Husákovská normalizace v České televizi pokračuje - pánové Klepetko, Šámal a spol. budou příčinou, proč vy lidé, žijící v ČR, asi zchudnete
Jan Čulík
Po odchodu Ivana Kytky z funkce šéfa zpravodajství České televize se držitel Pyrrhova vítězství Jakub Puchalský dubčekovsky několikrát zapřísahal, že se odchodem Ivana Kytky zpravodajství České televize prý "v žádném případě nebude vracet před duben".
(Někdy je docela legrační, jak tito mladí lidé, kteří nezažili rok 1968 a deprimující, tragickou dohru po sovětské invazi a z literatury, dosud převážně publikované jen v cizích jazycích a v zahraničí, to, co se dělo v české politice po srpnu 1968, neznají, přesto znovu instinktivně přehrávají politické postoje z tohoto období. Puchalský připomíná v rámci České televize Dubčeka, který se taky před českou veřejností pořád zaříkával, že "polednové reformy nebudou zrušeny", a už se rušily. Totéž v České televizi.)
Držitel znovuvytvořené funkce šéfa domácího zpravodajství Bohumil Klepetko připomíná Gustáva Husáka. Kompetenci a profesionalitu ve svém oboru Husák příliš neměl, zato uměl bezvadně intrikařit.
A Klepetko zaznamenává ve své říši průměrnosti, jíž nyní s velkým uspokojením kraluje, další a další úspěchy. Konstatoval v časopise Televize, že se zanedlouho vrátí do Jednadvacítky jako její moderátor. Prý možná už od pondělka.
Stále jasněji se ukazuje, pokud o tom někdo pochyboval, že výmluvy o Kytkově manažerské neschopnosti byly lživé. Hlavní motivací Kytkova vypuzení z byla touha druhořadých amatérů obnovit atmosféru klídku, smrádku a teplíčka, v němž nebudou muset pracovat jako novináři a budou si moci pokojně vyrábět na počítačích portréty bezvousého Jana Rumla.
Je to nebezpečné
Proč se k tomu navracím? To, co se stalo, je tragédie pro celou Českou republiku, i když si to mnozí k vlastní škodě neuvědomují.
Přečtěte si v dnešních Britských listech příspěvek Jiřího Jírovce o školství. Svět se radikálně mění a přesunuje se do hospodářsky v důsledku bouřlivého technologického rozvoje do velmi nestabilní éry. Dosavadní paradigmata politického a hospodářského jednání přestávají fungovat.
V měnícím se světovém klimatu přežijí jen ty společnosti, které dokáží předvídat, vysvětlovat nejnovější hloubkové trendy a jednat.
Tomu právě musí napomáhat dobrý žurnalismus. Ten musí šlapat na paty politikům a zajistit, aby v mocenských pozicích nebyli hlupáci. Jinak se totiž země propadne do otroctví, které bude možná nepříjemnější, než bylo otroctví Československa za sovětské éry. Bude totiž založeno na hospodářské chudobě. Už Karel Havlíček napsal, že čím jsou národy bohatší, tím je obtížnější si z nich udělat otroky.
V nadcházejících všeobecných volbách nejde o to, jaká politická strana vyhraje, jde ale o to, aby v příští vládě nebyli hlupáci. Právem myslím chválil Václav Havel věcnou vládu Josefa Tošovského, která veřejně neřečnila, měla určitý program a ten se snažila v rámci možností bez přílišného bombastu plnit.
Andrew Neil, někdejší velmi ostrý šéfredaktor britského týdeníku Sunday Times, před časem uveřejnil analýzu, v níž dokazoval, že se Británie v posledních letech dostala na špičku hospodářského rozvoje právě proto, že v ní vládne ostře kritický žurnalismus. Ten podle Neila nedopustí, aby byli na vysokých místech v politice hlupáci - kdo udělá chybu, musí odejít. To je právě ve prospěch rozvoje společnosti, zejména v době, kdy zanedlouho půjde ve věci hospodářského přežití národů a jejich politické nezávislosti o všechno.
Obrovský, nezodpovědný luxus
Obávám se, že si tím, že Česká republika toleruje naprosto kvalitativně neregulovaný provoz komerční televize Nova a indolentní zpravodajství ve veřejnoprávní televizi skutečně koleduje během několika let o politickou a hospodářskou katastrofu.
Všichni vidíme, že se Česká republika dostala do nynější hospodářsky a politicky nezáviděníhodné situace právě proto, že v posledních osmi letech selhali právě novináři - nebyli oním životně důležitým "hlídacím psem demokracie", volně se bratřili a uzavírali spiknutí s politiky - důsledkem je nynější marasmus.
Divím se, že se z toho jak se zdá nikdo z těch lidí, co o těchto záležitostech rozhoduje, nepoučil, viďte, Jane Jiráku z Rady České televize.
