Případ Miroslava Hrušky - vydírání v ostravském rozhlase?
Zveřejňujeme materiály, které nám zpřístupnil Miroslav Hruška, bývalý pracovník ostravského rozhlasu. Velmi rádi zveřejníme vyjádření Rady českého rozhlasu, mediální komise Českého parlamentu, ministra kultury Pavla Dostála či generálního ředitele Českého rozhlasu Vlastimila Ježka k této věci. JČ
Vážený pane Čulíku,
četl jsem v Britských listech příspěvek o paní redaktorce Bobošíkové, článek Andrewa
Stroehleina o českých médiích a nedá mně to, abych nereagoval. Do letošního února jsem byl redaktorem Českého rozhlasu v
Ostravě. Generální ředitel Ježek tam bez výběrového řízení anebo v rozporu s jeho podmínkami
dosadil do vedoucích funkcí nevzdělané neodborníky,
kteří vedou rádio k propadu. Cenzuru jsem zažil v rozměru, o němž jsem
slyšel z doslechu o totalitě. Navíc rozkrádají, jak jen je to možné.
Neztotožnil jsem se s lidmi, kteří viděli spásu v anonymech, a záležitost
jsem ohlásil Ježkovi i ostravskému řediteli a podepsal jsem se.
To, co
následovalo, si asi nedovedete představit. Už jsem nedostal ani korunu odměn,
mé příspěvky házeli do koše, nesměl jsem publikovat. Podobně jako Vy jsem
leta působil v Hlasech a ohlasech RFE, taky zákaz. Co na tom, že jsem
trestán dřív, než proběhl soud. Ale ať nepředbíhám.
Ježek ústně i písemně
naléhal, ať vezmu oznámení o krádežích zpět. Vyhrožoval i sliboval. Když
neuspěl, poslal kontrolu, která krádeže kamuflovala (!). Opět nátlak. Musel
jsem proti součinnosti Ježkovy komise prokázat, že krádeže nejsou výmyslem.
To se mi podařilo. Ježek a jeho vyvolení se zdáli být poraženi. Přijel,
omluvil se mi, ale pod záminkou porušení pracovní kázně mě dal vyhodit.
Před
odchodem mi ještě stačili vykrást kancelář, kde byly uloženy materiály,
svědčící o "řízení" novými šéfy. Policií byla vyčíslena škoda, ale šéfové
stanovili jinou, s matematickými chybami. Prý ať si stěžuji kde chci.
Jen pro ilustraci - Ježek mě nechal vyhodit dosazeným nevzdělaným
"odborníkem", který ještě nedávno prodával psí žrádlo. Učím na vysoké škole
a tento člověk mi vytýkal, že nelze psát komentář v ich formě a podobně.
Hloupost bez jakéhokoliv studu. Však také poslechovost klesla ze 130 tisíc
na současných 40 tisíc.
Věc měla širší rozměr, zabývala se jí poslanecká
komise pro sdělovací prostředky (Rada Českého rozhlasu ani na urgence
neodpověděla) a poslanec Pavel Dostál se tenkrát "proslavil" jako člověk s
přemírou charakteru.
Přijel bez Ježka, seznámil se s děním a na fóru
zaměstnanců hovořil o rádiu jako o Titaniku.
Řekl - "dávám slovo poslance,
že se nikomu nic nestane, když bude hovořit o tom, co se tady děje."
Zřejmě
se teď náramně baví, protože jeho fór stál existenci těch, kteří mu uvěřili.
Patřím mezi ně. Obrátil jsem se na soud s žádostí o neplatnost výpovědi.
Zaplatil jsem, vzal na vědomí jméno soudce, který můj případ dostal k
vyřízení a čekal.
Když to trvalo dlouho a nic se nedělo, dověděl jsem se, že
někdo bez mého vědomí řízení zastavil. Mezitím "Ježkovci" zametají stopy a
rozhlas ve svých relacích hovoří o demokracii.
Miroslav Hruška
Stížnost na postup advokátky JUDr. Aleny Mrlinové (Sokolská ulice, Ostrava).
Česká advokátní komora
Opava, 2. prosince 1998
Národní třída 16
110 00 Praha 1
Stížnost na postup advokátky JUDr. Aleny Mrlinové (Sokolská ulice, Ostrava)
Obracíme se na vás se žádostí o prošetření postoje JUDr. Mrlinové. Jsme dva bývalí dlouholetí zaměstnanci Českého rozhlasu Ostrava, kteří “naletěli" slibu současného ministra kultury Pavla Dostála. Na podzim loňského roku jako poslanec PČR veřejně vybídl zaměstnance rozhlasu k otevřenému vystoupení k problémům, týkajících se majetkových deliktů, neodborného řízení a vážných rozporům mezi vedením rozhlasu a zaměstnanci. Zaručil se slovem poslance, že za otevřenost nebudou postiženi.
