Předvolební pořad "21" v České televizi
Počínaje prvním červnovým dnem uvádí Česká televize změněný formát své zpravodajské Jedenadvacítky. Obvyklý obsah byl redukován na úvodních deset minut, po nichž následuje třicetiminutová moderovaná debata se čtyřmi představiteli politických stran kandidujících v předčasných volbách.
Obavy Jakuba Puchalského, že současná Česká televize není s to připravit kvalitní diskusní pořad, který by mohl naplnit zákonem předepsaný předvolební vysílací čas, se ukazují jako opodstatněné.
Nepovedlo se už studio předvolební Jedenadvacítky: stůl ve tvaru bumerangu má světlý a navíc vzorovaný motiv, který se do prostředí studia nehodí a vysloveně ruší. Vhodná není ani dramaturgie debaty: místo diskuse mezi politiky jsme svědky dialogu mezi politikem a moderátorem, často na úrovni politické travestie (Drtinová: "Ptám se vás, kde na to chcete vzít peníze." Host: "No, ve státním rozpočtu, přece!").
Zdánlivě by měl být takový typ pořadu přínosem pro tzv. malé strany. Ukazuje se však, že v souboji s parlamentními matodory nemají jejich většinou necharismatičtí a debatně méně pohotoví soupeři šanci. Pocit nejistoty a méněcennosti v zástupcích těchto stran ještě posiluje přístup moderátora, který dikcí pokládané otázky jakoby naznačoval: "Já vím, že se od vás stejně nic zajímavého nedozvíme, ale když to musí být, tak tedy mluvte..."
Ze tří dosud uvedených pořadů je navíc patrné, jak velký je nedostatek osobností schopných kultivovaného projevu před kamerou. I naprostá hloupost, jako je plán Občanské koalice zřídit penzijní fond řízený "zkušenými zahraničními odborníky," zní přijatelně, pokud ji pronese sebevědomý a charismatický Jozef Wagner.
Největší (a pochopitelnou) slabinou pořadu jsou jeho moderátoři. Jak Daniela Drtinová, tak Jana Bobošíková kladly hostům pouze předem připravené, víceméně prvoplánové dotazy, a nedokázaly na odpovědi politiků adekvátně reagovat. Mimoto se obě moderátorky několikrát nechaly vmanipulovat do situace, kdy místo kladení otázek pronášely vlastní soudy (např. o vhodnosti znovuzavedení trestu smrti), aniž by přitom byly na diskusi o tématu náležitě připraveny. Působilo to velmi neprofesionálním dojmem.
Závěrem se dá říct, že pořady "21" sice neklesly tak hluboko jako Karanténa, kde se Ladislav Doležal za položení vtíravé nebo kontroverzní otázky ještě omlouvá a jeho servilita musí uvádět do rozpaků i samotného politika, ale diskusní Jedenadvacítka přesto zůstala na půl cestě mezi měkkým klepetkovsko-dittrichovským přístupem a kvalitním, dobře strukturovaným a profesionálně zvládnutým diskusním pořadem. Ale buďme realisté, něčeho podobného se od současného týmu v ČT nedočkáme.
