Píseň schizofrenního kosa

K úmrtí českého básníka Miroslava Holuba

(Sueddeutsche Zeitung, 15. 7. 1998)

K vecem se priblizoval jako vedec. Pozoroval svet pod mikroskopem, vyrabel patologicke snimky, opevoval "vecerni zatisi s protoplazmou" a psal kardiologicke basne. Slavny basnik a ve sve zemi nemene slavny lekar a  imunolog Miroslav Holub byl do jiste miry Gottfriedem Bennem ceske poezie - ovsem s jednim velkym rozdilem: mel humor.

Ke konci diktatury, ktera obcas potlacovala jeho texty, zkoumal "syndrom Vaclavskeho namesti". Na namesti objevoval ve "smogu ticha", v "sodikovem svetle" - stale to mnozstvi staroprazskych prizraku a neskutecnosti. Rovnez tak "schizofrenniho kosa", ktery v prosinci na nedaleke lipe "mocne zpiva v zime prazskou pisen jara". Temer o dvacet let drive bylo Vaclavske namesti taktez scenou Holubovy basne s nazvem "Praha - mesto Jana Palacha". Basen priradila mladeho studenta, ktery se v lednu 1969 na protest proti sovetske okupaci upalil, do stejne podivneho jako i cestneho chovani: Jan Palach vedle Hamleta, dona Quijota a bratru Karamazovych. Ale brzo nato vladlo opet ticho. Proc? Jelikoz prilis mnoho lidi "v podstate drzelo hubu".

Miroslav Holub, jehoz prva sbirka basni ("Denni sluzba") se objevila v roce 1958, patril k tem mladym autorum, kteri zapocali literarni obnovu v  pocinajicim "pocasi oblevy" po smrti Stalina. Citili se sprizneni se starsi generaci basniku, za ktere Jaroslav Seifert v roce 1956 konstatoval: "Byli jsme po cele ty roky jiz ne svedomim milionu, a dokonce uz ani ne svedomim nas samych." Holub pozadoval ve svem nejznamejsim manifestu prechod od typickeho ke konkretnimu. "Nas vsedni den je nasi pevninou", tak znela jeho bitevni vyzva, ve ktere doporucoval svym kolegum basnit pro "potreby dneska". K tomu bezesporu musi byt pripocitano prani cloveka byt doma ve svete, ktery je podrizen vede a technice. A tak brzo zacal psat basne o  raketach, televizorech a samocinnych pocitacich. Ale nebyly to futuristicke basne, ktere by opevovaly s nadsenim pokrok techniky, ale prave naopak antifuturisticke , ktere povzbuzovaly kazdeho jednotlivce k sebevyjadreni a  k sebejistemu zachazeni s pristroji pokroku.

Jelikoz takoveto poeticke podani ruky bylo prijimano jak na Vychode, tak i  na Zapade, nemuze prekvapit, ze Holub v poslednich desetiletich patril k  nejprekladanejsim ceskym basnikum. Zemrel v pondeli 13. cervence v Praze. Bylo by mu 13. zari 75 let.

(Pozn.: prekladatel se omlouva, ze citaty z Holubovych basni nejsou ceske originaly)