Povede vláda sociální demokracie k ozdravění země? Těžko.
Právo, 26. listopadu 1997
Osmé výročí listopadové revoluce proběhlo potichu: oslavy se nekonaly. Také proč? Nadšení dávno vyprchalo, společnost se zmítá mezi rozčilením a zklamáním.
Málokdo z "pravicových" věrozvěstů je však ochoten uznat, že jen platíme daň za politiku štěpení společnosdti, v níž se oponentům bez milosti vpaloval cejch "bolševiků" a příznivcům se slibovala "svoboda a prosperita". Jenže kdo z příznivců vládní koalice si uměl představit, že "trh bez přívlastků" znamená krachy bank, vyhozené peníze za dovolenou, strach jít k lékaři nebo strach, jak zaplatí nájemné?
Mnoho z nich má proto dnes trpký pocit, že se nechali napálit. Klausovi obdivovatelé mají stále ze změny vlády děs. Jako bychom po volbám měli buď emigrovat, nebo se oběsit. Tak zlé to však snad není - jenom ministři, z nichž mnozí nikdy ministry být neměli, konečně zmizí.
Horší je dědictví, které svým nástupcům zanechají. Nová vláda zasedne ke značně vyjedenému stolu. Přitom to už nejde svádět pouze na 40 let hospodaření KSČ. Státní správa je prolezlá novou nomenklaturou. Veřejný sektor se zmítá v potížích. Zpackaná privatizace ohrozila budoucnost řady podniků. Bankovní sektor funguje špatně, kapitálový trh je rozvrácen. Zadlužení veřejných rozpočtů neúměrně roste. Obchodní soudy nefungují. Ucelený vládní informační systém neexistuje. Atd.
Lze téměř s jistotou očekávat, že novou vládu bude sestavovat ČSSD A KDU-ČSL. Máme si slibovat radikální změnu? Pochybuji. Spíš je na místě střízlivost.
Moderní stát nelze dobře řídit bez vzdělané a nezkorumpované státní správy. Zejména nepolitické. Chod ministerstev by měli řídit profesionálové bez stranické příslušnosti. Jedinou politickou figurou by měl být ministr. Ze všech ministerstev se k tomu vzdáleně blíží - pouze ministerstvo zahraničí. Koalice navázala na tu nejhorší prvorepublikovou tradici - z míst ve státní správě udělala prebendy pro soustraníky.
Lze očekávat, že se situace změní, když KDU-ČSL bude součástí nové vládní koalice? A v ČSSD si už údajně řada "přátel" brousí zuby na vysoké funkce ve státní správě? Stěží. Takže první bod si můžeme odškrtnout: na kvalitě státní správy se mnoho nezmění, ani na její motivaci.
Co dál? ČSSD slibuje razantní zvýšení příjmů státní pokladny lepším vybíráním daní. Přitom vládě vyčítá, že má mnoho úředníků. Inu, občané úředníky rádi nemají, tak si politici udělali z úředníků oblíbený terč. Jenže to je chytačka hned se dvěma otazníky: i ve státní správě platí, že každý špás něco stojí. Málo úředníků, to znamená fronty. Lepší kontrola zase vyžaduje víc a dobře placených úředníků. Jak chce ČSSD zajistit lepší kontrolu a přitom snižovat administrativu?
Jestli nemá v zásobě Sherlocky Holmese, kteří dokážou bryskně odhalovat daňové úniky a nedoplatky, hrajíce na housle, bude mít starosti. Ještě větší starosti však bude mít, když se daňové nedoplatky najdou. Pak se totiž ukáže, že neplatiči jsou často velké podniky, jejichž uzavření by tvrdě dopadlo na zaměstnance. To půjde ČSSD proti odborům a podnik nechá zbankrotovat?
Sociální demokracie také slibuje průmyslovou politiku. Ano, jistě, dávno ji ČR měla mít. Ale dokáže nová vláda v dohledné době racionální průmyslovou politiku zavést, když nemáme ani data, ani instituce, které by ji uměly navrhnout? Stěží. Samotná průmyslová politika není ničeho zárukou: může lehce vést k obrovské korupci a plýtvání kapitálem, který nota bene nemáme. Se záchranou našich bankrotujících podniků mohou rychle pomoci pouze solidní zahraniční investiční banky. Jenže k zahraničnímu "superkapitálu" je ČSSD tradičně velmi podezřívavá.
Rozčarování a skepse plynou vždy z přehnaného očekávání. Střízlivě uvažující člověk si snáze zachová optimismus. Není přitom třeba propadat dykovské ironii a říkat si: "Nechceme nic. A to snad dostaneme." Ve volbách je třeba střídat, to by mělo být jasné i těm, které budoucí koalice nenaplňuje chutí tančit na ulicích. Klaus musí pryč, s ním je změna politiky nemožná. Každá vláda bude po něm muset uklízet v základních funkcích státu: např. aby dlužník platil, policie kvalitně vyšetřovala hospodářskou kriminalitu, soudy soudily rychleji, omezila se korupce. Už to je obrovský úkol. Základní politiky státu - sociální, ekologická, energetická, obranná - se už budou, doufejme, dělat v úzké součinnosti s EU a NATO. I ti největší odpůrci české integrace by měli zvážit, jestli to náhodou není k nezaplacení. Konečně snad přestaneme s diletantskými pokusy nahradit stát trhem a začneme dávat do pořádku "standardní" instituce moderního státu.
