Dvojí ceny pro cizince vyplývají ze současné ekonomické situace a je to jev morálně oprávněný
Přečetl jsem si v Britských listech několik článků na téma "dvojí ceny pro cizince". Na rozdíl od jejich autorů se domnívám, že tento jev logicky vyplývá ze současné ekonomické situace a lze jej považovat za morálně oprávněný. Dopředu raději poznamenám, že příznivcem dvojích cen nejsem. Zde jsou argumenty na podporu mého předchozího tvrzení:
1. Dvojí ceny za nájemné, elektrický proud, plyn, dvojí vstupné do muzeí, divadel atd.
Je třeba si uvědomit, že mnohé ceny jsou v České Republice "regulovány", což jinými slovy znamená, že jsou nějakým způsobem dotovány, a to zpravidla z kapes daňových poplatníků. Ze stejného zdroje jsou financována (nebo alespoň částečně dotována) muzea, galerie, divadla a další kulturní instituce. Z těchto důvodů považuji za logické i morálně oprávněné, pokud platí více ti, kteří na dotace nepřispívají svými daněmi. V tomto případě rozhodně nelze mluvit o "okrádání cizinců", protože ve většině případů platí pouze cenu vycházející z nákladů, která je zpravidla nižší než ceny srovnatelných výrobků a služeb v zahraničí (v nejhorším případě srovnatelná). Podmínky, kdo platí jakou cenu, však musí být deklarovány veřejně a naprosto jasně (kriteriem nemůže být "rodný jazyk", ale například české občanství). Samozřejmě, dotované ceny zpravidla představují ekonomicky méně efektivní variantu, ale těžko můžeme zpochybnit právo demokraticky zvolené vlády tuto politiku zavést a udržovat.
(Vstupné do západních muzeí, atd. je ale ve většině případů také silně dotováno z místních daní. JČ)
2. Dvojí ceny soukromých služeb
Ceny výrobků a služeb privátního sektoru nejsou dotovány daněmi, proto zde padá předchozí argument. V tomto sektoru však platí "smluvní", tj. tržní tvorba cen. Lze jen velmi těžko zakázat soukromému podnikateli, aby dvojí cenu účtoval, jinými slovy, aby "poskytoval slevu" českým občanům, pokud každého zákazníka upozorní na cenu předem. Řekněme si na rovinu, že dvojí ceny jsou ve světě naprosto běžné. Jediný rozdíl je v tom, že jsou zpravidla mnohem lépe "maskovány". Není obvyklé prodávat jednu a tutéž službu či výrobek na stejném místě za dvě různé ceny, výsledek je však v podstatě stejný. Například ve Francii a Rakousku, ale asi i ve většině evropských zemí, získáte ubytování v hotelích i v soukromí mnohem levněji, pokud jste tuzemci (a to i když má Evropská unie jednotný trh!). Cestovní kanceláře a zprostředkovatelské agentury totiž velmi často nabízejí v tuzemsku nižší ceny než tehdy, pokud tytéž služby nabízejí v zahraničí. Cena těchto služeb v zahraničí přitom vychází z cenové úrovně země, kde se prodávají (tj. v Německu jsou dražší než jinde). Pokud jste ubytování v soukromí a jste tuzemci (nebo jste hostiteli sympatičtí), zpravidla dostanete nikde neinzerovanou slevu.
Ostatně až příliš velké množství téhož zboží stejné kvality se v různých státech prodává za různé ceny, přičemž mnohdy jsou tyto rozdílné cenové hladiny udržovány uměle. Výrobci zboží přitom brání obchodníkům, aby cenové hladiny vyrovnali. Pro příklady nemusíme chodit daleko. Automobily stojí v Itálii méně než v Německu, a to se týká i vozů značky VW. Výrobce však bránil svým dealerům prodávat vozy určené pro Itálii v Německu (a teprve před pár měsíci rozhodl soud, že jsou tyto praktiky na jednotném trhu EU nelegální). Žádný soud však nezabrání výrobcům počítačového softwaru, aby své zboží neprodávali ve Spojených státech až třikrát levněji než v západní Evropě (tento příklad uvádím proto, že jde opravdu o naprosto stejné zboží, a dopravní náklady hrají minimální roli). Pokud se podíváme kolem sebe, najdeme stovky podobných příkladů, kdy lidé platí za stejné zboží různou cenu, přičemž kriteriem není občanství či národnost, ale trvalé bydliště. Je to sice méně křiklavé, ale je to morálnější než dvojí ceny v České republice?
3. Dvojí cena práce
Chtěl bych se také krátce zmínit o problému, ze kterého existence dvojích cen ve své podstatě vychází. Jak známo, takový učitel v Hřensku dostane za svou práci zhruba desetkrát méně, než jeho stejně kvalifikovaný kolega v pět kilometrů vzdáleném Bad Schandau. Německý učitel proto klidně dá za párek bez přemýšlení pět marek, český učitel (například) považuje za strop patnáct korun. To samozřejmě obchodníci vědí, a protože vydělávají i při ceně patnáct korun, nechtějí o české zákazníky přijít. Základní otázka zní: Jak to, že konkurence ceny pro cizince nesníží natolik blízko k cenám českým, že se nevyplatí ceny rozlišovat? Protože průměrnému německému (americkému, japonskému...) turistovi bude šuma fuk, zda párek stojí dvě nebo pět marek a nebude se kvůli pár fenikům namáhat hledat levnější kšeft! V okamžiku, kdy se rozdíly mezi kupní silou průměrného tuzemce a průměrného zahraničního turisty zmenší z rozdílu řádu (cca 1:10) na rozdíl násobku (1:2 až 1:3), dvojí ceny prostě samy zmizí.
A ještě několik slov k rozdílu v platech u nás a v okolních zemích. I to je totiž příklad dvojích cen, tentokrát jsou však Češi znevýhodněni (proti Němcům, ne proti Ukrajincům). Na základě rozboru faktů se domnívám, že cena práce v České republice je udržována na uměle nízké úrovni jako důsledek jejího nerovnoprávného postavení v zahraničním obchodě s vyspělými zeměmi (i to je naprosto obvyklý jev ve světové ekonomice, tak obvyklý, že jej všichni považují za "normální"). To je však téma vyžadující samostatný rozbor.
Na závěr zopakuji své tvrzení z úvodu: Nepovažuji dvojí ceny za šťastné řešení, ale nevidím v nich nic nemorálního nebo dokonce "okrádání cizinců". Obchod je prostě obchod, a kdo v těchto souvislostech uvažuje o morálce, měl by se zamyslet nad tím, zda je morální, když většina Čechů dostává za stejnou (nebo skoro stejnou) práci tolikrát nižší platy než občané zemí, ze kterých pochází většina zahraničních návštěvníků České Republiky.
Jak jsem řekl, s dvojími cenami sice nesouhlasím, ale nikdo po mě nemůže chtít, abych proto v hotelích, divadlech apod. požadoval ty vyšší. Proto radím cizincům, kterým se dvojí ceny nelíbí: "Neakceptujte je. Dejte si tu práci, a vyhledejte hotel, prodejnu apod., kde dvojí ceny nejsou. Pokud považujete své pohoršení nad dvojími cenami za důležitější, než zážitky z návštěvy České Republiky, nejezděte tam."
Vsadím se, že většina cizinců stejně přijede. Pokud nikoliv, nebude to asi kvůli dopředu deklarovaným dvojím cenám, ale kvůli šlendriánu v cestovním ruchu, nehoráznému okrádání a dalším všobecně známým nectnostem malého českého státečku.
