Dvojí ceny jsou "nemorální"
Laďka Bauerová
This article was first published in English here in the English-language weekly The Prague Post.
Rozhodnutí jedné pražské soudkyně možná určí precedentem, jak tomu má být s vyššími cenami pro cizince.
Je možné, že Obvodní soud v Praze 6 zlikviduje dosud právně podporovaný systém dvojích cen v České republice, který diskriminuje cizince.
Soudkyně Zuzana Barochová rozhodla 13. ledna, že Galerie hlavního města Prahy musí vrátit peníze pražskému advokátovi Pavlu Hrdinovi za to, že od něho neprávem vybrala 250 Kč za vstupenky.
Loni v květnu navštívil Hrdina jeden z prostorů Galerie hlavního města Prahy, trojský zámeček, se skupinou cizinců. Když se pokusil koupit vstupenky za "českou" cenu padesáti korun, pokladní mu sdělila, že jeho přátelé musejí zaplatit dvojnásobek české ceny, protože "cizinci jsou bohatší".
Po několika minutách kontroveze zaplatil Hrdina požadovanou částku. Posléze si stěžoval řediteli galerie Jaroslavu Fatkovi, který také trval na tom, že cizinci musejí platit vyšší ceny. Fatka konstatoval, že se galerie jen snaží vyrovnat zjevný rozdíl mezi českou korunou a západními měnami. Hrdina se rozhodl galerii žalovat.
České zákony nezakazují výslovně praxi dvojích cen, a tak Hrdina založil svou žalobu na "úmyslném porušení morálního chování". Pokud se takové porušení morálního chování prokáže, žalovaná osoba musí žalobce odškodnit. Nejednoznačný pojem "porušení morálního chování" zahrnuje veškeré chování, které je pro poctivé a spravedlivé občany nepřijatelné.
"Dvojí ceny nebyly v tomto případě ospravedlnitelné," konstatovala soudkyně Barochová. "Galerie neposkytovala za zvýšenou cenu žádnou další službu. Cizincům nebyl dán k dispozici tlumočník nebo katalogy v jejich jazyce." Podle názoru soudkyně musí být vyšší cena ospravedlnitelná "nadstandardní" službou.
Avšak, činitel ministerstva financí, který si nepřál, aby bylo jeho jméno zveřejněno, uvedl, že nevidí důvodu, proč by měl být změněn současný český zákon, k jehož změně v České republice nedojde automaticky v důsledku rozhodnutí soudkyně. Ceny určuje volný trh, konstatoval činitel ministerstva financí, a Česká republika v tom není žádnou výjimkou. "Zajeďte si kamkoliv do zahraničí a uvidíte hned různé ceny pro cizince," uvedl.
Fatka se odmítl vyjádřit, zda se jeho galerie odvolá proti tomuto soudnímu rozhodnutí. Konstatoval, že neobdržel dosud písemný rozsudek.
Galerie se sice může odvolat, ale právní odborníci souhlasí, že by rozsudek mohl znamenat, že se mění postoje vůči praxi, kdy musejí cizinci platit daleko víc, než místní lidé.
Podle Jaromíra Růžičky z firmy Squire, Sanders and Dempsey dovoluje české právo podnikům, aby si určovaly vlastní tržní ceny, ale "takovéto rozsudky během času změní zdejší praxi," uvedl.
Změna však stejně nastane, ať se to Čechům líbí nebo ne. Jako kandidát na vstup do Evropské unie, Česká republika bude muset přijmout právo EU, podle Petra Gregera, právního odborníka delegace Evropské komise v Praze.
"Dvojí ceny nejsou na jednotném vnitřním trhu EU možné," uvedl.
Přesto však v České republice stále mnohá zařízení a služby pro turisty, jako jsou restaurace a nemocnice, osoby ze zahraničí stále diskriminují. Rozdíly mezi "českými" cenami a cenami pro cizince jsou někde mírné, jinde jsou drastické. V některých případech je cena pro cizince šestnáctkrát vyšší než cena pro Čechy.
Mnoho turistů si to ani neuvědomuje, protože zařízení pro turisty uvádějí jen "cizineckou" cenu čísly, a česká cena je uvedena slovy, v češtině.
Dobrý příklad tohoto systému lze nalézt v pražském židovském muzeum - ve staronové synagoze. Na dveřích muzea je nápis, napsaný anglicky, kde je uvedeno vstupné v hodnotě 450 Kč pro dospělé a 330 Kč pro děti. Vedle toho je napsáno česky: "Podstatné slevy pro místní občany. Informace u pokladny." Přiblíží-li se k pokladně Čech, pokladní mu diskrétně zašeptá "českou" cenu se spikleneckým mrknutím oka. Je to 50 Kč pro dospělé a 20 Kč pro studenty.
České restaurace, česká muzea, galeria, čeští taxíkáři a další služby se nezaměřují jen na turisty. Češi ze zahraničí a cizinci, kteří mají v ČR dlouhodobý nebo trvalý pobyt, jsou také obětí této nespravedlnosti.
Bývalý německý velvyslanec v Praze, Michael Steiner, si stěžoval na tuto praxi, poté, co se podrobil léčení v nemocnici Na Homolce. Steiner utrpěl mrtvici nedlouho poté, co převzal v Praze velvyslaneckou funkci. Do nemocnice Na Homolce ho přijali na tři dny, a za to mu účtovali cenu 2700 dolarů - přibližně osminásobek průměrného českého měsíčního platu. "To je opravdu dost vysoká cena," uvedl Steiner. "Žádný Čech by ji neplatil." Je možné, že ve velmi výjimečném případě byste takovouto cenu zaplatili i v členské zemi Evropské unie. Avšak služby, které mi nabídli Na Homolce, nejsou naprosto srovnatelné."
Steiner si stěžoval, ale nepomohlo mu to. "V Evropské unii by konstatovali: 'Je nepřípustné někoho diskriminovat kvůli jeho národnosti.' Zde vám řeknou: 'Ten, kdo může zaplatit, má zaplatit.'"
Jiní diplomaté si také stěžovali. V roce 1997 začal francouzský velvyslanec v Praze, Philippe Coste, posílat svého nejmladšího syna do místní soukromé školy za místní cenu. Avšak škola brzo začala zvyšovat jeho školné, až toto školné dosáhlo přibližně čtyřnásobku původní ceny. Coste konstatoval, že to není jediný případ cenové diskriminace, kterou v ČR zažil.
"Pro mě," uvedl, "je to jeden z tisíců případů". Stejně jako Steiner, i Coste je přesvědčen, že Češi musejí změnit politiku, v jejímž rámci účtují cizincům daleko víc než místním lidem. "Je jasné, že je tato praxe v přímém rozporu se zásadou Evropské unie nediskriminovat nikoho na základě jeho národnosti," uvedl Coste. "Není rozumné představit si, že by tato praxe mohla pokračovat."
Debatu o této otázce zahájil loni Andrew Stroehlein článkem Jděte do muzea.
