středa 17. prosince

O B S A H

Česká politika:

  • Tošovský má být premiérem - bude mít jeho vláda důvěryhodný mandát?
  • Volby (Jiří Novák, NEZ)
  • Václav Havel a jeho projev z minulého úterý: "Není pravda, že jsem tohle měl říkat už dávno". Dopis Františka Nepila Václavu Havlovi ze srpna 1990, varující před klausovskou privatizací
  • Klausovou povinností bylo vědět o podvodném financování své strany (Jiří Jírovec)
  • Falešná solidarita (Vojtěch Kment, z Fóra NP)
  • Patolízalství po česku: kopeme do těch, kdo jsou dole (Jan Vučka) ČR a NATO:
  • ČR podepsala v září 1997 s izraelskou zbrojovskou Nimda kontrakt na čtvrt miliónu dolarů na modernizaci tanků - "Hospodářský rozvoj Maďarská předstihne ČR" (Londýnský Mezinárodní ústav strategických studií)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Václav Havel a jeho předvídavost hospodářských problémů

    Z úvodních odstavců Havlova projevu se zdálo, že se prezidentovi do určité míry podařilo definovat nynější českou situaci a základní problémy pojmenovat. Celkově však dlouhý projev objevný není. Jeden analytik poznamenal: "Havel prostě řekl, co je populární, co dnes říká veřejné mínění. Populární je kritizovat Klause, tak obecně kritizoval Klause. Tohle měl říkat před pěti lety."

    JČ, Britské listy, 10. prosince 1997, Slovo, pondělí 15. prosince 1997

    Václav Havel, Hovory z Lán:

    Prezident rovněž odmítl, že by se svou kritikou poměrů v ČR otálel několik let a přednesl ji až nyní. Úterní projev podle něj obsahoval skutečnosti, které již několikrát dříve připomněl. Nyní je snad pouze vylíčil "barvitěji".

    Slovo, pondělí 15. prosince 1997


    Slovo má František Nepil:

    Vážení čtenáři,

    pan prezident Václav Havel se nedávno vyjádřil kriticky k současným ekonomickým nešvarům v České republice. Jistěže tyto musí každého slušného člověka mrzet. Je jenom škoda, že pan prezident nezakročil před několika lety, kdy bylo snadnější tomuto vývoji zabránit.

    Od roku 1990 jsem se ho několikrát pokusil upozornit na nebezpečí nesprávně zvolené metody privatizace a na důvody proč povede k situaci, jíž jsme dnes svědky. Uveřejňuji dnes první z těchto komunikací, ze srpna 1990. Za jak závažnou jsem tehdy tuto problematiku považoval, je patrno ze zvolené formy komunikace - otevřeného dopisu. Bohužel nedošlo k patřičné odezvě.

    V dopise jsem předpověděl určité budoucí znaky ekonomického vývoje Československa v případě, že bude vláda pokračovat v privatizaci tehdy naznačeným směrem.

    Doufám, že uveřejněním této komunikace vás přiměji k zamyšlení - každá teorie se osvědčí tím, jak dokáže předvídat budoucnost.

    Má analýza předpověděla tyto následky privatizace vyvlastněním, ke které se od roku 1990 vláda chystala, a kterou také v následujících letech z velké části uskutečnila: Hospodářský propad; nespravedlivé přerozdělení národního bohatství; vysoké zdanění; vysokou inflaci; desiluzi, neodpovědný postoj jednotlivců k vlastnímu budoucímu hospodářskému zabezpečení; korupci; koncentraci kapitálu do rukou šmelinářů, veksláků, členů komunistické nomenklatury a zahraničních subjektů bez adekvátní náhrady; výměnu kapitálu za spotřební předměty ze zahraničí; propad a destrukci kapitálového trhu.

    Navíc jsem navrhl alternativu, která by tyto následky neměla.

    Chcete-li podrobnější vysvětlení, můžete je nalézt například zde.

    Chtěl bych ještě upozornit, že čísla uvedená v dopise jsou ze srpna 1990, dnešní hodnoty těchto ukazatelů jsou daleko vyšší, protože musí být opraveny pro vysokou inflaci, která byla mezi rokem 1990 a dneškem.

    Například cena, za kterou by bylo možno nahradit český a slovenský kapitál i ve špatném stavu, ve kterém dnes je, by dnes přesahovala 8000 miliard korun a hodnota úspor na stáří českých občanů u státu dnes přesahuje v důsledku inflace 5000 miliard korun.

    Také je třeba upozornit na to, že oproti záměru ze srpna 1990 česká vláda metodu privatizace pozměnila:

    Namísto použití kuponů pro většinu kapitálu, jak tehdy uvažovala, darovala většinu kapitálu určitým vyvolencům přímo, takže jej ani nemuseli od kuponových akcionářů vykupovat.

