Etnicismus
Puvodni darwinismus sice zni, jak jej p. Stroehlein popisuje, ale v
nekterych vykladech se dnes jiz nezda byt tato teorie na miste. Staci
si precist neco od vytecneho Edwarda O. Wilsona (prave mu vysla nova
kniha, zmineno v BBC World Service). Doporucuji take ponekud cholerickeho
oxfordskeho profesora Richarda Dawkinse. Zajimave jsou jeho evolucni
pocitacove stvurky, ktere vyse zminene principy ilustruji.
Klasicky darwinismus dnes propaguji nejradeji tzv vedecti
creationiste, kteri vyuzivaji slabin, aby diskreditovali celou evolucni
teorii. Pak smahem nabizeji sve vlastni dogma. To je ovsem ucelova
demagogie.
Bylo by smutne, kdyby demagogii podlehl i pan Stroehlein, a krecovitou
obranou sve pochybne argumentace o genesi hudebniho talentu (ktera je
zcela vedlejsi!) dale odvadel pozornost od samotneho tematu - ze mnozi
Cesi pomlouvaji a nesnaseji Romy (a cokoliv cizorodeho vubec), leckdy
bez osobnich zkusenosti. (Pokud mohu posoudit).
Jde vsak spise o
nesnasenlivost vuci kulturnim, nez genetickym odlisnostem - ale ty
nejsou tak okate jako barva pleti, takze je barva pleti zcela
zastupuje, az se to zda byt jen o barvach. (Tma je bohuzel cerna.)
Nejde vsak o rasismus, presnejsi je nazvat to etnicismus. Etnikum neni
pojem geneticky, ale narodopisny, vcetne kulturnich prvku. Zvazme
Severni Irsko, nebo otresne jihoslovanske valceni. Je to rasismus?
Premyslel jsem, proc jsou mezi lidskou populaci (geneticke?) sklony k
etnicke nesnasenlivosti. Z evolucionistickeho hlediska je to zajimava
otazka. Napadla mne podobnost s imunitnim obrannym mechanismem tela.
Pokud by nas prepadli nejaci vetrelci, bude nas osud zaviset na
rasistech a vrazich, kteri s vetrelci budou bez zabran vest etnickou
valku? Asi ano, mozna k tomu to v nasi populaci je.
Obranny system tela muze byt na skodu, kdyz odmitne transplantovane
srdce, nebo kdyz se obrati proti vlastnimu telu ve smyslu autoimmuni
choroby. (Dluzno rici, ze nejvice zhoubna muze byt zakerne bujici
vlastni tkan, kterou tento system prehlidne, proto, ze se zda byt
vlastni.)
Dle teto analogie se nahodila spatna zkusenost s jedincem ciziho
etnika (i prevzata z legend) podoba ockovani, ktere burcuje
nesnasenlivost do budoucna. Proti tomu by slo (stejne jako pri
transplantaci) bojovat. V medicine jde o prostredky, ktere za
pritomnosti darcova organu imunni reakci tela tlumi, a ktere je treba
dlouhodobe aplikovat, protoze netolerance je tu nadlouho. Ve
spolecnosti by tuto roli zastoupily vzdelavaci programy, media, ba i
dohled nestranne policie. Pro neduverive zbyva otazkou, zda je odlisna
tkan v tele spolecnosti prinosem, pokud se neasimiluje a zustava
zaryte svebytna.
V zajmu dobrovolne asimilace je namiste mluvit o kladnych vlastnostech
druhych, ne jejich odlisnosti programove popirat a pritom zjevne
odlisne navzajem tlacit k sobe.
Tvrzeni, ze jsme si vsichni podobni, je stejne platne jako ze se
lisime. Je to otazka pohledu, a k cemu je to dobre.
Dlouhy, Siroky a Bystrozraky jsou si docela podobni ve srovnani se
zlym carodejem.
