Smlouva o stabilitě
Její vznik má na svědomí Jan Ruml. Budiž to řečeno hned na začátku, protože často slyšíme, že by politik měl nést za něco odpovědnost. US odmítla neopakovatelný návrh ČSSD, což přinutilo Zemana k vyjednávání s Klausem. Výsledkem byla smlouva, která nemá v demokratické historii obdoby.
Vztah koalice a opozice je dán Ústavou, tedy zákonem nejvyšší právní váhy. Nemůže být změněn normálním zákonem, natož smlouvou. Dvě nejsilnější politické strany Ústavu porušily. Pakliže strana vládnoucí uzavře smlouvu o své neodvolatelnosti se stranou opoziční, dostává se demokracie na tenký led. V lepším případě je z demokratického mechanismu vyřazena kontrola moci a konkurence politických stran, v horším hrozí parlamentní převrat. (Kdo se usmívá, nechť si místo ODS do smlouvy dosadí KSČM).
ODS, která před volbami mobilisovala heslem "Buď s Klausem nebo doleva", postavila své voliče před základní otázku: K čemu byly volby? Ve standartní demokracii by za takový podvod voliči stranu smetli ze scény. U nás ne. Vyslechli si zdůvodnění o zažehnání politické krize a polovina vyslovila se smlouvou souhlas. Klaus totiž své věrné už před volbami připravil termínem "kočkopes" na ztrátu soudnosti, na pomatení hodnot. Došlo ke spojení nespojitelného. Opoziční smlouvu, ten logický a právně-politický nonsens volič spolkl, aniž bílým šátkem zamával demokracii sbohem.
Země je dnes v rukou jednoho člověka: Miloše Zemana. Pokud se mu podaří prohloubit onu zradu, kterou si dva kohouti rozdělili smetiště, tj. pokud získá třípětinovou většinu, stane se králem. Bude-li panovník osvícený, může zemi vyvést z krize. Nebude-li, může zahubit.
Petr Jánský