    I když tato změna ovlivnila následující vývoj hospodářství, nezměnila podstatu vládní privatizace, kterou zůstalo vyvlastňování většiny ve prospěch malé menšiny a cizích subjektů. Nezmírnila tedy negativní dopad na budoucnost českého hospodářství.

    František Nepil


    Průvodní dopis:

    Prezident ČSFR

    (adresa Františka Nepila v Anglii)

    pan Václav Havel

    Pražský hrad

    Praha 1

    Československo

    22. srpna 1990

    Vážený pane prezidente,

    Diskuse kolem privatizace se dostala do slepé uličky. Získává převahu řešení nemorální, populárnější a lehčí. Proto se také ukáže být řešením horším a to nejen hospodářsky. Proto jsem se rozhodl své názory na toto téma publikovat formou otevřeného dopisu vám. Tento dopis pošlu nejprve do Lidových novin. Řešení, které navrhuji, poskytuje příležitost dostat se ze slepé uličky.

    Od vás vyžaduje postavit se za něco, co může být velmi nepopulární v zemi, kde je dlouhá tradice výběru snadných řešení. Jsem ochoten blíže vysvětlit kterékoliv z uvedených údajů. Pracoval jsem 13 let jako investment analyst a matematik v londýnském City. Přikládám také dopis, který mi nedávno uveřejnil londýnský list Financial Times.

    Váš

    František Nepil


    Otevřený dopis prezidentu ČSFR panu Václavu Havlovi

    Vážený pane prezidente,

    Z českého i anglického tisku jsem se dozvěděl, že Československo uvažuje o privatizaci státních podniků rozdáním kuponů zdarma a rovnou mírou všem občanům. Tento nápad je neuvážený. Povede k hluboké hospodářské krizi, k novému nespravedlivému rozdělení národního bohatství a k novému rozdělení politické moci. Přitom existuje způsob, jak dosáhnout všech výhod rychlé privatizace, který nemá nedostatky rozdávání zdarma. Tento způsob ale vyžaduje od občanů odvahu, aby se postarali sami o svoji budoucnost, aby vlastními prostředky podpořili hospodářskou změnu.

    Tato tvrzení jistě vyžadují nějaká vysvětlení. Tak tedy:

    Komu československé podniky patří? Před čtyřiceti lety byla většina podniků převedena do společného vlastnictví znárodněním. Dalo by se tedy předpokládat, že podniky jsou vlastněny rovnoměrně všemi občany. Není to pravda. Po čtyřicet let tyto podniky vyžadovaly investice na obnovu, nové podniky vznikaly, další se rozšiřovaly. Prostředky na tyto investice vynakládala společnost tak, že každému dovolila spotřebovat jen část jeho produkce. Zbytek pro něj násilně ušetřila a zavázala se mu, že z této úspory poskytne důchodové a zdravotní zabezpečení nebo i lepší budoucnost. Tyto úspory má společnost jen ve správě pod podmínkou, že splní svůj závazek. Tak nárok na společné vlastnictví je u každého občana úměrný jeho vkladu do tohoto vlastnictví a také mírou, do které již svůj vklad spotřeboval, například pobíráním důchodu. Společnost - stát - je takto jako velká penzijní pojišťovna, která zajišťuje penze z úroků a dividend podniků v její správě.

    Když podniky rozdá, přijde o tyto zdroje příjmů. Protože ale bude muset stále platit důchody, bude muset nahradit tu část podnikových odvodů, která odpovídá dividendám a úrokům, daněmi. Občané tak nedostanou akcie podniků zdarma, ale na úvěr. Úvěrovou splátkou bude pro každého rozdíl mezi daněmi, které bude platit a daněmi, které by platil, kdyby akcie rozdány nebyly. Tyto daně bude každý platit do konce života. To je zamlčeno při návrhu rozdávání "zdarma". Je to čestné?

    Občan, kterému je dnes dvacet let, zaplatí vyšším zdaněním během svého života cenu svých akcií možná trojnásobně. Jiný, kterému je dnes šedesát, nejenže je nezaplatí v daních, ale navíc ještě dostane plnou penzi, jak mu stát přislíbil. Ten, kdo akcie nedostane , ať již proto, že jejich rozdávání bude omezeno věkem, anebo proto, že se ještě nenarodil, bude i tak platit zvýšené daně. Takto lidé dostanou akcie na dluh, ale splátky nebudou pro každého stejné. Je to spravedlivé?

