Schválení rozpočtu je Zemanovým vítězstvím nad Rumlovou vizí
An English version of this article is in the Electronic New Presence magazine here.
Všeobecně se usuzuje, že první Zemanovou volbou, jakou vládu utvořit po loňských červnových volbách, by bylo dát dohromady koaliční vládu se stranou důchodců a s křesťanskými demokraty. To by Zemanovi umožnilo největší množství politického vlivu. Kdyby od něho chtěli křesťanští demokraté, aby se posunul více doprava, mohl poukázat na tlak od strany důchodců. A kdyby chtěli důchodci, aby se posunul víc doleva, mohl by poukazovat na to, že potřebuje uklidnit křesťanské demokraty.
Zeman se snažil v situaci vzniklé po volbách vytvořit takovou situaci, která by se výše zmíněnému uspořádání podobala co nejvíc, jak jen to bylo v nové situaci možné. Stranu důchodců nahradili komunisté a do vlády nevstoupila ani jedna z koaličních partnerů. V této neformální koalici má Zemanova strana všechna vládní křesla.
Mezitím platí Jan Ruml daň za svou tvrdohlavost, když odmítl vstoupit do koalice levého středu s křesťanskými demokraty a se sociálními demokraty. Jako přísný antikomunista by nejraději všechny tyhle lidi zavřel do vězení. Namísto toho jsou nyní schopni ovlivňovat vládní rozhodování a tím získali určitou míru legitimity. I Havel konstatoval, že by mělo být s komunisty zacházeno jako s normální politickou stranou.
Ruml také velmi silně nemá rád Klause a chtěl by bývat izolovat ODS od české politické scény. Avšak loni na jaře vedl Ruml velmi nedokonalou předvolební kampaň a nepodařilo se mu přesvědčit veřejnost, že tentýž člověk, který dovolil, aby se v České republice rozšířila obrovskou měrou korupce v době, kdy byl ministrem vnitra, bude nyní schopen zemi od této špíny zachránit. Nejenže Ruml umožnil Klausovi, aby vyhrál boj o pravici, Ruml také zajistil, aby Klausovi zůstal obrovský politický vliv. Kdyby býval Ruml podpořil vládu levého středu, Klaus by býval nucen pozorovat politickou arénu zvnějšku. Ruml však znemožnil vytvoření stabilní vlády, a tak byli Klaus a Zeman donuceni, aby spolu uzavřeli dohodu o spolupráci. Nyní Klaus neustále vyjednává se Zemanem, zatímco Rumlova Unie svobody je jedinou stranou bez politického vlivu.
Samozřejmě, nedávné senátní volby byly pravděpodobně pro Rumla povzbuzením, protože čtyřstranická koalice svobodných demokratů, křesťanských demokratů, ODA a DEU získala většinu křesel. Avšak sociální demokraté by bývali pravděpodobně v senátních volbách daleko úspěšnější, kdyby tyto volby skutečně něco znamenaly, takže by mohli zmobilizovat své voliče.
Vítězství čtyřčlenné koalice hlavně ukazuje, že v České republice by měla centristická strana obrovský potenciál. Drtivá většina českých voličů stojí v politickém středu. Křesťanští demokraté nemohou všechny tyto hlasy získat, protože jsou pro většinovou ateistickou společnost příliš křesťanští. Proto mnoho centristů a dokonce voliči na levém středu tradičně hlasovali pro ODA. I když ODA nebyla o nic blíže politickému středu než ODS, voliči ODA ji vnímali jako centrističtější stranu. Nevybíravé výroky pravicové frakce této strany odstrašily celou řadu voličů, kteří si povšimli, že pravicová frakce ODA stojí více napravo než ODS. Nicméně, existovalo mnoho středostavovských občanů se středním i univerzitním vzděláním, kteří považovali ODA za stranu centristickou, protože chtěli, aby byla centristická. Cožpak nebyla ODA stranou, v níž měli hlavní slovo intelektuálové a bývalí disidenti? Nebyli snad tito lidé moudřejší než inteligentní antiintelektuál Klaus?
Během posledních všeobecných voleb ODA v podstatě zmizela z politické scény. Když na scénu přišla Unie svobody, nechtěla se stát druhou ODA. Unie svobody se chtěla stát čistší, důvěryhodnější ODS a ovládnout politickou pravici. Avšak, znovu, tvrdohlaví voliči trvali na tom, že budou považovat Unii svobody za stranu centristickou. Když Ruml tvrdošíjně setrvával na pravici, strana přišla o některé voliče, kteří podpořili sociální demokraty, a jiní voliči přešli od US ke "skutečně" pravicové straně, ODS.
Představte si, co by se stalo, kdyby poskytla Unie svobody voličům to, co chtějí: inteligentní, kompetentní a pragmatické lidi z politického středu. Mnoho mladších členů US, jako Mlynář, má takový image. Senátní volby ukazují, že kdyby byla Unie svobody schopna spojit se s křesťanskými demokraty v sekularizovanou centristickou stranu, pak by tato nová strana pravděpodobně získala většinu politického středu od sociálních demokratů a od ODS.
Zatím je však něco takového nepravděpodobné. Protože v čele Unie svobody stojí dogmatický pravičák, který nenávidí všechny své potenciální koaliční partnery (Klause i Zemana) a není tedy schopen vstoupit do praktické politiky. Když byl ministrem vnitra, udělal si tím daleko více nepřátel než přátel a jeho neochota bojovat proti korupci v této funkci činí jeho obviňování Klause nepřesvědčivým.
Navrhuji snad, aby se Unie svobody zbavila svého zakladatele? Ne, není zapotřebí být tak brutální. Nejlepší by bylo mu dát pár medailí a ocenit jeho roli disidenta za komunistické éry a pak ho jmenovat do čestné funkce patriarchy strany. Pak by tento patriarcha mohl odstoupit stranou a volat slova povzbuzení na mladší generaci pragmatických centristů, kteří by vstoupili do praktické politiky a České republice by se znovu dalo vládnout.
