Nové členské země pro NATO - jsou připraveny ke vstupu?

Strategic Comment, roč. 3, č. 10, prosince 1997. Vydává londýnský Mezinárodní ústav strategických studií - International Institute for Strategic Studies

Česká republika podepsala v září 1997 kontrakt v hodnotě 250 miliónů dolarů s izraelskou zbrojovkou Nimda na modernizaci energetických jednotek pro 25% tanků T-72.

Podle studie dosahuje hrubý národní produkt ČR v roce 1997 48 miliard dolarů a  hrubý národní produkt Maďarska 43,4 miliardy dolarů.

V roce 2001 však prý dosáhne český hrubý národní produkt jen 59,0 miliard dolarů, zatímco HNP Maďarska předstihne ČR a dosáhne 59,3 miliard dolarů.

Znamená to, že NATO zřejmě počítá s tím, že se hospodářský růst ČR v porovnání s Maďarskem dosti zpomalí.

Poté, co bylo na madridské vrcholné schůzce v červenci 1997 rozhodnuto, aby byly Česká republika, Maďarsko a Polsko přijaty do Aliance, začínají být vojenské schopnosti těchto tří zemí velmi podrobně zkoumány.

Bylo vyjádřeno znepokojení, že Praha, Budapešť a Varšava nebudou schopny splnit své závazky a že plány na modernizaci jejich armád nebudou dostačovat k tomu, aby byly splněny normy NATO. Avšak toto hodnocení je pravděpodobně příliš pesimistické, vzhledem k tomu, že všechny tři státy zahájily vojenské restrukturalizační programy a ode všech tří se očekává, že v následujících pěti letech dosáhnout dobrého hospodářského růstu.

Hospodářská situace

Od roku 1993 rostl hrubý domácí produkt v ČR a v Maďarsku průměrnou nebo větší rychlostí růstu HNP v Evropské unii ve výši 1, 7 procent. Polsku se dokonce podařilo dosáhnout lepší míry hospodářského rozvoje než některé členské země EU. Dosáhlo v letech 1993-96 průměru 5,5 procent. Vzhledem k tomu, že se očekává, že tento trend bude pokračovat, všechny tři státy budou mít peníze na investice do armády, aby splnily požadavky NATO.

Česká republika přislíbila, že zvýší do roku 2000 výdaje na obranu na 2 procenta, Maďarsko má zvýšit výdaje na obranu na 1,8 procent HNP. Pokud HNP poroste do roku 2001 tak, jak se nyní očekává, ČR bude mít navíc 350 miliónů dolarů, Maďarsko 450 miliónů dolarů a Polsko 700 miliónů dolarů na investice do armády. To znamená, že budou schopny celkem vydat na zbrojení ročně od roku 2001 alespoň jednu miliardu dolarů.

I když existence těchto finančních zdropů není nutně důkazem, že bude daná země ochotna tyto peníze utratit, vláda i parlamenty ve všech třech státech daly najevo, že to to chtějí učinit. To, zda výdaje na armádu skutečně budou v souladu s normami NATO, bude záviset na těsné spolupráci s Aliancí. Z posledního vývoje lze vysoudit, že ČR, Maďarsko a Polsko začaly přijímat rozhodnutí, v jejichž důsledku dojde k podstatnému posílení jejich vojenských schopností přibližně v roce 2007.

Vojenská modernizace

Česká republika podepsala v září 1997 kontrakt v hodnotě 250 miliónů dolarů s izraelskou zbrojovkou Nimda na modernizaci energetických jednotek pro 25% tanků T-72. V dubnu 1997 podepsalo Maďarsko kontrakt v hodnotě 100 miliónů dolarů s francouzskou zbrojovkou Matra na výrobu obranného leteckého systému nízké úrovně typu Mistral.

Budapešť vydává tři milióny dolarů z americko-varšavské iniciativy na financování nové komunikační struktury a na plány na nákup trojrozměrného radarového systému.

