Britské listy

Prezident Havel prý jako prvního požádá o sestavení vlády Miloše Zemana, neboť ČSSD má nejvíce křesel ve sněmovně. "To ovšem neznamená, že jej jmenuje premiérem," řekl v sobotu v podvečer Jiří Pehe. Teprve kdyby se Zemanovi nepodařilo sestavit stabilní vládu, bude sestavovat vládu někdo jiný, zřejmě ODS. Havel zahájí vyjednávání v pondělí a bude si zvát šéfy politických stran v pořadí, v jakém se umístili ve volbách. Rozhodné slovo bude mít tedy Josef Lux, viz níže. JČ

Z předběžných výsledků českých všeobecných voleb jak se zdá vyplývá, že největší moc bude mít především Josef Lux, předseda KDU-ČSL, který totiž zřejmě bude rozhodovat, jestli se dá do koalice se sociálními demokraty anebo s ODS. Bude hrát onu roli jazýčka na váze, jakou po určitou dobu hrál v předchozím parlamentě známý poslanec Wagner.

Je přirozeně celá řada neznámých. V noci ze soboty na neděli vypadá počet křesel různých seskupení takto: KDU-ČSL + ČSSD = 94 křesel. KDU-ČSL + ODS = 83 křesel. KDU-ČSL + ODS + US = 102 křesel. ČSSD + KSČM = 98 křesel.

Jak předpovídal v analýze Britských listů Andrew Stroehlein (pod pseudonymem Vratislav Novák), velmi významnou roli hrají v povolební konstelaci právě lidovci a Josef Lux.

Zajímavé je, že voliči opustili "extrémní" strany a svůj protest proti pravicovým stranám, které v ČR vládly do listopadu 1997, vyjádřili přechodem k civilizované opozici, totiž ČSSD. Přibližně 100 000 voličů přešlo od republikánů k sociálním demokratům.

(Ondřej Neff to v Neviditelném psu vyjádřil poněkud neumělou formulací, že by bylo možno k takovémuto volebnímu výsledku "voličům gratulovat". Je to pozoruhodná komentátorská arogance. V zavedenějších demokraciích komentátoři nekritizují, ani nechválí, jak voliči volili, v demokracii je totiž voličské rozhodnutí základním zákonem, spíše se snaží analyzovat, JAK volili.)

Poněkud nepříjemným a do určité míry znepokojujícím rysem proporčního volebního systému je, že voliči sice hlasují, ale o tom, kdo v zemi bude vládnout, pak rozhoduje tajné hašteření mezi představiteli politických stran v kuloárech. Ve většinovém volebním systému sice se takto nevyjednává - vládu přebírá strana, která získala ve volbách největší množství hlasů - jenže nedostatek většinového systému je, že volební podpora největší strany je často malá - tak v Británii vládli konzervativci po dobu osmnácti let jen s podporou ani ne kolem 40 procent voličů - více než 60 procent voličů bylo proti. S obdobně malým mandátem tam nyní vládnou i labouristé.

V proporčním volebním systému, kde se zřejmě dostalo do parlamentu pět stran, je volební výsledek 32 procent pro ČSSD zjevně dost velkým úspěchem.

I když, vznikne-li vláda "pravicových" stran se 102 křesly, opozice ČSSD + komunisté bude mít cca 99 křesel. V podstatě bude rozhodování v parlamentě záviset jen na menšině tří hlasů. Nejsou to příliš dobré vyhlídky na to, že bude parlament moci skutečně radikálně pracovat.

Vzniká celá řada otázek. Jan Ruml konstatoval, že Unie svobody podpoří jen tu vládu, která bude pokračovat v "transformaci a privatizaci a usilovat o zařazení ČR do EU a do NATO." To konečně bude dělat každá česká vláda, kteeré vzejde z těchto voleb. Česká republika je natolik svázána smlouvami s Evropskou unií a s NATO a tlakem mezinárodních finančních kruhů, že jakákoliv vláda bude muset provádět v podstatě tutéž politiku.

