O slepičí krok...
Nová podoba zpravodajství České televize
Z nových a nově pojatých pořadů zpravodajství ČT mohu hodnotit pouze Události a Jedenadvacítku; Události plus jsou pouhou reprízou a publicistiku v Tady a teď nesleduji, protože v té době se dívám na daleko zajímavější Televizní noviny na Nově.
Jedenadvacítka se po obsahové stránce prakticky nezměnila, moderátoři zůstavají dál bázliví, jejich otázky kolísají - v závislosti na tom, kdo je hostem - mezi přitroublostí (Kasparov), servilitou (např. Klaus nebo Zeman) a mírnou troufalostí (ostatní, momentálně "nehájení" politici). Zvětšené studio vyvoláva chladný, neosobní dojem, nové pozadí pak pochybnosti o duševní kondici autora; provedení nápisu "21" obsahuje vážnou a do očí bijící typografickou chybu.1
Větších změn doznaly Události v 19.15. Pan Šámal jistě promine, že nebudu hodnotit novou znělku: líbí se mi sice mnohem víc než ta minulá, o kvalitě cesty "do nového tisíciletí" ale rozhodnou jiné aspekty zpravodajství...
Snad pod vlivem BBC je předmětem až obsedantního zájmu Britských listů jazyková, zejména výslovnostní kultura moderátorů a zpravodajů. Troufám si tvrdit, že ze všech hlasůUdálostí splňují mé požadavky pouhé tři, a to Jolany Voldánové, Ivana Kytky a Zdeňka Velíška. K nejčastějším prohřeškům patří nezřetelná výslovnost (drmolení až blekotání) a mělká, uspávající intonace. Mluvený projev ve zpravodajství plní dvojí funkci: jednak by měl upoutat divákovu pozornost k přinášené informaci a vedle toho způsob, jak televizní moderátoři mluví, musí utvářet ve vědomé společnosti vysoký standard po všech stránkach kultivovaného projevu.
Opět nedošlo ke zrovnoprávnění dialektových forem češtiny, i nadále je přípustná jedině pražská nebo jí velmi blízká "neutrální" sudetská čeština. Několik milionů mluvčích na Moravě dál žije v představě, že jejich způsob výslovnosti (lišící se především kvalitou samohlásek, znělou výslovností slov jako shoda a odchylnou větnou intonací), se kterým, pokud prožijí celý život na Moravě, se budou jako s normálním setkávat "od kolébky do hrobu", je vlastně nepatřičný a chybný...
Je důležité, aby moderátoři i zpravodajové byli osobnostmi - správný pocit, kterého by měl divák po shlédnutí vstupu zahraničního zpravodaje nabýt, je, že s tím člověkem by bylo zajímavé o probírané problematice si podebatovat a zeptat se ho na další otázky, které diváka v průběhu vstupu napadly, rozhodně ne: "Ten trouba se v cizině podíval na televizi a teď otráveným hlasem recituje, co tam slyšel." Pokud si poslechneme zahraniční reportéry BBC World Service, zjistíme, že mluví rychleji než announcer (moderátor) a z jejich hlasu zní entuziasmus a přehled o věci - jejich čeští kolegové bohužel nudí už samotnou modulací hlasu.
Podle Novy střižené studio je lepší než předchozí, ale rafinované propracovanosti svého vzoru nedosáhlo. Stylu Novy se učí rovněž technici a moderátoři - nemohu si pomoci, ale bázlivý a nedostatkem sebedůvěry trpící Klepetko, který na diváka dělá opičky po vzoru Merunky nebo Severy, na mne působí neodolatelně komicky a trapně. Příkaz šéfů zněl "usmívejte se"; zapomněli ale dodat, že veselý úsměv Voldánové těsně po zprávě o tragické autohavárii je neodpustitelným faux pas.
Tím se dostáváme ke změněné náplni zpráv. Na obrazovce je víc krve (k divákově úlevě a na rozdíl od Novy bez doprovodu drastických reakcí příbuzných obětí), o něco méně růžolících politiků na tiskovkách a co je hlavní, zmnožily se vlastní zprávy České televize. Bohužel se u těchto zpráv projevuje bamberský syndrom: protože informace neprošla stylizační dílnou ČTK, divák má často problém pochopit, o čem se tu vlastně hovoří, co je důležité a co podružné; ČT zkrátka neumí své zboží dobře prodat.
Jak jsem psal v minulé poznámce, největším problémem zůstává ediční zpracování prefabrikátů z ČTK, zejména nedostatek citu pro "dramatický oblouk" každé jednotlivé zprávy. Představme si třeba, že by moderátor řekl: "V Rusku dnes opět zasedala Duma. Mam teď na lince moskevského zpravodaje Martina Dorazína. Martine, o čem bylo dnešní jednání?" Tento úvod je zpravodajsky víceméně bezcenný (co je to za novinku, že zasedala Duma?), ale to divák nemá čas postřehnout - důležité je, že moderátor vzbudil v divákovi zájem o následující zpravodajský vstup. Namísto toho v Událostech moderátor zpravidla odrecituje celou agenturní zprávu, např. "Ruská Duma dnes opět odmítla Jelcinův návrh na jmenování Sergeje Černomyrdina do funkce ministerského předsedy" - jak má chudák Dorazín na takový úvod navázat?
Tak by se dalo pokračovat ještě dlouho. Celkový dojem se dá shrnout do povzdechu, který jsem použil v názvu tohoto článku. V kvalitě televizního zpravodajství je patrný jistý pokrok, byť směřující místo ke Kytkou navrhované serióznosti k určitému zbulvárnění zpráv, ale v současné situaci, kdy šéfem zpravodajství byl jmenován člověk s minimální erudicí a jak prokázalo jeho chování vůči Britským listům, i velmi prostředními lidskými kvalitami, je provedená změna asi maximem možného.
Praha, 21.9.1998
Tomáš Pecina
http://web.telecom.cz/cleose/tompecina1.html
Poznámka:
1) Použité jednoduché uvozovky mají opačnou orientaci (tj. 6-9) - nechápu, jak je možné, že to šéfům ČT nevadí. V češtině se píší první uvozovky dole, druhé nahoře, a to v pořadí 9-6). Ve strojopisných a počítačových textech (jako je tato stránka HTML) se dají variantně používat rovné uvozovky nahoře ("takto"). Angličtina naproti tomu píše uvozovky nahoře, v pořadí 6-9. Jsou přípustné i jednoduché uvozovky - neměli bychom je zaměňovat s apostrofem: ten je rovný (it's straight), který čeština používá velmi zřídka; pochopitelně, protože jednoduchá "uvozovka" dole splývá s čárkou. Znak, který je v logu Jedenadvacítky, tedy jednoduché uvozovky dole ve tvaru 6, typografie vůbec nezná a vypadají skutečně příšerně.
