Zavedení školného je bezhlavý nápad
Úvahy o zavedení školného na vysokých školách, prosazované vládou, připomínají více žonglování s pojmy a čísly, než snahu zkvalitnit školství.
Jde o to, zda studenti zaplatí školné jako podíl z průměrných nákladů na jednoho vysokoškolského studenta nebo na svůj obor.
Podle ministra školství Jiřího Gruši půjde minimálně o částku 3000 korun ročně, což je pět procent průměrných nákladů na jednoho českého vysokoškoláka.
Chudší studenti budou mít k dispozici tři způsoby, jak získat peníze na školné - pomocí stipendia, studijní podpory a formou půjčky.
Stipendia by obdrželi studenti, kteří dosáhnou dobrých výsledků. Poplatky za studium by dostali proplacené zpět. Klasická funkce stipendia jako odměny za prospěch, je zapomenuta.
Zůstává otázka, zda administrativní výdaje spojené s poplatky, nedosáhnou pomalu stejné výše jako vybraná částka. Efekt by se pak blížil nule.
Studijní podpora ze strany zaměstnavatele - sponzora je problematická. Student se obvykle musí zavázat, že po skončení školy, uzavře pracovní poměr s touto organizací na určitou, ne zrovna krátkou, dobu. Nikdo mu ale nezaručí, že daná práce bude vyhovující a nestane se vlastně rukojmím podniku. Člověk pak musí čekat, je to demotivující, po čase začíná prakticky od nuly u jiné společnosti.
Ženy se octnou ještě více v roli, kdy se budou rozhodovat: buď uplatnění-kariéra nebo děti. Pokud se chtějí seberealizovat, musejí se za takových okolností rodiny vzdát. Obrazně řečeno, nemají čas dvakrát začínat od nuly.
Naříkání ekonomů a podnikatelů o nedostatku vysokoškolsky vzdělaných pracovníků bude slyšet ještě více.
Zamysleme se nad Japonskem, kde se dosahuje úspěšnosti celoživotní příslušností k jedné firmě. Neznamená to ale, že se musím celý život "zašít". Podnik sám motivuje, aby člověk zůstal, a ne že ho sváže podmínkou splácet sponzorství za školu.
Forma půjčky na školné má také svůj velký háček. Mladý člověk po ukončení studia nebude dělat nic jiného, než znova živořit. Když konečně začne vydělávat, musí splácet půjčky za to, že "mohl začít vydělávat".
Příklad za všechny: Absolovent VŠE David (24) má nadprůměrný hrubý příjem - 16 tisíc korun měsíčně. Za byt jedna plus jedna platí 5000 tisíc korun měsíčně. Po odečtení daní a nutných výdajů mu zbývá necelých 5000 tisíc korun na stravu, oblečení. Neví, z čeho by poplatky za školu splácel.
Někteří rektoři navrhují poplatky za přijímací řízení, platby související se zajištěním studia a za prodlužované studium. Už dávno se platí za přihlášky k vysokoškolskému studiu. Student si ze svého hradí studijní materiál - skripta, knihy, odborné publikace, časopisy. Vyžadují se, ale nejsou v dostatečném množství k dispozici v knihovnách. Studenti musí mnohdy improvizovat. Nezanedbatelné jsou náklady spojené s bydlením, dopravou a stravováním.
Rektor Českého vysokého učení technického v Praze Petr Zuna uvedl: "Celkovou výši školného bych viděl okolo 2000 korun ročně. Šlo by o částku, kterou si může student vydělat o prázdninách."
Je nutno podotknout, že i pracující člověk si potřebuje odpočinout. Student má k dispozici prázdniny. Neznamená to, že by se rád "válel". Pokud vydělá peníze, chtěl by se někam podívat a rozšířit obzor vědomostí, jazykových znalostí. Nepřímo to dokazuje průzkum časopisu EKONOmix mezi studenty pátých ročníků vysokých škol ekonomických směrů.
Při volbě povolání jsou nejvíce motivující možnosti dalšího vzdělávání (13,7 %) a služební postup (13,6 %).
Pokud by student musel odevzdat peníze škole, odeberou se mu možnosti dál zvyšovat svou cenu. Pak reálně hrozí, že se octneme na menší úrovni vzdělanosti, s čímž se potýkají některé hospodářsky rozvinuté země.
Veřejnost z více než poloviny nesouhlasí se školným (výzkum ÚVVM). Důvod: nutnost zpřístupnit vzdělání chudším, neztěžovat finančně náročnou situaci studentů a jejich rodičů.
Bezhlavé zavádění poplatků proto, že existují v západních zemích, může mít velice negativní důsledky. Bohatství státu je ve vzdělaných hlavách. Pokud nevytvoříme podmínky pro jejich existenci, budou odházet pryč, do "prozíravějších zemí." Tomu se říká únik mozků.
Monika RICHTEROVÁ
studentka 4. ročníku Vysoké školy ekonomické v Praze
(PS. Ve Velké Británii vysokoškolští studenti školné neplatí, ale labouristická vláda nyní hodlá zavést školné ve výši 1000 liber ročně - to je přibližně průměrný měsíční čistý příjem. Z diskusí s českými studenty v Británii vyplynulo, že je podle jejich zkušeností zřejmě v ČR pro studenty dosud podstatně lehčí vydělávat si příležitostnou prací než v Británii. Má to něco společného s nízkou nezaměstnaností v Praze a podstatně vyšší nezaměstnaností na Západě. Stoupne-li i v ČR nezaměstnanost, budou studenti vydělávat příležitostnou prací i v ČR na školné zřejmě dosti obtížně.)
