zaručit statutárně, že poslanci českého parlamentu nebudou projevovat tendenci činit z veřejnoprávních sdělovacích prostředků hlásnou troubu svých politických stran.
Zpomalují se reformy v ČT?
Když se Ivan Kytka, nynější šéf zpravodajství České televize, chystal před 1. dubnem 1998 převzít v Praze svou novou funkci, zdůrazňoval jsem, že nejzávažnějším úkolem nového vedení ČT bude vypracovat názornou a vysvětlovací strategii, jak přesvědčit lidi v České televizi, české sdělovací prostředky obecně i české politiky, že zavedení principů hrdé a nezávislé, profesionální novinářské práce bude pro českou demokracii nutným a velmi plodným přínosem. Očekával jsem, že se proti novým metodám vzedme vlna odporu a upozorňoval jsem, že nové vedení České televize by si nemělo příliš všímat pochvalných hlasů, ale mělo by intenzívně uvažovat nad tím, jak svou vizi komunikovat lidem nepřátelským.
Během několika týdnů působení nového vedení v České televizi se zjevně nahromadilo tolik překážek, že - jak se zdálo koncem minulého týdne - začalo nové vedení pod jejich tlakem poněkud ochabovat. Objevovaly se známky, že je snad ochotné ke kompromisům.
Už od samého začátku bylo velmi pravděpodobné, že nové vedení České televize není ochotno riskovat v některých věcech skutečně radikální řešení. Zajímavou ukázkou je například zatím dosti podstatné fiasko pořadu V pravé poledne, jehož reforma byla polovičatá nejen co do volby moderátora, ale i co do změny formátu pořadu. Přirozeně je teprve velmi krátce po vzniku nového pořadu a musíme doufat, že se postupem času pořad zprofesionalizuje. Příležitost radikálně proměnit pořad hned s nástupem nového vedení ČT byla však promarněna.
Je nutno se ptát, zda bylo skutečně záhodno rychle propouštět Otu Černého a měnit Debatu v nepodařený program V pravé poledne. Když dospělo vedení ČT k závěru, že se ke skutečně radikálnímu řešení neodváží přistoupit, nebylo by bývalo lepší nechat pořad Debata existovat po dobu několika měsíců dál a paralelně s ním připravovat interně nové, kvalitní diskusní vysílání pro nedělní poledne, s nímž by se šlo do éteru teprve, až bude pořádně vyzkoušené a nacvičené? Nediskredituje nové vedení poněkud, že se výrobní tým pořadu V pravé poledne zatím nepříliš úspěšně učí, jak ten pořad dělat, přímo před zraky národa?
Možná poněkud naivní naděje, že nové vedení už pro předvolební období radikálněji změní strukturu publicistických i zpravodajských pořadů a najde nové, průrazné reportéry, se nesplnily. Zaslechli jsme i názory, že změny musejí být pomalé. Jistě, zreformovat celou strukturu zpravodajství, je dlouhodobý proces. Je však škoda, že byla promarněna příležitost pro radikální začátek. Situace působí dojmem, že se nové vedení České televize v předvolebním období záměrně rozhodlo nikoho si nepopudit a příliš velkými změnami neriskovat. Zatím toto podezření nikdo z nového vedení ČT přesvědčivě nevyvrátil.
Je-li tomu tak, je to škoda zejména proto, že politikové jsou přirozeně v předvolebním období znejistěni. Političtí komentátoři na Západě konstatují, že vlastně jen v předvolebním období mají občané nad politiky, svými zástupci, skutečnou moc. Právě v předvolebním období měla Česká televize vynikající šanci prosadit ve svém zpravodajském a publicistickém vysílání radikální změny a vytvořit ze sebe hrdou, nezávislou a objektivní sílu, která by dokázala přispívat k rozvoji demokracie kritickými rozbory situace, padni komu padni. Tento precedens by bylo pak po volbách obtížné zlikvidovat.
Této možnosti Česká televize, jak se zdá, nevyužila, buď že neuměla, anebo nemohla. Že by to bylo jen tím, že "nejsou lidi?"
Nyní zbývá do voleb ještě měsíc času. Dojde nyní k tomu, že se nové vedení České televize vzchopí a začne radikálně, veřejně vysvětlovat a prosazovat svou vizi? Nebo bude celý proces daleko dlouhodobější a obtížnější?
Vzniká dojem, že navzdory původnímu ubezpečování o opaku byla na Ivana Kytku uvalena podstatná odpovědnost, nedostal však tak velké pravomoci k provádění změn, jaké by byly zapotřebí.
Pokud tomu tak skutečně je, Ivan Kytka by měl o těchto skutečnostech a o všech nedostatcích ve strukturách uvnitř ČT a ve vztazích mezi ČT a veřejností, státní správou a jinými sdělovacími prostředky, otevřeně promluvit. Má-li už být kritizován, nechť není kritizován za polovičaté kompromisy. Nechť je kritizován za pevný postoj, kdy brání základní civilizační principy profesionální novinářské práce.
Je správné, aby mediální komise parlamentu nyní projevovala zájem o situaci v České televizi?
