájmu. Resortní a skupinové zájmy začínají převažovat a znehodnocují tak obrovský potenciál, který celá společnost projevila ve vlně solidarity s postiženými oblastmi.

Unie pro řeku Moravu mobilizovala tým odborníků, kteří sdílejí obavy ze současného vývoje, a s podporou grantu Nadace Partnerství shromažďuje dostupné tuzemské podklady i mezinárodní zkušenosti ke zpracování koncepce protipovodňové ochrany, která je kompatibilní s výše citovanou analýzou Ministerstva životního prostředí. V polovině prosince chceme zveřejnit reálnou, komplexní a ekonomicky proveditelnou variantu protipovodňové strategie v povodí Moravy a Odry.

Za Unii pro řeku Moravu

Jaroslav Ungerman, předseda rady mluvčích Unie pro řeku Moravu

Miroslav Kundrata, mluvčí Unie pro řeku Moravu, ředitel Nadace Partnerství

http://www.ecn.cz/private/epce

S doplňujícími dotazy se můžete obrátit na adresu Domu ochránců přírody v Brně:

Jaroslav Ungerman, telefon: 05/45211230 nebo 42218352