Britské listy

dovolte mi nesouhlasit s několika Vašimi závěry. Nevěřím na rozdíl od Vás, že se zóny volného obchodu uzavírají jen z důvodů ekonomických, ale ne politických. Já se domnívám, že zóny volného obchodu budou podporovány vůlí evropských politických establishmentů až v momentě, kdy nebude zbytí. Proč? Kvůli politice.Vaše tvrzení totiž odporuje například realitě politické síly odborů, které se budou zuby nehty bránit proniknutí konkurence. Vy tvrdíte, že Německo podporuje vstup Čechů a hlavně Poláků do Unie. Já jsem ale zcela nedávno četla, že se naopak Němci bojí přílivu levné pracovní síly. Německé odbory mají politický vliv a budou na něm stavět. Jestliže dají politici přednost volební základně odborů, kterou potřebují k politickému přežití před otevřením svých trhů, pak to bude politické rozhodnutí. Odbory budou bojovat vší svou politickou mocí pro status quo.

Na Váš argument, že obchodní výměna se členskými státy NAFTA by nepřinesla prospěch ani České republice ani členům NAFTA, bych Vám nabídla k prostudování program předložený Kongresu po politických změnách ve východním bloku washingtonskym think tankem The Heritage Foundation na začátku devadesátých let, který Vám přibíží možný americký pohled na věc. Program se skládá z pěti bodů:

1) Nabídnutí dohod svobodného obchodování mezi Amerikou a východní Evropou a bývalými sovětskými republikami.

V momentě, kdy země ve východní Evropě potřebují přístup k volnému trhu, setkávají se s odporem evropské komunity. Pokud by Spojené státy nabídly východní Evropě dohody o "free trade area" pak by východoevropské země mely v rukou nástroj vlivu k dohodám se západní Evropou, protože by vlastnily alternativního ekonomického partnera. Takové dohody by zvýšily americké investice a otevřely by východním Evropanům přístup na americký trh. Američanům by to pak umožnilo se vyhnout obchodním barierám východo-západních trhů v budoucnosti. Východním Evropanům by tyto dohody přinesly dlouhodobé výhody, protože jejich pozice obchodních partnerů s Amerikou by nutila západní Evropu otevřít svoje vlastní trhy a soutěžit na stejné úrovni s Amerikou.

2) Snížit americké obchodní bariéry pro zboží a servisy z východní Evropy (a bývalých sovětských republik) a zrušit v případě jejich exportu všechny tarify.

Smlouvy o svobodném obchodu s východní Evropou mohou trvat kvůli politické situaci několik let. Amerika však může unilaterálně (jednostranně) snížit obchodní bariéry pro východoevropské produkty. Bariéry by měly být odstraněny, nebo prudce sníženy v importování sýra, oděvů, oceli a textilu. Tyto výrobní sektory jsou v Americe nejvíce blokované proti zásahu z venku, ale jsou to sektory, ve kterých má východní Evropa největší šanci soutěžit na americkém trhu.

Prvním krokem by byla eliminace celních povinností na import. Měl by být navržen East European Trade Preference Act, který by eliminoval celní povinosti pro východní Evropu na pět let. Taková strategie by otevřela obrovský trh pro východoevropský export, následovně by došlo k povzbuzení vývoje dynamického soukromého sektoru s potenciálem exportovat.

3) Zastavit americké financování New European Bank for Reconstruction and Development (EBRD) dokud evropská komunita nebude souhlasit s podstatným snížením obchodních bariér pro východoevropské produkty.

4) Ustavit "tax sparing" se zeměmi východní Evropy. Americké společnosti by neměly platit vyšší americké daně, jestliže jejich daně jsou v zahraničí sníženy, protože to se odráží na jejich soutěživosti s jinými západními korporacemi operujícími ve východní Evropě, kterým jejich původní země daně tímto způsobem nezvyšují.

5) Snížení daní Američanům pracujícím ve východní Evropě a bývalých sovětských republikách.

Američané, kteří vydělávají víc než 70 tisíc dolarů musí platit k zahraničním daním americké daně. Vysoké daně pak nedávají lidem, kteří vydělávají víc než 70 tisíc dolarů ročně důvod trávit čas ve východní Evropě a tito lidé, kteří mají know-how, jsou právě na východě nejvíce potřeba.

K tomu, aby východní Evropa (a bývalé sovětské republiky) uspěla v přechodu na pole volného trhu, obchodování se Západem, jejich schopnost přilákat západní investice se musí dramaticky zvýšit. Dveře do ekonomií západní Evropy však nejsou dostatečně otevřené a západní investice jsou limitované. Jsou tedy nutné přesvědčivé iniciativy Spojených států a západní Evropy otevřít své trhy východní Evropě a zbavit se překážek, které zastavují západní investice do východní Evropy. Amerika podnikla kroky tímto směrem, další americké iniciativy by signalizovaly Východoevropanům, že Američané na rozdíl od mnoha Západoevropanů důvěřují schopnosti východní Evropy transformovat své vlastní hospodářství.