Ruml ale dodal, že US bude zároveň požadovat, že vládní strany budou muset souhlasit s vyšetřením všech finančních a politických skandálů. Znamená to snad, že podmínkou Rumlovy spolupráce s Klausem bude, že ho bude Ruml umravňovat a neutralizovat jeho případné výstřední chování, jaké Klaus projevoval například v posledních dnech předvolební kampaně?

Mnozí se obávali, že ČSSD půjde do koalice s komunisty. Myslím, že je to v nynější situaci vyloučeno. Koalice ČSSD - KSČM by měla jen 98 křesel a vytvořením takovéto koalice by Zeman zahnal Luxe do náruče pravicových stran a dal by jim obrovskou motivaci k vytvoření pravicové koalice se 102 křesly.

Je tedy dvojí možnost, buď pravicová koalice se 102 křesly, anebo koalice ČSSD + KDU ČSL plus Unie svobody ze 102 křesly. Koalice jen ČSSD + KDU ČSL by měla jen 94 křesel a asi by nebyla dostatečně stabilní.

Vznikne-li pravicová koalice, bude rozdíl ve sněmovně mezi vládou a opozicí velmi těsný, jen 3 křesla (tj. pravicová koalice 102 křesel, soc. dem budou zatlačeni do spolupráce s komunisty 99 křesel) kdežto v druhém případě byl rozdíl mezi vládou a opozicí výraznější: vzhledem k tomu že ODS by měla jen 59 křesel. Byl by to parlament, který by mohl pracovat.

Rozhodování tedy závisí na Luxovi a Rumlovi.

Je možné, že se sociální demokraté budou chovat stejně indolentně ve vládě, jako se chovali politikové z ODS, KDU-ČSL a Unie svobody. Jenže velkým přínosem by bylo, kdyby se v ČR změnila vláda. Přechod vládnoucí strany do opozice a opozice do vlády je nutný, má-li česká demokracie dozrát. Lidé totiž musejí poznat na vlastní kůži, že nejde a nepůjde o návrat ke komunismu. Naopak je pozůstatkem komunistického myšlení lpění na vládě jediné strany, popř. koalice. Podstatou demokracie je neustálá změna, střídání politických garnitur, nikoliv opakovaný návrat těchže lidí k moci.

V sociální demokracii jsou některé proudy, které představují levici starého, řekněme francouzského jospinovského typu. Jsou tam ale také silné blairovské proudy. Velmi zajímavé bude, která část ČSSD převládne. Vznikne-li koalice pravicových stran, ČSSD bude zřejmě zatlačena v opozici více ke spolupráci s komunisty, a to bude víc podporovat její starší myšlení. Pokud naopak by vznikla koalice ČSSD s KDU-ČSL, popř. s Unií svobody, znamenalo by to, že by byla ČSSD přitažena více doprava, k západní modernizaci. Zároveň by měla zpětně asi ČSSD umírňující vliv i na KDU-ČSL a na US a snad by tyto strany blairovské vlivy v ČSSD dokázaly zbavit jejich poněkud "jihoamerických" představ o tom, co je demokracie. Více by se v ČR projevila asi blairovská sociální demokracie, což by bylo velmi moderní a pro ČR dobré.

V ČR je asi jedno, jaká "ideologie" bude u moci, ideologie je stejně už v dnešním globalizovaném světě zastaralá. Důležité je, aby byli u moci lidé inteligentní, předvídaví a schopní. To musejí zajistit kritičtí novináři, v důsledku velmi záporného vývoje v České televizi v nedávných týdnech a velmi nízké úrovně ostatních sdělovacích prostředků se to ale asi bohužel nestane. Byl jsem šokován, jak primitivní byla povětšinou povolební debata v některých českých sdělovacích prostředcích.

