"Silnice patří silným"
Nedávno jsem si povšiml, že rakouská benzinka OMV, (která mimochodem odkoupila celou českou síť čerpacích stanic BP) vyrobila reklamní nálepky na auta, pod heslem "Silnice patří silným". Dálnice tedy dálným. Pěšinka pěším. Přechod přechodným. Je to jasné.
Silný nehodí blinkr, vždyť mu patří silnice. Neohleduplný se neohlédne do zpětného zrcátka.
Věřím, že jazyk koreluje s myšlením. Nechci tím říci, že jazyk ovlivňuje myšlení, že kdybychom jej změnili, změnili bychom i sebe. Takto argumentoval Ladislav Klíma, což můj otec Jan Křesadlo názorně kontruje v románu Obětina, kde se představuje tzv. podtuřínský dialekt, nezměkčilý a muže hodný, ale srandovní. Ne, jazyk je zrcadlem, resonancí niterna. Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. Ale zpět k tématu.
Chování mnoha českých řidičů je nezdvořilé a bojovné. Proč? Protože jsou to zakomplexovaní srabi. Jejich bázlivost a nerozhodnost jim způsobuje frustraci, která pak vyústí ve zbabělý a podlý čin. Předvidatelná nepředvídatelnost. Zbrklost, v tu nejposlednější chvíli. Prohraný souboj s vlastní neušlechtilostí.
V budhismu je stanza: "Ač by tisícekrát vyhrál bitvu proti tisícinásobné převaze, opravdový dobyvatel je ten, který přemůže sama sebe, neboť to je obtížnější".
V Londýně jsem poznal jednoho úspešného obchodníka, který si každé dva roky kupoval nové porsche. Bylo to nutné, to staré zcela znehodnotil a zaneřádil tím, že nikdy nejel nad povolenou rychlost. Záměrně. Neměl zapotřebí se někomu předvádět. Nové porsche každé dva roky si mohl klidně dovolit. Na dálnici jej předjížděly různé lady anebo místní autíčka na způsob trabantu zn Robin Reliant. Dělal jejich řidičům radost. I sobě. Věděl své a žil jako mistr bojového umění Kung Fu, který raději odejde s modřinami na cti, než aby druhého zmrzačil. Byl asertivně svůj.
Asertivita je o tom, vysílat signály sebedůvěry a být předvídatelný. Dávat najevo ne svou sílu, ale svou zdvořilost. Zdvořilost značí sílu v záloze. Být schopen ohleduplnosti. Být příkladem. Gentleman je chlap s dávkou něžnosti.
Bohužel, navzdory všem slovníkům, neznám trefný překlad slova asertivita do češtiny. Prosazovat se zní jako prosit a shazovat se zároveň.
Bohužel. Toto slovo mají zdejší expatrioti raději než regrettably nebo unfortunately.Vyjadřuje jejich donebevolající zklamání.
P.S. Letos dostaly mé děti k vánocům tatínka. Nadále. Přesto, že jsem se v předvánoční sobotu na okresní silnici v zatáčce vyhnul čelnímu střetu jen o vlásek, a skončil ve škarpě. Odnesly to naštěstí jen dvě pneumatiky.
Můj protijezdec totiž bral zatáčku suverénně a rychle středem silnice. Asi mu patřila.
