Proč ve volbách propadli republikáni
Duševně zdravý svět zaznamenal plně oprávněný pocit euforie, když vyšlo najevo, že se republikáni nedostanou do parlamentu. Teď, když už tato původní reakce poněkud opadla, je načase začít zkoumat, proč došlo k tomuto příznivému vývoji.
V tomto článku se nebudu zabývat podivnou shodou volebních výsledků republikánů a Důchodců za životní jistoty. Tuto statistickou anomálii je jistě třeba vysvětlit, ale ponechme to zatím oficiálním vyšetřovatelům. Doufejme, že pro tu anomálii existuje přesvědčivý důvod.
Vezmeme-li volební výsledky jako platné, náhlý pokles podpory pro republikánskou stranu si zaslouží vysvětlení. Osobně jsem přesvědčen, že byl tento pokles způsobem několika faktory působícími zároveň: žádný jediný důvod nestačí k tomu, aby vysvětlil takovouto dramatickou změnu v české politické aréně.
Voliči je opustili houfně
Máme-li se pokusit vysvětlit tuto záhadu, musíme nejprve zjistit, co se stalo republikánským voličům z předchozích let. Podle průzkumů se tito voliči vydali různými směry. Pár tisíc jich přešlo k ODS a více než 100 000 jich podpořilo ČSSD. Proč? Je pravda, že ODS a ČSSD přijaly v několika otázkách rétoriku republikánů (viz mou diplomovou práci z Glasgow University), ale to je bezpochyby jen částečný důvod.
Jak mnoho komentátorů, včetně mne, argumentovalo v povolebním týdnu, nespokojenost v české společnosti nezmizela, ale v posledních měsících ztratila poněkud své radikální ostří. Voliči republikánů i ČSSD vyjadřují nespokojenost nad stavem společnosti, ale přístup voličů ČSSD je daleko racionálnější. Těch 100 000 voličů, kteří přešli od republikánů k ČSSD, požaduje změnu, ale chtějí ji formou praktických činů, nikoliv formou pubertálního žvanění.
Toto pubertální žvanění bylo také důležitým důvodem, proč se Sládek nedostal do parlamentu. Mnoho lidí si prostě myslí, že je Sládek blázen. Podle různých zdrojů existuje i uvnitř samotné republikánské strany konflikt mezi Sládkovými stoupenci a těmi, kteří už mají dost vůdcova protekcionářství, korupce, paranoii a špatného vedení. Teď, když se seSládkovým jménem spojilo i stigma politické prohry ve volbách, bych nebyl příliš překvapen, kdyby se republikánská strana otevřeně rozštěpila.
V každém případě stojí za to zmínit se zde o mediální strategii republikánů v době předvolební kampaně. Republikáni se úzkostlivě snažili projevovat během oficiální kampaně přátelskou tvář. Vik, elegantně oblečen a jednající zdvořile, byl vystrčen do popředí, aby vylepšil pubertální a nekompetentní dojem z republikánů, který vytváří Sládek. Nejpozoruhodnější bylo, že na televizní obrazovce se republikáni rozhodli normálně debatovat a neuchylovali se k hloupým trikům. Ve volbách jim to ale nepomohlo.
Je zajímavé, že tak, jak republikáni zjemnili svou rétoriku, přišli o volební podporu. Byla by bývala stará republikánská strana, která voliče schválně šokovala prostřednictvím sdělovacích prostředků, ve volbách úspěšnější?
Vrátíme-li se k otázce, kam přešli bývalí republikánští voliči, musíme si připomenout, že velký počet republikánských voličů z roku 1996 se rozhodl tentokrát se prostě neúčastnit voleb. Je možné, že to mělo něco společného s poklidnější mediální strategií republikánů. Někteří lidé asi dávali přednost levné politické zábavě od republikánů a nelíbil se jim jejich nový "fašismus s lidskou tváří".
Němci a Romové
Přítel mě přesvědčuje, že česko-německá deklarace měla velký význam, protože vzala Sládkovi vítr z plachet. Asi má do určité míry pravdu, v tom smyslu, že deklarace nedosáhla v podstatě skoro ničeho, tak se jí lidé přestali bát a přestali se také bát sudetské otázky obecně. Sládek tímto způsobem přišel o přesvědčivou kartu a pokles strachu z Němců vedl zřejmě k poklesu podpory pro republikány. To je možné, ale rád bych viděl údaje, získané nedávným průzkumem veřejného mínění ohledně názorů Čechů na Němce a Německo, má-li být tento argument považován za nosný.
Sládkova druhá hlavní karta - Romové - mu také, jak se zdá, tentokrát příliš nebyla k užitku. Nemyslím, že to má něco společného se zvýšením soucitu českého obyvatelstva vůči situaci Romů, anebo snad s všeobecným poklesem latentního rasismu v české společnosti. Spíš si myslím, že je to důsledkem toho, že se bělošské obyvatelstvo České republiky o romskou otázku nezajímá.
Mnoho Čechů už prostě nechce poslouchat o Romech a o jejich problémech. Už nechtějí poslouchat Mlynáře a Horákovou, jak o těchto věcech mluví v televizi, a úplně stejnou měrou je nudí, když o romském problému hovoří Vik a Sládek. I když si osobně myslím opak, je zjevné, že většina bělošského obyvatelstva nepovažuje romský problém za důležitou či naléhavou otázku.
V těchto všeobecných volbách šlo českým voličům především o ekonomiku. Zdravotnictví, školství a veřejné služby byly také důležitými otázkami. Ani jedno toto téma nebylo významnou součástí republikánského programu-
Sládek a spol. neměli žádná řešení pro problémy, o něž se lidé skutečně zajímají. Tak voliči hlasovali pro jiné strany. Ze všech důvodů, proč republikánská strana ve volbách prohrála, je myslím právě tento důvod nejdůležitější.
