K prvnímu máji:

Byl květen, kvetly kopretiny.

Hudebníci, na čele pot,

vylili občas z trubek sliny

a obraceli stránky not.

Prohlížel jsem si andělíčky

přišroubované na voze;

drželi v jedné ruce svíčky,

druhou mířili k obloze.

Cesta stoupala nad Podhájí

a babička šla o holi.

Už vím, když někdy pěkně hrají,

proč bolest tolik nebolí.

V přestávce mezi písničkami

slyšel jsem v háji kukačku

a její hlas šel věrně s námi

pod nebem téměř bez mráčku.

A střevlík běžel po melise

a dokonce i ještěrku

zahlédl jsem vyhřívati se

u kraje strže na štěrku.

Trs konvalinek rostl v přítmí

pod břízou v trávě. Šel jsem dál.

Vždyť těžko bylo odskočit mi,

abych si jich pár natrhal.

A pod lipami mocných ramen

těšil jsem se vždy na rozhled.

Dědečku, sbohem, sbohem! Amen.

Ať na tvou hlínu prší med.

Co jsme se spolu nadívali

zpod korun těchto starých lip.

Mělnickou věž je vidět v dáli

a blízko, blizoučko je Říp.

Však jsme tu byli před nedávnem,

dnes už vím, proč v tom předjaří.

Stáls v kabátku, již starodávném,

a měl jsi slzy na tváři. (Jaroslav Seifert, Maminka)