Pravdou byl opak a třebaže se rozkrádání honorářů a porušování zákona o veřejnoprávním rozhlasu potvrdily, byli jsme jako mluvčí zaměstnanců pod záminkou “porušení pracovní kázně" do měsíce propuštěni.
S výpovědí jsme nesouhlasili a obrátili se na advokátku JUDr. Alenu Mrlinovou se žádostí o právní zastupování při soudní při. Jmenovaná po zjištění doložených skutečností naše zastupování přijala.
Vážné výhrady k jejímu dalšímu postupu má zejména Miroslav Hruška, který na soudní projednávání stále čeká, třebaže kolega Petr Breitkopf má za sebou už dvě stání.
Náležitosti v případu Miroslava Hrušky jsou subjektivně vysoce závažné a odporují advokátní etice.
Zhruba po čtyřech měsících od podání žádosti se oklikou dovídal, že svou žalobu údajně stáhl.
Nebyla to pravda a proto kontaktoval svou advokátku Mrlinovou. Ta, ač ho už předtím ujišťovala o řádném průběhu a sdělila mu i jméno soudce, pojednou začala tvrdit, že “zapomněla" předat soudu jím zaplacený poplatek a žádala klienta, aby vzal prohřešek na sebe.
Podezření, že peníze vědomě zadržovala, je opodstatněné stejně, jako informace z různých pramenů o prapodivných “tlacích", které strana žalovaná směrem k ní vyvíjí.
Jak jinak si vysvětlit, že JUDr. Mrlinová M. Hruškovi čtyři měsíce zadržovala vyjádření odpůrce.
Kromě morální újmy klientovi zapříčinila i nárůst částky, která bude předmětem finančního vyrovnání mezi žalobcem a odpůrcem.
Druhý klient jmenované advokátky Petr Breitkopf má po dvou stáních vážné výhrady ke způsobu vedení obhajoby. Advokátka projevila při řízení laxní přístup a zjevně stranila odpůrci.
Umožnila, aby se rozhlas hájil jiným, než přikázaným dokumentem (namísto pracovního řádu organizačním).
Později se trapně vymluvila na “chybu" soudkyně.
Pro ztrátu důvěry jsme se služeb JUDr. Mrlinové vzdali a případy jsme předali novému právnímu zástupci JUDr. Vladimíru Ježkovi. Trvalo však čtyři měsíce, než byla JUDr. Mrlinová ochotna vrátit námi dodané důkazní materiály.
Jsme přesvědčeni, že jednání JUDr. Mrlinové nás poškodila, ale poškodilo též jméno České advokátní komory, která svým členům v zájmu advokátské etiky jednoznačně přikazuje chránit zájmy klientů, ne je vědomě poškozovat. Prosíme o prošetření záležitosti. Děkujeme.
Miroslav Hruška, Vančurova 15 B, 747 07 Opava
Petr Breitkopf, Na široké 20, 702 00 Ostrava
Ústavně právní výbor PčR,
Sněmovní ulice, Praha
Opava, 28. prosince 1998
Prosím o pomoc při řešení mé záležitosti
Do letošního února jsem pracoval jako redaktor Českého rozhlasu v Ostravě. Dověděl jsem se o porušování zákonů ze strany vedení rozhlasu. Nehledal jsem nápravu v anonymech, jako někteří spolupracovníci, ale pod přímé upozornění na konkrétní způsob rozkrádání jsem se podepsal. Rozkrádání se týká lidí, kteří byli dosazeni do funkcí bez výběrového řízení anebo v rozporu s konkurzními podmínkami. Následoval psychický teror, srovnatelný snad jen s dobou normalizace. Zdůrazňuji, že generální ředitel Ježek na mě vyvíjel osobní i písemný nátlak, abych vzal upozornění zpět. Když neuspěl, byly mi odňaty odměny a pod záminkou porušení pracovní kázně jsem byl propuštěn.
Obrátili jsme se s prosbou o pomoc na poslance Pavla Dostála a seznámili ho s neodborným způsobem řízení. Veřejně dal slovo poslance, že se nikomu nic nestane, budeme-li ho podrobněji informovat o porušování norem. Řekli jsme mu o cenzuře, o zákazu výkonu práce, o rozkrádání. Poté sám situaci nazval Titanikem. Dostálovo slovo platilo do chvíle, než byl nominován na funkci ministra kultury. Ti, kteří mu uvěřili byli hozeni přes palubu a propuštěni.