Sdělovacími prostředky proběhla zpráva, že jsou členové mediální komise českého parlamentu znepokojeni údajným podstatným poklesem sledovanosti zpravodajství České televize (jenže s přechodem na letní čas klesá podvečerní sledovanost televize v dubnu prý každý rok, lidi jsou prostě v jarním počasí raději venku) a zvou si na čtvrtek generálního ředitele ČT Jakuba Puchalského a šéfa zpravodajství Ivana Kytku, aby jim různé aspekty svých reforem vysvětlili. Viz rozhovor s členem mediální komise Pavlem Dostálem, který zveřejňujeme v těchto Britských listech.
Pavel Dostál vyjádřil názor, že mu vadí odchod Bohumila Klepetka z České televize, který byl podle jeho soudu "jedním z nejlepších komentátorů ČT". Dostál v rozhovoru pro BL doslova konstatuje: "Pan Klepetko dělal Jednadvacítku, dělal zpravodajství v parlamentu a jeho zpravodajství bylo ve srovnání s ostatními televizemi vždy nejkorektnější, protože na rozdíl od ostatních televizních zpravodajů si všímal věcí podstatných a nesnažil se z toho udělat senzaci, to jest lapat politiky v kuloárech a ptát se jich na blbosti. - Musí být zjevné každému, kdo jen pohlédl na zpravodajství České televize, že Klepetko naprosto nebyl dobrý reportér ani komentátor. Byl příliš slabý a jemný, nedovedl jasně vyjádřit jedinou myšlenku a informace beznadějně zašmodrchával.
Je trochu podivné, že přestože z České televize odešlo celkem asi 15 lidí, mediální komise Parlamentní sněmovny se zastává zrovna Klepetka, donedávna parlamentního zpravodaje ČT. Že by jim jeho jemnost a nekritičnost při reportážích z parlamentu vyhovovala a že by se nyní se obávali, že na Klepetkovo místo přijde někdo jiný, kdo bude schopen ukázat případné nešvary v českém parlamentě v kritičtějším světle?
Mezi tyto nešvary mimochodem patří i to, že Česká televize neměla dosud pozoruhodně možnost ve sněmovně umístit trvalé kamery, jejichž prostřednictvím by mohla vysílat záběry z parlamentu při jeho jednání - tak jak je to například běžné v britské Dolní sněmovně. Byla proto odkázána při reportážích z parlamentu jen na verbální zamotanosti Bohumila Klepetka, stojícího kdesi na parlamentní chodbě. Neměli by se poslanci raději přestat zabývat tím, kdo o nich má v budoucnu referovat z parlamentu, a neměli by spíše televizi umožnit, aby televize mohla efektivně jednání parlamentu snímat a předvádět z něho v Událostech reportážní záběry? Pak nebude třeba se obávat ani kladných, ani záporných verbálních interpretací kdesi z kuloárů.
Vzniká dojem, že je nové vedení České televize až příliš závislé na názorech a rozhodování Rady pro Českou televizi, přestože tato Rada má mít právo hodnotit činnost České televize jen zpětně.
V této souvislosti je znepokojující, že se rozhodli pozvat si poslanci českého parlamentu Jakuba Puchalského a Ivana Kytku ve čtvrtek do mediální komise, aby jim vysvětlili, co nyní v České televizi dělají, i když Pavel Dostál, člen mediální komise, dnes v Britských listech vysvětluje, že poslanci nechtějí na nové vedení ČT vyvíjet nátlak.
Vážná otázka na závěr: Je možno zaručit, že mezi poslanci nevznikne nadstranické spiknutí, v jehož rámci budou požadovat, aby jim Česká televize nekriticky poskytovala volný prostor na obrazovce k politické propagandě pro své strany?
A pokud k takovému nátlaku skutečně dojde, najde nové vedení České televize odvahu se tomuto případnému tlaku vzepřít a vydírání zveřejnit?
Parlamentní schůzka mezi Puchalským, Kytkou a mediální komisí, která se má konat ve čtvrtek, má být veřejná, pokud ji komise neprohlásí za tajnou.
Apeluji na čtenáře Britských listů: Projevte svou občanskou angažovanost. Dostavte se sami do parlamentu na toto zasedání mediální komise. Sledujte, co se tam děje, a napište nám, pokud se nějaká strana na schůzce bude chovat tak, že by to dávalo příčinu k znepokojení.
Balkánské rysy politického vyjednávání?
Vyšlo v posledních dnech najevo, že práce českých sdělovacích prostředků je zjevně ovlivňována určitými poněkud balkánskými rysy politického vyjednávání. Ukazuje se, že politikové byli zvyklí určovat novinářům, jakým způsobem budou v televizním studiu vystupovat, kdo je má interviewovat a kdy jim smí ve studiu oponovat. Balkánským rysem české scény bylo také to, že se o těchto skutečnostech většinou veřejně nehovořilo a pokud taková informace tu a tam pronikla na veřejnost, nikdo se jí příliš nevzrušoval. Pozoruhodné je, že se touto korupcí vlastně ani příliš nevzrušuje poslanec Pavel Dostál (ČSSD), člen parlamentní mediální komise, v rozhovoru, zveřejněném v těchto Britských listech.