Vyplývá z ní mimo jiné, že v ČR stále mnozí občané do velké míry zápolí s traumatem komunistického dědictví.

Připomíná mi to, jak po roce 1918 se československá vláda natolik bála Rakouska a možnosti obnovení habsburské monarchie, že československá rozvědka sledovala milostné aféry různých habsburských šlechtičen a úplně jí uniklo, že se v Německu dostává k moci nacismus.

Velmi důležité je v současné situaci předvídat. Rozčilování nad komunisty nevyřeší problém, jak oživit české hospodářství a přivést ho od ostudného jednoho procenta ročního růstu k výraznějšímu rozkvětu.

Čeští voliči dali ODS téměř 28 procent voličských hlasů, přestože je ODS strana, která zavinila onen děsivý, minimální hospodářský růst a prokázaně se provinila velmi vážnými finančními skandály. Nekritizuji to, ale bylo by zapotřebí řádně rozebrat motivaci českých voličů v této věci.

Co znamená to, že v Praze dali voliči velkou podporu ODS? Kromě relativní prosperity Prahy, znamená to snad, že v Praze žije z Čech daleko největší množství lidí, jimž nevadí prokázané podvodné praktiky Klausovy strany a kteří jsou inspirování jeho jednoduchou, vizí dnešního světa?

Proč hlasovala pro ČSSD hlavně Morava? Je to důsledkem její chudoby? Je to důsledkem dosud nevyřešených loňských povodní? Je to důsledkem velké nezaměstnanosti? Nebo je to proto, že Moravu, tedy venkov, který byl nejsilněji vystaven za totality komunistické propagandě, hlasováním pro ČSSD požaduje, aby v ČR začala vládnout sociální demokracie starého, "předblairovského" typu, která zvyšuje daně a státními výdaji zakrývá neřešení problémů? Chtějí toto Moravané, zatímco Pražáci si přejí Klausovu jihoamerickou "demokracii"?

Už jsme psali v Britských listech několikrát, že se o zásadních zahraničně politických otázkách v české předvolební kampani vůbec nemluvilo, ani o vstupu do NATO, ani o vstupu do EU, i když to budou v následujících letech záležitosti zcela určující. Jak napsal Vratislav Novák, je vlastně jedno, kdo bude vládnout v ČR, protože domácí politiku bude určovat Brusel a světové finanční trhy.

V této souvislosti je velmi varující, že pokračující finanční a hospodářská krize v Japonsku může velmi vážně ohrozit ekonomiku Spojených států - protože Japonci mají v USA rozsáhlé investice - a to by mohlo v následujících týdnech či měsících vést k dramatické světové hospodářské krizi. Co by to udělalo se slabými ekonomikami, jako je ekonomika česká, je hrůzné pomyslet.

Je pozoruhodné, že se o této hrozbě v ČR dosud vůbec nemluví, ani se o ní neví. Co proti ní budou dělat nově zvolení čeští politikové?

Heslem budoucích týdnů a měsíců, ať je u moci v ČR kdokoliv, musí být předvídat, být ostražitý, inteligentně a moudře jednat. Svět není v zostřující se konkurenci, která bude stále silněji ovlivňovat poměry v ČR, v současné době příliš pohodlné místo.

Bohužel k tomu příliš nepřispívají nejnovější výroky českých politiků, z nichž jak se zdá vyplývá, že nehodlají jednat o vytvoření koalice na základě věcnosti a neosobních politických programů, ale na základě osobních nenávistí a antipatií. V této souvislosti promluvil Václav Klaus v neděli doslova jako pětiletý kluk, když uvedl žalobnicky "lidovci pošťuchují nepřetržitě". Je to výrazem Klausovy frustrace nad Luxovou obrovskou mocí, která vzešla z těchto voleb, a nad naléháním lidovců, aby Klaus a jeho ODS opustili své dosavadní petrifikované postoje.

Jan Čulík