Problémy Britských listů
Jeden čtenář v reakci na vysvětlení Tomáše Peciny, proč odchází z Britských listů, napsal Tomáši Pecinovi:
Problemy B.L., ktere nastinujete, jsou realne, mozna vas pokus o odchod
zpusobi, ze se zacnou resit.
Za nejzavaznejsi povazuji:
k tematu se nashromazdi velky objem materialu, je vsak obtizne se
propracovat ke starsim prispevkum
existuje prehrsel odborniku pres vsechno, kteri se vyzivaji v
sahodlouhych litaniich. Soucasny system BL je bohuzel preferuje.
neexistuje naproti tomu system, ktery by vyprovokoval skutecne
experty k
zaujmuti treba jen petiradkoveho vecneho stanoviska a pak tato dilci
fakta
srovnal do ucelene formy.
pokud mohu mluvit za sebe - nad vetsinou clanku mam jeden az dva
napady,
ktere bud spolknu (to casteji, nemam pocit, ze by s nimi nekdo nekdy
pracoval) nebo poslu panu Culikovi protoze clanek neunesou a tak jako
tak
nestiham.
Poznámka JČ: Na tematickém archívu všech příspěvků se pracuje, ale pomalu - všechny příspěvky mají klíčová slova, a automaticky se tematicky řadí do archívu, který zatím není zpřístupněn, je třeba vychytat určité mouchy.
Stěžuje-li si čtenář na sáhodlouhost příspěvků, obávám se, že je do určité míry možná obětí povrchní, klipové české kultury, která vznikla za posledních deset let v českém prostředí - jak známo, někteří lidé dnes v ČR neudrží myšlenku déle než pár desítek vteřin, právě v důsledku vzniku této kultury. Žádné téma nelze přesvědčivě vyčerpat a vysvětlit v pěti řádcích. Jiná věc je, že by autoři asi měli v závěru svých článků v pěti řádcích svou argumentaci jasně shrnovat. To nás vede k tomu, co psal nedávno Andrew Stroehlein a co vzbudilo takové pobouření...
V Britských listech je místo na krátké, podnětné myšlenky, jen dvě tři věty, které vás napadnou. Zařadím je na titulní stránku.
