Manévry společnosti Bell Canada
Informace, kterou hodlám sdílet se čtenáři Britských listů, není tentokráte
určena pro elitu. Ta mě zklamala, protože poté, co jsem se pokusil varovat
bohaté, že je investiční podvodníci mohou snadno okrást, nepřišel ani jeden
děkovný dopis - boháči asi čtou jiné noviny, hlavně ty s bursovními
zprávami.
Obracím se tedy spíše na čtenáře z řad relativních proletářů, čímž rovněž
způsobím, že moje kanadské zpravodajství bude vyvážené.
Budu psát o zprávě rozhlasové stanice CBC, vysílané kolem 12. ledna 1999.
Týká se řešení určitých problémů ve vyspělém kapitalismu a protože to je,
kam má ČR namířeno, není důvod ji zatajovat.
Aby byla zpráva srozumitelná, musím předeslat čtyři věci:
V Kanadě již nějakou dobu existuje zákon podle nějž (v rámci téhož podniku)
přísluší za stejnou práci stejná mzda. Měl odstranit především platovou
diskriminaci pracujících žen, které tradičně pobíraly za stejnou práci méně
než muži. Protože do nápravy se nikdo moc nehrne, jsou společnosti (včetně
vlády), které dluží ženské části zaměstnanců celkem slušné peníze.
Jenom určitá část pracujících je zde odborově organizována, což samo o sobě
vytváří nerovnováhu ve společnosti, protože tam kde jsou odbory silné, mají
pracující většinou lepší platy a jiné výdobytky než tam, kde jsou slabší
nebo nejsou vůbec.
Bell je velká telefonní společnost. Část jejích zaměstnanců má v pracovní
náplni sedět u telefonu a čekat až zazvoní, což se stane pokaždé, když
nějaký účastník telefonního provozu zmáčkne na svém telefonu tlačítko s nulou, protože si s
ostatními čísly neví rady. Jeden ze zmíněných zaměstnanců, zvaný operátor,
mu ji poskytne.
Operátoři mají odbory a chtějí, aby se dodržoval zákon, což by společnost
Bell stálo peníze jednak zpětně (tyto pohledávky jsou zatím údajně u soudu)
i do budoucna.
Jak se takový problém dá elegantně vyřešit, naznačila zmíněná zpráva CBC.
Podle ní Bell prodá oddělení operátorů jakési americké firmě, jejíž
zaměstnanci nejsou odborově organizováni a pracují za minimální mzdu
(podle CBC jde o firmu, která o zaměstnance nikterak nepečuje, takže během
každého roku se celý personál vymění).
Tato firma může, ale nemusí ponechat koupený operátorský business v Kanadě,
protože současná technika umožňuje, aby operátor, obsluhující mrazivé
pootawí, seděl v teple někde v Arizóně. Operátoři se možná ze svých
současných lokalit (hlavně Montrealu a Quebec City) nepřemístí hned. Budou
ale muset prokázat porozumění pro kontinentální až globální potřeby nového
pána. Převedeno na peníze to znamená podstatné snížení platů (podle CBC až
o 40 procent).
Zpráva vzbudila velký ohlas a je dost dobře možné, že do jednání zasáhne
federální vláda, protože podobné jednání profitabilní kanadské společnosti
je skandální samo o sobě a navíc způsob jakým má být transakce provedena
(prodejem zaměstnanců se chce Bell vyvázat z povinnosti platit zaměstnancům
odstupné, na které by měli právo, kdyby je Bell propustil a nová společnost
najala) pravděpodobně porušuje kanadský pracovní zákon.
Jde o legálně velmi citlivou záležitost. Podobnou kartu se totiž snažila
vytáhnout z rukávu sama federální vláda, když se pokoušela prodat část
podniku v němž pracuji. Je jí nutné přiznat k dobru, že se pokoušela o to,
aby nová společnost ponechala zprivatizovaným pracovníkům jejich platy a
různé výdobytky. To byla údajně jedna z příčin, proč se věc nedotáhla do
konce.
Prodej má i politický podtext. Protože většinu ze 2200 operátorů tvoří
ženy, ozývají se hlasy, že jde o ukázku diskriminace žen (mají přijít o už
tak špatné platy). To je asi pravda, protože když Bell před lety
zlikvidoval oddělení (s převážně mužským personálem), které instaluje a
opravuje domácí přípojky, jednal se zaměstnanci kulantně.
Navíc jde o místa, která jsou převážně v separatisticky laděném Quebecu,
který bude případnou nečinnost federální vlády považovat za další důkaz
nezájmu zbytku Kanady o tuto provincii.