Polsko plánuje vydat 25 - 30 procent svého obranného rozpočtu, určeného na modernizaci, do roku 2021. Jako součást svého modernizačního programu, který se bude realizovat 15 let, se Varšava rozhodlo vydat 3 miliardy dolarů na moderní komunikační a velicí systémy, 2,5 miliardy dolarů na protitankové zbraně a 2 miliardy dolarů na zařízení letecké obrany. Polská armáda chce také zakoupit bojové a dopravní vrtulníky.

Všechny tři státy spolupracují na moderním regionálním systému kontroly leteckého provozu. To zlepší řízení a bezpečnost civilního i vojenského letectví a povede to k další etapě - dosažení dohody o identifikačních kódech, zda je letadlo přátelské či nepřátelské. V důsledku toho budou fungovat letadla v prostředí, kompatibilním s NATO.

Jak se budou nové členské země podílet na operacích NATO

Cílem vnitřní reformy a vojenské modernizace je umožnit české, maďarské a polské armádě podílet se na operacích NATO vedle západních spojenců. Avšak všechny tři země se už účastnily na akcích NATO a na jiných mnohonárodnostních operacích.

Česká republika nabídla koaličním jednotkám pro válku v Perském zálivu v roce 1991 cenná vozidla pro identifikaci chemických zbraní. Praha také vyslala do BOsny 850 člennou mechanizovanou pěší jednotku jako součást mírových sborů IFOR a jeho následovníků, stabilizačních sborů SFOR. Tato jednotka se skládá z dobrovolníků z české brigády rychlého nasazení, která se už považuje za kompatibilní se strukturami NATO. Kromě toho, mnoho pozorovatelů souhlasí, že infrastruktura v České republice - silnice, železnice a letiště - je schopna poskytnout podporu jednotkám rychlého nasazení organizace NATO.

Maďarsko povolilo sborům IFOR a SFOR používat jeho letecké základy v Taszaru. Vzhledem k tomu, že bylo zapotřebí tuto základnu modernizovat jen minimálně, maďarská národní infrastruktura je množná v lepším stavu, než si mnozí mysleli. To, že využívají spojenecká vojska maďarského leteckého prostoru, vedlo k tomu, že všechna maďarská letadla byla už vybavena technologií, kteerá je kompatibilní s technologií PFF organizace NATO. Maďarsko také dalo Alianci k dispozici 450 členný ženijní prapor pro službu u IFOR a SFOR. Očekává se, že do roku 2005 bude mít Maďarsko alespoň tři brigády rychlého nasazení, kompatibilní s NATO.

Polsko poskytlo dopravní jednotky a poslalo během války v Perském zálivu do Saúdské Arábie lékařské týmy. Varšava také vyslala do Bosny letecký prapor jako součást mnohonárodnostní Nordické brigády a polský prapor slouží o pozorovatelských jednotek OSN v Sýri. V roce 1997 zpřístupnilo Polsko NATO alespoň dvě brigády a polní nemocnici a existují plány na vybavení do roku 2000 dvou dalších brigád na podporu mírových operací. Pozorovatelé jsou přesvědčeni, že polská infrastruktura je víceméně vhodna pro podporu jednotek rychlého nasazení Aliance.

Všechny tři státy se s velkým zájmem podílejí na programu NATO Partnerství pro mír (PFP). Maďarsko nefinancuje své aktivity v rámci PFP z vojenského rozpočtu - je to známkou jeho angažovanosti - a Polsko se stalou oblíbenou oblastí pro ozbrojená cvičení britských vojsk. V roce 1997 se účastnily Česká republika, Maďarsko a Polsko alespoň na 17 cvičeních, v rámci Partnerství pro mír, na nichž se podílelo i USA, stejně jako četných mnohostranných i dvoustranných cvičení s ostatními partnery v rámci NATO: Kromě toho, všechny tři země se podílejí na revizním a plánovacím procesu v rámci Partnerství pro mír. ČR, Maďarsko a Polsko přislíbily, že do roku 1999 splní většinu, jestliže ne všech 41 cílů vzájemné operabilnosti, které definoval tento revizní a plánovací proces.