Jen se podívejte na zastaralé a zmatené názory lidí v ČR - buď jsou ortodoxními, ideologicky zabedněnými stoupenci "pravicového" kapitalismu jihoamerického typu, anebo socialismu téměř komunistického zaměření. Oba tyto směry jsou v dnešním světě naprosto pasé. Ani sám ministr školství příliš neví, jakými směry se v dnešní době bere vývoj společností a ekonomiky. Televize je tady od toho, aby tyto skutečnosti vysvětlovala.
Znovu cituju výrok Tonyho Halla, přednesený na londýnské mediální konferenci organizace Freedom Forum loni v květnu: Tento výrok byl mottem projektu reformy zpravodajství Ivana Kytky, publikovaného v Britských listech 2. dubna 1998:
Pošetilec Bohumil Klepetko se vyjádřil v časopise Televize, že "koncepce Ivana Kytky pro mě byla nepřijatelná". Jakube Puchalský, jak můžete udržovat Klepetka ve funkci šéfa domácí redakce (manažersky obstojně, lépe než slabý a zmatený Šámal, organizuje Klepetko natáčení irrelevantních nezpráv pro Události, nad nimiž si pak na schůzích pracovníci zpravodajství vzájemně gratulují, jak to všechno udělali výborně), přestože veřejně odmítá profesionální západní novinářskou praxi, shrnutou níže uvedeným citátem z Tonyho Halla:
"Musíme najít nové způsoby, jak zaujmout veřejnost takovými záležitostmi, jako je globalizace současného světa. Aby se lidé zabývali věcmi, které jsou důležité pro jejich budoucnost, i když si to sami neuvědomují. Na druhé straně jim musíme pomoci se orientovat v bezbřehém množství informací, které je jim v poslední době stále více k dispozici.
Potíž totiž je, že informace bez schopnosti je analyzovat a porozumět jim jsou bezcenné. Protože jsme se octli uprostřed informační revoluce, stáváme se občas obětí falešné představy, že rozumíme světu lépe než kdy předtím. Není to pravda. Naopak: myslím, že vzniká propast mezi informacemi na jedné straně a porozuměním na straně druhé. Jakou mají všechny tyto informace hodnotu, když se v nich nedokážeme orientovat?
Nejvýznamnějším problémem pro novináře dneška je vyřešit, jakým způsobem sdělit lidem, že globalizací vznikají síly, které budou přímo ovlivňovat jejich osobní, individuální život a osud."
(Zajímavé je, že v témž vydání časopisu Televize říká Šámal, že "v dlouhodobém plánu, jak by mělo vypadat zpravodajství, se pod původní návrh Ivana Kytky klidně podepíšu." - Co to znamená? Kytka byl vyhozen, protože nekompromisně trval na kvalitě. Šámal se kvalitní Kytkův projekt nyní bojí realizovat, ale až někdy v daleké budoucnosti odpadne odpor nynějších druhořadých bojovníků ve zpravodajské redakci, Kytkovi projekt snad vezme a pokusí se ho uvést do praxe. Vlastní projekt nemá. V současnosti neprojevuje v ČT žádnou koncepci - to je i Klepetko kompetentnější manažer. Dále to znamená, že je mezi Šámalem a Klepetkem v pojetí zpravodajství už nyní alespoň latentní rozpor, černé na bílém zveřejněný v časopise Televize. Obávám se však, že nad Šámalem časem zvítězí Klepetko.)
Role veřejnoprávní televize je v národě nesmírně důležitá. Dostal jsem e-mail, v němž jeden zastánce České televize tvrdí, že ČT není a nebyla v Evropě nejhorší televizní stanice. Vím, jsou horší. Ty národy taky dopadnou špatně. Nechci, aby český národ dopadl špatně.
Je to neodpovědný hazard, jen proto, že si několik desítek parazitů, zvyklých na dosavadní nenáročné, amatérské poměry, chce udržet teplá místečka, ohrozit ekonomickou a politickou budoucnost českého národa.
V předvolební kampani se o vazbách České republiky na vnější svět skoro vůbec nehovořilo. Přesto to už nyní je a stále více bude právě zahraničí - a to nejen Západ, ale zejména nejdynamičtěji se rozvíjející státy třetího světa - s nimiž bude muset Česká republika hospodářsky soutěžit a které budou určovat, jak bohatí nebo chudí budou Češi. Bude umět Česká republika bez efektivního zpravodajství a publicistiky, vysvětlujících globální paralely a světové trendy, dramatickému a těžko předvídatelnému vývoji čelit?
Zpravodajství České televize o těchto věcech nereferovalo. Jsou mimo vnímání členů současné zpravodajské redakce.
Jan Čulík
