Patolizalstvi po cesku
V posledni dobe se na ceske politicke scene napadne rozmaha pochlebovacstvi tem, kteri zrovna vedou, a kopani do tech, kteri prave ztraceji.
Priklad prvy: Kdyz CT informovala v sobotu o prizvani CR k prijimacim rozhovorum, pronesl tajuplne redaktor z Lucemburku: "rozhodne to nelze chapat jako vyznamenani in memoriam minule vlady, i kdyz to vlastne vyznamenani je."
Za takhle mlhavy vyrok by se nemusela stydet ani slavna vestkyne Pythie. Vyznamenani to je, ale ne minule vlady. Tak koho tedy? Pristi vlady? Nebo snad Valtra Komarka? A moderator Zuna to prijal, ani nemrkl. O nezaujatem zpravodajstvi zrejme jen cetl.
Priklad druhy: Hospodarske noviny otiskly ve stredu 10.12. fotografii Vaclava Klause, na niz je zastizen, jak si jazykem zvlhcuje horni ret. Pochopitelne to vypadalo znacne smesne. Myslim, si takove fotografie k serioznimu zpravodajstvi nepatri. Pri trose snahy lze kazdeho cloveka nachytat v podobne legracni poze. Kdyby novinari otiskovali u jednoho politika jen podobne fotografie a u jineho jen vazne obrazky, snadno by slo udelat saska i ze seriozniho cloveka. Ve stejnem duchu se nesla i fotografie Vaclava Klause rovnez na titulni v pondeli.
Priklad treti: projev prezidenta Havla pred poslanci a senatory. Milos Zeman jej v nedelni Sedmicce nazval projevem obcanske statecnosti, ale tezko soudit, co jej k tomu vedlo. Projevem obcanske statecnosti je, kdyz reknu neco, co neni popularni rikat. Tak se choval Vaclav Havel, dokud se mu nezalibil urad. Za komunistu kritizoval bezpravi, po svem zvoleni prezidentem se omluvil odsunutym Nemcum.
Nyni vsak rika to, co je prave popularni. Nepamatuji se, ze by mel podobne kriticky projev v dobe, kdy byl Vaclav Klaus mocnym premierem.
Trochu vice nestrannosti a etiky by nasi politice vubec neuskodilo. Bohuzel je v CR rozsirena predstava, ze kdyz jde nekdo dolu, muzeme na nej plivat po libosti.
Musim vsak zaroven dodat, ze za tenhle si stav si z velke miry muze Vaclav Klaus sam. Vzpominate si na jeho neustale stiznosti, ze kritika jeho osoby bude znamenat "navrat ke starym poradkum?" Tak dlouho tvrdil, ze kdo neni s nim, je naprosto proti nemu, az lidu nezbylo, nez se skutecne postavit naprosto proti nemu. Doufejme, ze si z teto zkusenosti vezmou nasi politici ponauceni:
Kdo s cim zachazi, tim take schazi.