Omezování počtů vojáků

I když ČR, Maďarsko a Polsko už dramaticky omezily počet vojenských osob, sloužících v jejich armádách, tyto země se ještě budou muset vyrovnat s dvěma obtížnými úkoly. První je snížit celkový poměr vysokých důstojníků vůči nižším a zvyýšit počet procent a kvalitu poddůstojníků.

Přebytek vysokých důstojníků a nedostatek kvalifikovaných poddůstojníků je důsledkem studené války, kdy vysoce postavené velitelské struktury realizovaly pevně dané bitevní plány.

Technologie a taktika, jaké nyní přijímá Aliance, vyžadují větší počet zkušených nižších důstojníků a poddůstojníků. Ve snaze zlepšit poměr důstojníků a kvalifikaci poddůstojníků, zavedlo Maďarsko v roce 1994 povinný odchod do důchodu ve věku 55 let. To vedlo v roce 1995 ke snížení stavů důstojníků o 25 procent a v roce 1996 odešlo do důchodů dalších deset generálů. Maďarsko doufá, že nakonec dosáhne poměru 3:1 poddůstojníků vůči důstojníkům.

Daleko citlivější je tato otázka pro Poláky, ale přislíbili, že nutné změny provedou. VE snaze podporovat nové důstojníky slibuje Polsko nynějším důstojníkům odchod do důchodu po 15 letech se 40 procenty dosavadního platu. Cílem Varšavy je zvýšit počet nízkých důstojníků vůči vysokým důstojníkům z poměru 1:1 v roce 1997 na 7:3 v roce 2012.

V roce 1996 začala Česká republika omezovat svůj nynější poměr důstojníků vůči poddůstojníkům, který je v současnosti 2:1.

Druhým cílem je zvýšit počet profesionálních vojáků v poměru k vojákům povinné základní služby. Maďarsko a Polsko plánují ze šedesáti procent profesionální armádu: cílem ČR je z padesáti procent profesionální armáda. Ve všech třech případech neznamená zvýšený počt dramatický růst celkového počtu profesionálů v armádě. Je to proto, že od roku 1985 došlo k podstatnému snížení vojáků základní služby v armádách těchto zemí. I když náklady na jednoho vojáka se zvýší, ČR, Maďarsko a Polsko budou mít vysoce profesionální armádu, která bude k dispozici pro operace NATO.

Závěr

NATO nyní odhaduje, že cena rozšíření organizace bude jen o něco více než 1,3 miliard dolarů. To je daleko méně, než původní odhad Washingtonu ve výši 10,12 miliard dolarů, který byl založen na pokračující existenci ruské hrozby a na nedostatečné znalosti infrastruktury v ČR, v Maďarsku a v Polsku. Ze součinnosti hospodářského růstu a příslibu těchto tří států vydat konkrétní procento svého HNP na obranu vyplývá, že nové členské státy budou mít zdroje na to, aby byly schopny hradit náklady na rozšiřování NATO podle nynějších odhadů.

Nicméně je ještě nutno vyřešit otázku, zda mají noví spojenci získat moderní bojová letadla a vzdušné obranné systémy pro střední a velké výšky. Ani NATO ani Spojené státy nezahrnuly náklady na tyto systémy do odhadů. Toto zařízení je nákladné a není jasné, jak by mohla být jeho potřeba v příštím desetiletí zdůvodněna.

Zatímco se budou rozvíjet finanční plány a budou se hledat zdroje na nákup těchto zařízení, je pravděpodobné, že vzdušné a  letecké jednotky NATO se naučí lépe předvídat pro budoucnost. Avšak koncem tohoto desetiletí bude nutno najít nový přístup. Jednou možností je, že až nynější členové NATO zavedou na svém území v následujících letech nové letecké a vzdušné obranné systémy, ty, které budou nahrazeny, by mohly být předány novým členským zemím NATO. To by zajistilo, že systémy kompatibilní s NATO by byly užívány v nových členských zemích a že by doplnily restrukturalizované armády nových spojenců za rozumnou cenu.