Britské listy

z důvodu, který mi uniká, Ivan Vágner cituje můj článek Manévry společnosti Bell jako důkaz toho, že: "Mnozí lidé "zvenku" kritizují prostřednictvím BL české projevy rasismu a xenofobie, přičemž podléhají z hlediska "objektivity" a "spravedlnosti" zcela stejně neudržitelnému stanovisku: morální a etické expanzi, dnes projevované především angloamerickou civilizací."

Ivan Vágner měl možná, že měl k mému článku nějaké výhrady, a v průběhu psaní svého příspěvku zapomněl jaké. V každém případě je na špatné adrese, protože to, co jsem napsal, byla další ukázka (a odsouzení) chamtivosti, která se bezostyšně šíří po světě pod hlavičkou globalizace. Můj postoj k severoamerické civilizaci se, po dvanácti letech pobytu zde, daleko víc blíží jejímu zavržení jako celosvětového modelu než k jejímu doporučování.

Ivan Vágner pak pokračuje: "Myslím si, že toto jsou neuvědomované projevy (má zřejmě na mysli články v Britských listech, poznámka JJ) mnohem širšího boje, než který si obvykle uvědomujeme (a často si i chceme uvědomit) - a to boje o sjednocení etických hledisek v globálním rámci, aby tak bylo možné přistoupit ke skutečně konstruktivním zásahům proti globálním ohrožením (ekologickým, sociálním, potravinovým, zdrojovým atd.), s nimiž se budeme muset jako lidstvo bezpochyby vypořádat v přištím století."

Pokud jsem tuto myšlenku pochopil správně, Ivan Vágner upozorňuje na to, že lidé tuší, že není všechno, jak by mělo být, a že je tedy nutné najít společnou řeč, která by umožnila "konstruktivní zásahy proti globálním ohrožením". Z kontextu jeho článku pak vyplývá, že takovou řečí nemůže být, obrazně řečeno, mechanicky přejímaná britská nebo americká angličtina. S tím je nutné jen souhlasit. Z výčtu globálních ohrožení nelze ovšem vyjmout globalizaci samu, protože ta (zděděné) problémy, které Ivan Vágner vyjmenovává, dále prohlubuje a nové vytváří.

Stejně tak souhlasím s tím, co Ivan Vágner dále píše: "Popuzuje mě spíše ona neomalenost, s níž se tento nový globálně ideologický tlak vede." Zejména různé "skupiny myslitelů" - nevím jak lépe přeložit v angličtině obvyklý výraz "think tanks", které za peníze korporací předstírají, že globalizace je světlá budoucnost lidstva a že to ani jinak být nemůže jsou nejen neomalené, ale i velmi agresivní.

Globalizace nepřináší celosvětovou spolupráci a ani nemůže, protože její základní myšlenkou je vyždímat z těch oblastí, které mohou ještě něco nabídnout (suroviny, levné pracovní síly), maximum. Pokud se tato hnací síla nezmění, nebude globalizace víc než diktátem, jímž budou mocní tohoto světa odkazovat zbytek populace (neschopné zúčastnit se konsumování) do patřičné vzdálenosti od jejich bohatství (o němž jsou možná upřímně přesvědčeni, že si ho zaslouží).

To je ona priorita, která se, podle Ivana Vágnera "nebude odehrávat jen v oblasti zdrojů či technologií, nýbrž v oblasti hodnot. Neboli, v informační společnosti bude mit převahu ten, jehož hodnoty budou nejšíře a nejobecněji přijatelné."

Tento výrok se mi zdá poněkud zavádějící, protože mluví o převaze v oblasti hodnot, což implikuje existenci více hodnotových skupin z nichž jedna bude mít vrch, protože se bude zdát lepší a tedy "nejšíře a nejobecněji přijatelná". Obávám se, že ve skutečnosti nepůjde o předkládání alternativ k výběru, ale o vymývání mozků v rámci snahy prosadit systém hodnot vlastníků globalizace.

