Odpovědnost a karty
6.12.1993
Zlaté časy, kdy jsme odpovědnost nepotřebovali. Ti "nahoře" byli tupci, vyprávěli jsme si o nich - v soukromí - šťavnaté politické vtipy, a klidně jsme žili podle hesla "my děláme, že děláme, a stát dělá, že nás platí". Protože jsme neměli svobodu, nepotřebovali jsme ani odpovědnost.
Dnes je to trochu jinak. Dnes už skutečně záleží na tom, jak se chováme. Politici už nedělají jenom to, chtějí, ale řídí se "veřejným míněním". Veřejné mínění je přitom poněkud podivné stvoření. Jak se zdá, nejlépe se s ním zachází tak, že se "rajcuje".
Vezměme si třeba antikomunismus. Na začátku ho mnoho nebylo. Ale pak se veřejné mínění začalo rajcovat - je třeba "revoluce v právu", "právní diskontinuita s minulým režimem", udělat "čistý stůl", zabránit "spiknutí starých struktur" atd, atp. A hle - netrvá dlouho, a nesmysly opakují i akademicky vzdělaní lidé!
V politické teorii se tématu, které dokáže společnost "rajcovat", tj. dělit na přátele a nepřátele, říká "cleavage", štěpící téma. Obvykle jich mnoho není. Mají velkou výhodu - kdo s nimi hraje, dokáže shromáždit pod prapory dostatečný počet odhodlaných stoupenců.
Kartu "češství uraženého slovenským nacionalismem" jsme už úspěšně odehráli - pár politiků a stran se zviditelnilo, stát je v ... kopru. A tak kromě antikomunismu, který Klaus úspěšně použil k odstranění politických soupeřů a teď se před ním kroutí tak, že se pan Kudláček rozhodl do toho říznout (doufám, že založí Kudláčkovu stranu českou, ovšem řádně pravicovou), je štěpícím tématem vztah k Německu.
Každé štěpicí téma musí mít reálný základ. Antikomunismus má reálné kořeny v zodpovědnosti KSČ za to, co se tady v minulých 40 letech dělo, uražená česká hrdost ve vyčínání slovenských "narodniarů". Má ho samozřejmě i antiněmectví. Chování Němců za druhé světové války a před ní dosud z paměti nevymizelo, o odsunu se mlčelo. Má základ i v dnešním střetu bohatých Němců se zbídačelými Čechy, z nepoměru hospodářské síly obou zemí, v neomalenosti a drzosti výroků některých sudetských Němců, z normálních třenic, které soužití odlišných národností vždycky provází. A jsme zpátky u otázky odpovědnosti.
Je možné a vede k "úspěchu", začnou-li noviny a politici veřejnost v těchto citlivých tématech "rajcovat". Stačí, mluví-li o "Slovácích", místo aby mluvili o slovenských nacionalistech. Pak lehce přistrčí Vladimíra Mečiara k Víťazoslavovi Móricovi. Stačí, aby tvrdili, že "komunista zůstane komunistou, i kdyby trakaře padaly". Pak pro ně není rozdíl mezi Dlouhým, Dubčekem, nebo Gottwaldem. Stačí, aby sledovali každé šustnutí sudetských Němců, místo aby je ignorovali (což dělají všechny velké německé deníky), a mluvili přitom o "Němcích". Stačí, aby výroky předsedkyně Spolkového sněmu Rity Süssmuth vykládali stejně jako výroky bavorského premiéra Stoibera. Rita Süssmuth totiž sice řekla, že "agrese nacistického Německa proti Československu a její důsledky stojí v příčinné souvislosti s vyhnáním, které bylo rovněž bezprávím". O tom však snad pochybuje málokdo - copak bychom Němce vyhnali bez druhé světové války? Řekla však dále, že "nemůže dojít k vzájemnému zúčtování spáchaného bezpráví, protože by to bylo nepřípustným směšováním příčin a důsledků"! Tedy opačný postoj, než prezentoval český tisk. Nabídku k jednání o sudetoněmeckém problému předseda parlamentu odmítl.
Jistě, předseda parlamentu a premiér chtějí také vypadat jako bojovníci za česká práva. Proč si tedy nezahrát s německou kartou? Mají ji nechat jiným? Po slovenské a antikomunistické zvedla německou kartu hrdě i ODA - místopředseda Kroupa prohlásil, že sudetští Němci spolufinancovali slovenské separatisty! Proč nepřebít německou kartu levici, vždyť ta s ní hraje od začátku!
To všechno je možné, ale je to strašně nezodpovědné. Pád bipolárního světa, příchod generací zdráhajících se žít ve stínu zločinů nacismu staví i německou politiku před složité problémy. I tam se povede zápas za novou orientaci. I tam se objeví politici "nové velikosti Německa". Co z toho vyvodíme my? Zodpovědný politik a novinář si odepře potěšení "rajcovat" své publikum okrajovými problémy. Sudetský problém vyrábíme úspěšně my. Odepře si potěšení zjednodušovat. Nebude strkat do jednoho pytle politiky, kteří si jsou na hony vzdáleni. Bude se ze všech sil snažit zamezit tomu, aby se německá karta stala v české politice kartou trumfovou. Bude se snažit vysvětlit, že podle rozhodnutí Ústavního soudu SRN by německá vláda uznáním neplatnosti majetkových nároků sudetských Němců převzala tyto závazky na sebe - proto odsouvá řešení problému do budoucnosti. Bude se vůči Německu chovat sebevědomě, ale ne křupansky.
Skutečně nevím, jak si naši moudří a prozíraví politici představují spolupráci v Evropě. Obávám se, že se rychle přibližuje doba, kdy rozumný postoj k Německu bude vypadat bezmála jako zrada. Rakouské protesty proti jaderné energetice? Ať se starají o své! Ministr Kočárník bohorovně řekne, že v Evropském společenství, kam se přes hlavy dalších sousedů nevybíravě dereme, budeme hájit americká stanoviska. Sakra, to asi v Bruselu hned přijali další úředníky, aby náš vstup urychlili. Klaus mluví o ostatních zemích "Visegrádu" jako o žebrácích. Skutečně, zahraniční politika stylu "jak si Hurvínek představoval válku".
Až taková legrace to zase není. Důsledky poneseme všichni. Poneseme je proto, že se sami rádi rozčilujeme, že máme rádi "razantní" politiky i novináře. Kdo to v novinách neopepří, toho nikdo nečte. Masaryk říkával "rozčílení není program". Možná, že bychom se nad tím mohli zamyslet, když jsme jeho republiku už pohřbili a jsme na nejlepší cestě zkomplikovat si vztahy k dalším sousedům.
