Třicátá sedmá z osmdesáti pěti
Organizace Transparency International zveřejnila v úterý svůj mezinárodní index vnímání korupce (corruption perception index, CPI) a Česká republika se podle tohoto indexu nachází na třicátém sedmém místě z 85 zkoumaných zemí. Není jednoduché přesně říci, co tento údaj znamená, protože to není míra korupce jako takové, ale pouze údaj o tom, jak vysoká je míra korupce v dané zemi podle mínění jejího obyvatelstva.
Co se týče tohoto indexu vnímání korupce, Česká republika je pozadu za většinou zemí Evropské unie, ale zajímavé je, že Itálie je na tom o trochu hůř než Česká republika. Estonsko, jak se zdá, je nejčistší ze všech středo a východoevropských zemí a Chile je na tom daleko lépe než všechny středo a východoevropské země. Maďarsko má méně korupce než Česká republika a Polsko a Slovensko mají více korupce. Avšak vezmeme-li v úvahu možné odchylky v údajích v důsledku statistických chyb, i tyto velmi elementární údaje začnou být velmi pochybné.
Zároveň zveřejnil úřad pro průzkum veřejného mínění Sofres-Factum, z něhož vyplývá, že lidé považují vládní úřady a policii za hlavní zdroj korupce. Tentýž průzkum veřejného mínění však uvádí, že dvacet procent lidí je přesvědčeno, že je v české společnosti "korupce všude".
Bohužel, agentura Sofres-Factum nezveřejňuje pravděpodobnost statistických odchylek (margin of error) u svých údajů, tak jak to učinila se svými údaji firma Transparency International (a jak je to ve Spojených státech běžnou praxí), takže se některé tyto údaje dají jen velmi obtížně interpretovat. Stanislav Hampl z agentury Sofres-Factum sdělil Britským listům, že lidé v České republice nejsou zvyklí dostávat s výsledky průzkumů veřejného mínění údaje o pravděpodobné míře statistické chyby, ale souhlasil, že v budoucnosti bude jeho agentura uvažovat o zveřejňování míry statistické chyby záreveň s výsledky průzkumů veřejného mínění. Může se to zdát jako nevýznamná maličkost, když si uvědomíte, že při průzkumu názorů více než 1000 lidí je obyčejně míra statistické chyby asi 3 procenta, ale v menších podskupinách dotazovaných občanů, třeba v podskupině žen nad padesát let žijících v menších městech se statistická chyba zvětšuje až na 10 procent nebo více, a to je značně významné.
Dalším problémem týkajícím se dat agentury Sofres-Factum je to, že výsledky ohledně věku, pohlaví a velikosti města, z něhož dotazovaný pochází, jsou už zpracovány a zveřejňovány jen částečně. Daleko lepší by bylo poskytnout novinářům surová data a nechat je, ať na jejich základě dospějí k vlastním závěrům.
Přesto však byly některé výsledky průzkumu pozoruhodné. Například 90 procent Čechů popřelo, že by jim kdy někdo nabídl úplatek. 21 procent Čechů uvedlo, že jsou nuceni platit úplatky a asi polovina z nich (10,9 procenta) kostatovala, že byli donuceni platit úplatek více než jednou.
Bohužel, takovéto údaje nikdy nedokáží problém jasně zachytit v jeho úplnosti. Osobní svědectví o úplatkářství a korupci je vždycky daleko zajímavější. Obávám se, že při používání všech těchto čísel a diagramů se autentická informace o tom, jaká je ve skutečnosti situace, poněkud vytratila.