Nejsem si zcela jist, jak to Ivan Vágner myslel se sjednocováním věcí (cituji): "Chápu, že z hlediska celosvětového bude třeba řadu věcí, včetně etických a kulturních (ba pravě je!) hodnotově sjednotit, ale protože si uvědomuji, jaké hlubší důvody to má, nesouhlasím, aby se to stavělo jen jako nevyspělost jedněch (těch, kteří zachovávají dosavadní "špatné" principy a hodnoty) a "vyspělost" druhých (těch, kteří přešli na nové, "dobré" principy)".

Citovaný odstavec možná odráží obavu Ivana Vágnera, že není a nebude snadné určit, co je vlastně dobré a co špatné, kdo je vyspělý a kdo zaostalý a co (pokud vůbec něco) a na jakém základě sjednocovat. V této souvislosti se rovněž nabízí otázka, co se stane, když se někdo sjednocovat nebude chtít. Dostane raketovou lekci?

Svět pomalu načíná nové tisíciletí veden lidmi, jejichž (projevovaná) mentální úroveň je na úrovni dětí v mateřské škole. Pravda, mají bohatší slovník a na rozdíl od dětí mají při tahanicích o pomyslná autíčka a panenky ukazováčky na spouštích zbraní, které jsou tím lepší, čím bohatší je jejich rodina (ruský výraz je použit kvůli slovní hříčce).

Nejde samozřejmě jen o mezinárodní vztahy. Daný problém je neméně zřejmý na vnitropolitické scéně. Kdo s kým nemluví v české politice, by mohl být titul celé knihy - a podle toho pak republika vypadá. Jan Burián napsal někdy kolem roku 1990 písničku, která sice odrážela tehdejší politickou situaci (kdo s kým a proti komu), ale je nadčasová ... a když přijdou kamarádi, jen s někým se bav: s Frantou jó, s Vaškem, s Milošem zas jó atd.

Je pravda, že Britské listy kritizují české poměry a upozorňují na to, že to je jinde (třeba v Britanii) v tom či onom směru o něco lepší. Nechť si však čtenář povšimne, že podobné příklady jsou často doplněny sdělením, které diskvalifikuje dané uspořádání jako bezchybný model hodný slepého následování - lže a krade se tam také, ale méně. V běžném životě může ovšem slovo "méně" znamenat podstatné zlepšení, o něž, jak nepochybuji, autorům zmíněných přirovnání a rad "zvenčí" jde především.

Myslím, že ani otázky obecnější, týkající se budoucích (a doufejme přijatelnějších) modelů uspořádání lidské společnosti, nejsou v rozporu se "zájmy denní novinařiny BL" ani v rozporu s tím, co od svých novin očekavají jejich čtenáři.

Zdravi

Jiří Jírovec

PS Připojuji ještě vysvětlení pro Ferdinanda, jemuž nebylo jasné, jak jsem z pouhé jediné fotografie Chruščeva a Eisenhowera poznal, že je vnitřně drtily "možné následky použití nové hrůzné superbomby".

Ferdinand se mnou bude jistě souhlasit, že pouhý výraz očí rodičů, manželky, učitelů, nadřízených, či před kým kdo má v životě respekt, často nevěstí nic dobrého - někdy slov netřeba. Chruščev a Eisenhower se na zmíněných fotografiích dívali "do nikam" - jako jistý Čupera z pohádky Jana Wericha, když se blížila pohroma v podobě čerta, který si měl přijít pro jeho dítě. V kontextu předcházejících záběrů a komentáře pořadu mohl divák usoudit proč. Těm z nás, kteří si nebyli svými psychologickými schopnostmi zcela jisti, to dovysvětlil komentátor.

PSS Moje domácí internetová adresa se změnila na jirovecj@magma.ca - ta stará, v níž je misto magma intranet, bude prý fungovat dál, ale kdo ví jak dlouho.