Rada českého rozhlasu ani na urgenci o slyšení nereagovala, rozhlas může zametat stopy . Ve stanici s malým počtem zaměstnanců a externích pracovníků došlo k vysoce neobvyklému počtu personálních změn, řízení je v rukou neodborníků. Podezření na porušování norem je mnoho, avšak poté, co se zbylí zaměstnanci seznámili s přístupem ústavního činitele, poté, co se dověděli o podivném přístupu soudu (vysvětlím), převládá strach a nedůvěra ve spravedlnost. Jednomu z podobně postižených kolegů je anonymně vyhrožováno smrtí jeho dětí. Sám jsem byl před odchodem z rozhlasu varován vykradením mé kanceláře a odmítnutím uhradit škodu podle závěrů policejního šetření.
Má slova o rozkrádání jsem musel v rozporu s postupem kontrolní komise prokázat (!) Podařilo se, avšak byl jsem hrubě ponižován a potrestán. Stejně jako kolega, který poukázal na nezákonný zdroj rozhlasových příjmů. Lze tedy bez nadsázky říci, že Ježkův způsob řízení umožňuje rozkrádání peněz a neoprávněné nakládání s nimi (doložil jsem, k prověrce dalších podezření scházela vůle). Současně vede k nízké efektivitě vysílání (sledovanost Ostravy po nástupu ředitele Ježka klesla za 130 tisíc na současných 40 tisíc posluchačů).
Subjektivně chápáno jsem splnil povinnost a upozornil na nezákonnost. Následovala výpověď ze zaměstnání. Chtěl jsem soudní cestou dosáhnout neplatnosti výpovědi. Proběhly úvodní formality, bylo mi oznámeno jméno soudce, avšak pak někdo bez mého vědomí řízení zastavil. Prosím o urychlenou nezávislou pomoc, protože neřešená záležitost zavdává stále větší balík problémů pro pozdější méně účinné kroky. Děkuji.
Všeobecná část
Pan Vlastimil Ježek (nastoupil do funkce generálního ředitele v červenci 1993) nechal počátkem roku 1994 zpracovat komplexní prověrku činnosti ostravského regionálního studia (RS). Zpráva má 6 stran a v jejím závěru se píše: Kontrola 11-ti kontrolních bloků postihujících celou hospodářskou činnost střediska ukázala, že v hospodaření regionálního studia Ostrava nejsou nedostatky. Vedení zvládá dobře problémy spojené se zásadním snížením počtu zaměstnanců a reorganizací celého RS spojené zejména s kumulací funkcí. V celkovém hodnocení je nutno vyzvednout i dobrou pracovní a tvůrčí atmosféru. Současný stav nevyžaduje opatření z úrovně generálního ředitele. Sledovanost ostravského rozhlasu je v roce 1994 asi 130 tisíc posluchačů.
V září 1993 následují nivelizační reorganizace všech regionálních studií bez ohledu na stávající technické zázemí, programové zázemí, podílu na celoplošných okruzích a počtu koncesionářů. V ostravském rozhlase (v rozporu se závěry kontroly - viz výše) nastávají první podivné personální změny. Do klíčových funkcí jsou dosazováni profesně nezpůsobilí lidé, následně jsou propouštěni anebo přecházejí na méně zodpovědné funkce. Ředitelem se stává pan František Prokop, který měl být krátce předtím pro neschopnost propuštěn (viz závěr tehdejšího programového náměstka Dr. Marie `eastné). Hospodaření ostravského rozhlasu (rok 1994) vede k finanční ztrátě cca 350 tisíc Kč, úhrada je předepsána zaměstnancům. Jsou propouštěni řadoví zaměstnanci s odstupným a posléze přijímáni opět do stavu. Je porušován zákon o rozhlase, stupňují se nedostatky v řízení studia, přibývá nekvalifikovaných zásahů. Mezi zaměstnanci roste pocit frustrace. Generální ředitel je o záležitosti informován (př. dopisy vedoucího hudební redakce p. Pospíšila ze dne 8.8.1995 a 13.1.1997). Odpovídá nesouvisle, zjevné nedostatky bagatelizuje. V červnu 1997 v rozporu s podmínkami konkurzu nastupuje do funkce náměstka ředitele p. Boldys, (propuštěn pro neschopnost ze dvou soukromých rádií - Hellax a Sprint), obklopuje se příbuznými a kamarády, většinou dříve neúspěšně působícími v privátních rádiích. Více než kvalifikační předpoklady byly takto ohodnoceny jeho zásluhy při volební kampani ODS v roce 1996. Prohlubuje se nekoncepčnost a bezradnost, jedno programové schema střídá druhé. Rozhlas porušuje zákon a vysílá nevyvážené kulturně-společenské informace, v redakci ZaP jednostranně politicky orientované. Z vysílání jsou téměř vyloučeny literární i hudební menšinové žánry (četba, dechovka, folk, folklór včetně nahrávek romských souborů, opereta, vážná hudba). Informována je parlamentní komise pro sdělovací prostředky i Rada Českého rozhlasu, bezvýsledně.