Dále tvrdíte, že ekonomická výměna s NAFTA by komplikovala obchod s největšími partnery České republiky, kteří by nepatřily mezi členy NAFTA. To se nezakládá na pravdě. Příklad:

Každý člen NAFTA si může podržet obchodní bariéry se zeměmi, které členy NAFTA nejsou. Takže Mexiko a Kanada může nakupovat kubánské doutniky, přestože ve Spojených státech je dovoz havanských doutniků ilegální. Jestliže Kanadané otevřou kompletně svůj trh oděvům ze všech zemí světa, nikdo jim v tom nemůže zabránit. Výrobci oděvů v Americe by v tomto případě drželi pomocí uzavřených amerických trhů americké zákazníky v nevýhodě, co se týče výběru a ceny, oproti Kanadanům.

Váš následující argument, kde prezentujete měřítko ekonomické úrovně hrubého národního produktu na osobu v Evropě a v Americe je chybný. Proč? Protože můžete úspěšně srovnat Švýcarsko s Kalifornii, ale nemůžete srovnat Švýcarsko se Severní Dakotou. To znamená, že pokud byste se chtěl přiblížit pravdě, pak byste musel získat průměr hrubého produktu na osobu v celé Evropě. Vezmeme-li například 18 západoevropských států (Amerika má padesát) pak nám vyjde na Evropana 22,7 tisíc dolarů. K výpočtu bylo použito dat s INFONATION OSN a šlo o tyto státy - Dánsko, Finsko, Francii, Holandsko, Irsko, Island, Itálii, Lucembursko, Maltu, Německo, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velkou Británii.

Je dobré si také povšimnout, že země s vyšším hrubým národním produktem na hlavu než je americký, jsou země, které se brání nebo nebyly v minulost vystaveny přílivu imigrantů. Jestliže budou přinuceny otevřít se imigraci, pak bude jejich sociální systém využíván mnoha lidmi, kteří nebudou ochotni nebo schopni zpět přispět do systému, ze kterého odčerpávají, a ten bude tedy jako takový ohrožen.

Pozapoměl jste též na velice důležité ekonomické indikátory, jako je procento nezaměstnanosti, které je v Evropě vysoké (německá nezaměstnanost dosahuje předválečného procenta). Potom výšku daní (Amerika má nižší daně), ceny zboží. Vysoké evropské ceny benzínu by například v Americe podstatně ovlivnily americký životní styl. Schopnost pružného vytváření pracovních příležitostí má Evropa proti Americe velice malou.

Nikdo netvrdí, že Evropa nemá cutting-edge (nejmodernější) technologie. Otázka je, budou-li schopny tvrdé soutěže na opravdu otevřeném trhu. V případě Vašeho příkladu leteckých společností, jste zapomněl na to, že americké letecké společnosti jsou soukromé a nikdo jim nemůže nařídit, jaká letadla si mají kupovat a za kolik. Business musí dělat s velkou finanční efektivností a kvalitou, jinak je čeká osud Pan American. Je vůbec možné, aby zkrachovaly např. British Airways, když by soustavně prodělávaly? Ríkáte, že Air France má ve svém leteckém parku velmi vysoké procento boeingů. Proč Air France nepoužívá výhradně Airbusy, když jsou stejné kvality jako boeingy? Nevím. Můžete mi to vysvětlit? Mimochodem deregulace amerického leteckého průmyslu srazila podstatně ceny letenek.

Ekonomický úspěch závisí na tom, jaká je zvolena cesta k ekonomické prosperitě. Politika v této volbě hraje neodiskutovatelně roli. Jestliže filosofie levicově orientovaných governmentů je masivní státní aparát, pak sám tento aparát stojí v cestě pružného trhu. Jestliže filosofie pravicově orientovaných governmentů je snižování role governmentu, pak flexibilita tím získaná umožňuje ekonomický rozkvět.

Jakkoli si to nepřipouštíte, evropská ekonomie je v procesu pomalu postupující krize, která pohltila komunistický svět. Zasahování státu do řízení ekonomie vytvořilo problémy, které nemohou být vyřešeny stejným politickým rozhodováním, které situaci způsobilo. Ve skutečně otevřené soutěži je nemožné předpovědět, který business a v jakém momentě nejlépe vystihne potřeby zákazniků. Základem volné soutěže je nakonec oddělit úspěšné od neúspěšného podnikání a to je pro statickou Evropu velice bolestivá medicína. Proto se bude snažit udržet status quo jak nejdéle to půjde.

Dodatek: K odpovědi pana Jírovce bych chtěla jen podotknout, že po té, co jsem si přečetla jeho větu - "..boj proti jejím (mým) zrůdným názorům," zapochybovala jsem o tom, že hysterie je doménou žen.

Dvě drobné poznámky:

Britské aerolinie British Airways jsou zcela soukromou, nestátní společností. - Je pravda, že deregulace letecké dopravy vedla v USA k podstatně nižším cenám letenek, podle kritiků však také k podstatnému zhoršení kvality letecké dopravy a k snížení její bezpečnosti. JČ