Odpovídal první požadavek Unie svobody (aby žádná strana neměla ve vládě majoritu) volebním výsledkům?
O Janu Rumlovi se nyní mluví jako ne příliš bystrém poctivci a o unionistech jako ideologických trumpetách. Jejich od počátku (volebního období(!)) jasný postoj, a to vytvořit pravostředovou koalici ODS, KDU-ČSL, US na spravedlivém a rovném základě, neměl vady na kráse, pomineme-li pubertální (mám na mysli věk demokracie) personální animozitu dosud jen víceméně selhávajících vůdců. ODS označila jako nepřijatelný a volebním výsledkům neodpovídající požadavek Unie svobody, aby žádná z koaličních stran neměla ve vládě majoritu. Pokusím se ukázat, že uvedený požadavek byl zcela korektní.
Samotný počet hlasů, který někdo v daném hlasování má, není sám o sobě dobrým měřítkem pro jeho moc (váhu). Má-li strana x 4 hlasy, strana y 2 hlasy, neplyne z toho ještě, že x má dvakrát větší váhu než y. Bude-li mít koalice 3 členy, a strana z bude mít 1 hlas, pak strana x je diktátor a strana y je bezmocná. O takový stav ODS v jednom ze svých požadavků (zastoupení ve vládě v poměru 3:1:1) otevřeně usilovala. Vhodnější míru pro váhu hlasu navrhli L. S. Shapley a M. Shubik (A Method for Evaluating the Distribution of Power in a Committee System. The American Political Science Review,XLVIII,1954,str.787-792). Princip spočívá ve studiu všech možných pořadí (permutací) jednotlivých stran ve vládě. Označíme-li ODS jako x, US jako y, KDU-ČSL jako z, pak můžeme utvořit 6 permutací: xyz, xzy, yxz, yzx, zxy, zyx. Pivotem v dané permutaci bude ta strana, u níž součet hlasů se stranami před ní dává většinu.
Uvažujme vládu, v níž bude mít ODS 8 ministrů, US 4 ministry, KDU-ČSL 4 ministry. K přijetí usnesení je tedy potřeba nejméně 9 hlasů. Budeme-li předpokládat, že zástupci jednotlivých stran budou hlasovat jako jeden muž, pak v první uvedené permutaci je pivotem y (tedy pro tento případ x+y>8), ve druhé z, ve zbývajících čtyřech x. To znamená, že váha hlasu ODS v této vládě bude 4/6, tj. 67%, váha US stejně jako KDU-ČSL bude 1/6, tj. 17%. Porovnáme-li tato čísla se zastoupením těchto stran v uvažované koalici (ODS-61%, US-19%, KDU-ČSL-20%), vidíme, že toto rozložení vlády bude velmi dobře korespondovat s volebními výsledky. Stejné výsledky dostaneme např. při rozložení ministerských křesel ODS-9, US-4, KDU-ČSL-5.
Z uvedeného je vidět, že při vyjednávání měla US a KDU-ČSL požadovat přibližně stejné počty ministerských křesel a ODS počet křesel rovný součtu křesel obou menších stran.
Vezmeme-li uvažovanou koalici ČSSD, KDU-ČSL, US, pak výsledky jsou prakticky stejné. Je nutno konstatovat, že ČSSD takovou spravedlivou variantu US nabídla. Bohužel pravděpodobně ke škodě všech ji US ve snaze dodržet slovo a v očekávání úspěšných následných jednání “pravicových stran" nepřijala.
ODS pak svými nehoráznými požadavky tato jednání předem odsoudila k zániku, neboť už zřejmě byla prakticky hotová dohoda o dělbě moci mezi oběma velkými vůdci.
Doufejme, že občané do příštích voleb nezapomenou, jak jimi tito politici veřejně pohrdají.