    Jaká bude asi peněžní hodnota tohoto úvěru? Hodnotu podniků může přesně určit jen trh, ale často se uvádí odhad 3 000 miliard korun. I kdyby byla rozdána jen jedna třetina podnikového bohatství, měla by každá rodina v rukou prostředky v hodnotě okolo 200 000 korun. Mnoho lidí se najednou pocítí velmi bohatými. Jelikož se nebude muset bát o svoji penzi, kterou mu stát zaručuje, i když za cenu daní, půjde si téměř každý koupit barevnou televizi, video, auto, zahraniční dovolenou a prodá část svých akcií. Toto značně zvýší ceny spotřebního zboží a stlačí dolu ceny akcií. Chudší uspokojí své sny o spotřebních předmětech za cenu prodeje akcií buď cizím podnikatelům nebo svým bohatým spoluobčanům, kteří tyto předměty už mají, a mají také úspory, které musí ti chudší dostat do rukou, aby svoje nákupy mohli uskutečnit. V současném Československu jsou těmi bohatšími šmelináři, veksláci, ti, kteří dlouho přijímali úplatky, a členové bývalé nomenklatury - zkrátka ti, kteří dokázali v minulosti okrádat svoje spoluobčany. V takových rukách se nakonec soustředí tyto akcie. Ani po Bílé Hoře nedošlo k tak nežádoucímu přerozdělení majetku.

    Každý návrh, který zakazuje okamžitý prodej takto získaných akcií, tyto problémy neřeší, ale jen oddaluje jejich dopad. Zároveň tím ovšem oddaluje i zavedení skutečného trhu na kapitál, který je nezbytný pro fungování tržní ekonomiky.

    Hned jak bude lidem dovoleno akcie prodat, dojde k inflaci. Tuto vláda dokáže omezit jen za cenu masové nezaměstnanosti. Jev je znamý v ekonomii pod pojmem Phillips Curve. Velká část podniků zbankrotuje. Na dovoz spotřebních předmětů ze zahraničí budou spotřebovány veškeré příjmy z prodeje akcií zahraničním podnikatelům.

    Jak se vyvarovat tomuto neštěstí? Prodejem akcií občanům! Jak, ale, akcie prodat, když občané v úhrnu nemají dost peněz na jejich koupi? Mají! Každý totiž může nakoupit akcie za hodnotu svých úspor, které pro něj udělala společnost, a které prodá zpět státu. Jen na starobní důchody přesahuje hodnota všech takových úspor 2000 miliard korun. Například občan, kterému je dnes třicet let a pracoval zatím jen deset let, má takto ušetřen asi dvojnásobek svého ročního platu. Každý jednotlivec se může rozhodnout, jaké snížení své státní penze považuje za nejlepší, a za hodnotu tohoto snížení si může koupit akcie. Tyto akcie pak může použít na zabezpečení svého stáří, například zakoupením za ně soukromého důchodového pojištění.

    Protože ti, kteří takovouto koupí akcie získají, budou vědět, že je mají na svoji starobu nebo práce neschopnost, budou si dávat větší pozor, aby je hned neprodali a nenakoupili za ně spotřební zboží. Prodej tímto způsobem tedy podpoří zodpovědnost, soběstačnost a šetrnost jednotlivců a zároveň ušetří státu výdaje na penze. Zamezí katastrofě způsobené obrovským úvěrem každému. Zamezí také značnému rozčarování, až by si občané uvědomili, kam rozdávání zdarma vedlo.

    Když se tento způsob privatizace uskuteční, bude v Československu přibližně stejný způsob vlastnictví kapitálu jako v hospodářsky vyspělých zemích. V těchto zemích je samozřejmostí, že převážnou část svého zabezpečení na stáří nebo nějakou kalamitu si každý našetří soukromě. Většina akcií je v těchto státech vlastněna právě z těchto důvodů. Bude to ideální výchozí bod k rychlému a nutnému ustavení skutečného trhu na kapital a k reformě systému úspor společnosti.

    Technicky je tento způsob privatizace jen o málo náročnější než rozdávání zdarma. Přesto se dá očekávat, že se setká se značným odporem z mnoha stran. Mnoho lidí nedokáže a nebo se bojí vzít odpovědnost za své budoucí zabezpečení do vlastních rukou. Nevidí, že úspěch nového hospodářského uspořádání závisí právě na změně postoje každého jednotlivce. Nevidí, že pokud očekávají, že se o ně bude ve všem starat stát, nemůže dojít k úspešné hospodářské reformě. Též ti, kteří se již těšili, jak prošustrují svoje akcie zdarma, budou zklamáni a také ti, kteří doufali, že je skoupí lacino. Vetšina lidí si je ale vědoma, že nikdy není nic zadarmo. Ti si uvědomí přednosti tohoto způsobu privatizace. Prosím, abyste mu pane prezidente dal svoji podporu.

    Váš

    František Nepil

    Londýn, 22.srpna 1990

    Dovětek:

    Tento otevřený dopis se Lidové noviny a Hospodářské noviny rozhodly neuveřejnit.

    Prezident Havel na něj dosud nereagoval.

    17. prosince 1997



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|