Zamysleme se však nad tím: Pokud měli dosud politikové možnost sami si určovat, za jakých okolností budou vystupovat v televizi, bylo přece veškeré politické zpravodajství českých televizních stanic k ničemu.
Andrew Stroehlein jako očkovací látka v mechanismu České televize?
Před svým nástupem do funkce šéfa zpravodajství České televize konstatoval Ivan Kytka, že si do Prahy bere amerického odborníka na českou problematiku Andrewa Stroehleina, protože je to neúplatná, hrdá osoba s vysokou mírou osobní integrity a s hlubokým porozuměním základním principům demokracie. "Andrew, to je taková očkovací látka, které je prostředí v České televizi nezbytně zapotřebí," konstatoval v březnu letošního roku Ivan Kytka.
V pátek 15.5. vznikla situace, kdy to po určitou dobu vypadalo, že prostředí České televize asi nebude schopno takovouto očkovací látku přijmout.
Andrew citlivě zaznamenal jasný případ pokusu vládního mluvčího o vydírání a zcela správně záležitost zveřejnil. Jde o skutečně zásadní věci, nekompromisní signál, že vydírání od politiků se už v ČT tolerovat nebude.
Šéf zpravodajství Ivan Kytka posléze udělal chybu a pokusil se zveřejněné informace potlačit, dosáhnout jejich stažení z Britských listů. Snažil se Andrewa Stroehleina umlčet. Rozhodl, že by měl Ivan Kytka od nynějška mít právo cenzurovat, jaké skutečnosti Andrew Stroehlein zveřejňuje o interní situaci v České televizi. Loajalita vůči instituci, zněl, jak se zdá, argument, měla být důležitější než pravda.
Uznáváme, že k tomu, aby bylo možno vést instituci, jakou je Česká televize efektivně, je jistě zapotřebí v některých oblastech určité míry utajování. Bez toho se nedá řídit žádný velký podnik. V žádném případě však nelze utajovat případy vydírání žurnalistů ČT státními úředníky.
Jedinou obranou, která má Česká televize před vydíráním od státních úředníků, je tyto případy vydírání nemilosrdně zveřejňovat.
Kdy vytvoří, jak minulou středu informoval v BL Andrew Stroehlein, Česká televize na svých internetových stránkách, tabulku výmluv, proč politikové nechtějí chodit do televizního studia? Dozvíme se přesný termín zveřejnění této tabulky?
Na dotaz, jak vysvětluje svůj kontroverzní pokus umlčet v této věci Andrewa Stroehleina, sdělil Ivan Kytka v neděli Britským listům:
- Informace, které zveřejňuje Česká televize, musejí být přesné a nestranné. Český překlad Jana Čulíka anglických článků Andrewa Stroehleina nemusí být emocionálně exaktní, a proto může být zavádějící.
- Činitelé, kteří telefonují do produkce České televize, mají právo být předem upozorněni na to, že je telefonát považován za veřejný a že bude zveřejněn.
Toto vysvětlení je nepřesvědčivé.
1. Každý si může srovnat s anglickým originálem, zda české překlady Stroehleinových textů jsou nepřesné.
2. Pokud hovoří tiskový mluvčí nějaké státní instituce s novinářem a nepožádá výslovně o to, aby byl rozhovor považován za důvěrný, sdělovací prostředky mají plné právo obsah rozhovoru zveřejnit.
Ivan Kytka udělal chybu, když se pokusil zásadní informací o vydírání České televize ze strany mluvčího ministerstva obrany potlačit. Bude nutno systematicky sledovat, zda se nové vedení České televize nezpronevěřuje svým původně vyhlášeným cílům a nepodléhá domácím tlakům.
Konec konců k tomu není potřeba interních informací ze zpravodajské redakce České televize. Poměry uvnitř redakce se totiž přímo promítají do toho, co se vysílá ve zpravodajských a publicistických pořadech. Na těch pořadech je jasně vidět, jaký je interní stav zpravodajské redakce České televize. Budeme proto podrobně analyzovat její pořady i nadále.
V této souvislosti je politováníhodné, že nám Česká televize nebyla schopna umožnit koupi satelitního zařízení pro příjem jejího vysílání ve Velké Británii. Původní představa byla, že bude kvalitu zpravodajského vysílání ČT průběžně monitorovat tým několika nezávislých odborníků v ČR i mimo ni. Mělo jim být umožněno sledovat ČT průběžně, prostřednictvím satelitu. Příjem vysílání televize ČT prostřednictvím satelitního zařízení mají české zastupitelské úřady, nikoliv však už Glasgowská univerzita. Je to jedno z několika předsevzetí, která nebyla po nástupu nového vedení ČT do funkce realizována.
V nynější situaci bude zajímavé sledovat další osud Andrewa Stroehleina v České televizi. Doufám, že nesleví ze své nezávislosti a integrity, že nepodlehne vnitřním tlakům a bude i nadále zveřejňovat informace o situaci v České televizi, pokud uzná, že je to pro vývoj uvnitř ČT prospěšné.
Jan Čulík
