Česká budoucnost: dialog mezi církvemi a státem

(volná úvaha)

Jan Mezdříč

V tomto roce přeci jen asi bude probíhat dialog mezi církvemi a státem. Bude-li to dialog jen o majetku, bude to špatný dialog a to i v případě, že se církvím splní zcela vše. Nevím, zda rozhovory jednání proběhne za vlády Zemanovy, či zda tato vláda padne.

JUDr. Rychetský, zdá se, spíše usiluje o její pád - tvrdit, že církev stejně nebude umět hospodařit (viz V pravé poledne ČT1 7.2.) je zcela mimo právní rovinu - to pozná i neodborník.

Katolická církev by ráda nějakou formu spolupráce státu a církve a mnozí katoličtí duchovní i věřící pohlížejí na tuto zemi jako na pohanskou kotlinu, jejíž obyvatelstvo je potenciálním objektem obracení na víru Kristovu. Nevěřící pak, oproti katolíkům méně organisováni a asi i méně angažováni, jsou si na druhou stranu vědomi svého práva na svobodu myšlení. Věřím, že mnozí z nich by kooperaci církví se státem vnímali jako omezení této svobody. Ještě horší by bylo, kdyby tito lidé začali vnímat církev katolickou jako nositelku ideologie, která prostě má nahradit ideologii komunistickou.

Pokud vím, řada aktivních (čili praktikujících) křesťanských věřících málo prožívá radost ze svobody vyznání. Jsou spíše nespokojeni s tím, že je jich v naší zemi menšina (20%?, méně?, více?). Dovolím-li si sdělit jim, že považuji za výbušnou situaci, kdy stát je formulován na bázi náboženské a nacionální, dívají se na mne jako na kacíře.

Počátkem devadesátých let vystoupil dp. Tomáš Halík s programem (otištěno v Katol. novinách) nanejvýše sympatickým - vyjít z ghetta a žít mezi a s ostatními občany naší země. Někdy mám pocit, že v druhé půli devadesátých let jde spíše o to, zda katolíci zatlačí do ghetta ostatní občany či naopak (zatím zatlačovali do ghetta ODS).

Strany iniciované či plně kontrolované katolickými věřícími (ODA, US, KDU, DEU, Strana konservativní smlouvy a další) úspěšně znepřehledňujíí politickou scénu a již jen svou pouhou existencí způsobují rozmělnění a nemožnost plnění programů stran druhých. Přitom, bez ohledu na to, jaký program hlásají, spolu dokáží velmi dobře kooperovat a tvořit politiku.

Přidáme-li k tomu všemu zcela neobjektivní a až propagandisticky působící masmédia, je zjevné, že demokracie v naší zemi má velmi specifickou tvář. A masmédia nám občas sugerují, že strany a programy jsou pasé, že důležitější jsou osobnosti. No, to už tu bylo - např. fýrer Adolf či velký vůdce Vissarionovič, jejichž předobrazem byli, žel, světci a králové.

Po posledních volbách strany Čtyřkoalice evidentně sázely na rozhádanost V. Klause a M. Zemana, z níž vzejde patová situace, za které president V. Havel (již více president věřících než president všech občanů) bude jmenovat "odbornickou" vládu.

Nestalo se.

Navzdory řadě chyb je Zemanova vláda podstatně schopnější v naplňování svého programu, než jak český tisk předpovídal. A co je pro křesťanské fundamentalisty nedobré - česká kotlina je zvána do NATO, ačkoli je stále převážně pohanská.

Komunisté se stali vážnou hrozbou naší zemi nikoli svým temným rejdům řízeným Stalinovými pohrobky, ale pro blbost pravicových politiků a neschopnost katolické církve a jejích věřících si uvědomit, že zde nežijí pohané, ale potomci Čechů, kteří se před desítkami let od katolicismu odvrátili v důsledku neschopnosti církve reagovat na nové společenské poměry včetně industrialisace a posílení měst na úkor venkova a nemožnosti "státní" c. a k. církve myšlenkově setrvalé ještě v baroku komunikovat s  českými vlastenci přelomu 19. a 20. století

Je nevyšší čas pro věřící akceptovat prostý fakt, že víra či světonázor jsou právem soukromou věcí každého občana a sebeobratnější tlak včetně pokusů o sugesci viny, vyvolávání paniky z konce tisíciletí, přepisování historie a likvidování klasické politiky inflačními triky s tucty stran na změnu přesvědčení lze přirovnat k zatoužení po majetku bližního svého. Nebo snad lidé bez katolické víry nejsou našimi sousedy či spolupracovníky? A není jejich pohled na svět jejich nejvlastnějším majetkem?

Domnívám se, že jde o to nežít v ghettu a netvořit ghetta pro druhé. Ale to je o asertivitě a o právním státě. Poněkud více Krista místo Friedricha Nietzsche a více Desatera než Apokalypsy. A také odmítnout a zneplatnit "třídní" zákony, kterými komunistický stát zkonfiskoval soukromý i veřejnoprávní majetek včetně nacistických loupeží namísto vylepšování restitučního zákona č.87, jenž sám je o sobě je paskvilem. A také se těším na dobré zprávy, že v Čechách je upřednostněno poctivé jednání a úcta k právu před žvaněním o politickém mariáši (ve kterém se ostatně pěkně fixluje už devátý rok) vymahatelné právo, příznivé ekonomické klima pro zahraniční podnikatele a možnost dvojího občanství.

10.2.1999

Jan Mezdříč

Omluva čtenářům a  katolické církvi