Nadále převládá podezření z řady trestných činů či přečinů (nevýhodné prodeje movitého a nemovitého majetku, protiprávní zdroje příjmu, zmanipulované konkurzy, nezákonné nákupy technického vybavení, vybavení konkurenčního soukromého rádia Sprint potřebnou technikou, porušování autorského zákona a podobně).
Sledovanost ostravského rozhlasu činí asi 40 tisíc posluchačů (je kopírován komerční model vysílání privátních stanic), smysl duálního systému ztratil na významu. Počet koncesionářů (v ČR) klesá cca o 8000 měsíčně. Schází vůle záležitostí se důsledněji zabývat.
Přímá vazba na mou osobu
22.7.1997 písemně upozorňuji na rozkrádání honorářů. Následuje Ježkův nátlak, abych vzal oznámení zpět. Odmítám. Formální kontrola hospodaření s negativním závěrem, Ježkův opětovný nátlak, abych vzal nařčení zpět. Nesouhlasím. Následuje perzekuce, sílí cenzura, odnětí všech odměn.
Na základě anonymního sdělení o poměrech v rozhlase přijíždí do Ostravy 8. října 1997 parlamentní komise pro sdělovací prostředky s Pavlem Dostálem. Z oprávněných obav před postihy lidé nechtějí mluvit. Proto Dostál veřejně dává slovo poslance, že se nikomu nic nestane, bude-li otevřeně hovořit o podstatě problémů. Seznamuje se s nimi a dění situaci označuje příměrem Titanik.
Vloupání do mé kanceláře a odcizení materiálů (27.10.1997), soustřeďovaných na doporučení p.Dostála.
Písemnosti dokládaly porušování norem a nízkou úroveň řízení rozhlasu. Dražší předměty zůstaly zlodějem nedotčeny. Policie vyčísluje škodu, vedení rozhlasu ji odmítá v plné výši uhradit (redukuje ji s matematickými chybami). Předkládám důkazy o majetkové trestné činnosti. Tím se situace dostává do jiných dimenzí. Generální ředitel Ježek se přijíždí osobně omluvit (listopad 1997) a následně mě nechává po šestnácti letech (28.11.1997) bezproblémové práce propustit ze zaměstnání. Organizace násobí postih tím, že mi s vědomím Ježka odmítá vydat tzv. zápočtový list. Úřad práce na tomto základě odmítá finanční pomoc. Dostál je informován, navrhuje svědeckou výpomoc u soudu, ale vzápětí se od problému distancuje.
Beru si advokáta a podávám žalobu na neplatnost výpovědi. Poplatek platím 7.1.1998. Je mi sděleno jméno soudce, který dostal případ k projednání. Poté někdo neznámý bez mého vědomí zastavuje řízení. V květnu 1998 to zjišťuji, bráním se. Reakcí je úplný zákaz jakéhokoliv publikování ve veřejnoprávním rozhlase dřív, než je soudem prokázáno mé pochybení.
Závěr
S panem Ježkem jsem mnohokrát hovořil, vyslechl jeho projevy, měl jsem možnost posoudit úroveň jeho vnímání světa. Jsem přesvědčen (a výsledky jeho práce to dokazují), že jeho schopnost řídit tak významnou instituci, jakou je Český rozhlas je limitována. Také proto se bojí lidí, kteří o rádiu něco vědí.
Vybil celou jednu generaci a zpřetrhal vazby profesního růstu. Do funkcí dosazuje pouze typy, kteří jej nemohou ohrozit, a to při jeho úrovni znalostí něco znamená. Umožňuje rozkrádání a porušování norem. Závěry posledního (1998) semináře soutěže Prix Bohemia konstatují profesionální úpadek redakční rozhlasové práce. Když Rada Českého rozhlasu vyslovila (1995) nespokojenost s prací p.Ježka, byli vyměněni členové rady. Ježek opět připomněl lidem duchovní klima před rokem 1990.
Miroslav Hruška
