České pravicové strany udržují při životě KSČM
(An English version of this article is available here in the current issue of the Electronic New Presence magazine.)
Jeden čtenář časopisu Electronic New Presence se mě nedávno zeptal, co si myslím o roli KSČM v české politice. Zamyslel jsem se nad tím a dospěl jsem k názoru, že by měli být Češi za tuto stranu vděčni, protože hrála a hraje svou roli tak pěkně. Je snad rolí KSČM být pátou kolonou, která má zničit demokracii zevnitř? Ne. Naopak, KSČM sehrála důležitou roli tím, že zůstala jedinou nezreformovanou komunistickou stranou ve střední Evropě. Tím, že si odmítla změnit jméno, že odmítla odsoudit komunistický puč z roku 1948, tím, že i nadále považuje ruskou říjnovou revoluci za "progresívní", otevřela tato strana dveře pro existenci jediné čistě sociálně demokratické strany v regionu.
Česká sociálně demokratická strana se může chlubit, že nemá vazby na komunistickou minulost. Ve všech ostatních středo a východoevropských zemích se proměnily komunistické strany na strany sociálně demokratické. Vzhledem k tomu, že měly lepší organizaci, infrastrukturu a zkušenější politiky než ostatní strany, dokázaly z politiky vytlačit autentické sociálně demokratické strany. Jako zreformovaní komunisté se tyto strany nemohou chovat jako tradiční sociálně demokratické strany, protože většina jejich klientely jsou členové bývalé nomenklatury, kteří se obohatili během přechodu k tržnímu hospodářství. Například, prostřednictvím "spontánních privatizací" si vzali ředitelé státních firem často zařízení i materiál státních podniků pod vlastní správu a založili z toho vlastní, nové soukromé podniky. Vedoucí komunističtí představitelé to dovolili, aby státní byrokracie nebránila jejich hospodářským a politickým reformám. V důsledku toho nyní existuje velká skupina bohatých podnikatelů, kteří podporují tyto "socialistické strany". Tak tito zreformovaní komunističtí sociální demokraté musejí zároveň politicky zastupovat novou bohatou hospodářskou elitu, stejně jako tradiční levicové voliče i konzervativní dělníky v těžkém průmyslu, kteří očekávají i nadále pro své podniky silné dotace.
V České republice je ČSSD v relativně záviděníhodném postavení. Vzhledem k tomu, že nemá spojení na starou nomenklaturu, nemusí se starat o uspokojení zájmů nových bohatých lidí. V ČR se komunisté, kteří se stali kapitalisty, spoléhají na pravicové strany. Kromě toho, dělníci v těžkém průmyslu, kteří se stavějí proti modernizaci hospodářství, hlasují pro KSČM. To dává ČSSD možnost realizovat pragmatickou politiku levého středu, která dokáže přilákat podporu středních vrstev, stejně jako většiny dělníků.
Povšimněte si, že jsem použil výrazu "dává možnost". To totiž neznamená, že by to ČSSD dělala do takové míry, jak by mohla. Premiér a šéf strany Miloš Zeman má ve zvyku děsit střední vrstvy a odhánět je od ČSSD svým demagogickým jazykem. Existuje také skupina starých, konzervativních ministrů, kteří jsou zamilováni do těžkého průmyslu a o nichž se mí intelektuální přátelé obyčejně vyjadřují jako o "primitivech".
Takže, i když je ČSSD jedinou sociálně demokratickou stranou ve střední a východní Evropě, která není pošpiněna komunistickou minulostí, většina českých středních vrstev ji nepovažuje za klasickou, západoevropskou sociálně demokratickou stranu.
To znamená, že ČSSD je organizace, která nehraje svou roli řádně. KSČM dělá mimoděk všechno, co je v jejích silách, jen aby ČSSD pomohla. Tím, že se KSČM odmítla zreformovat, dala ČSSD šanci, aby z ní vznikla velká strana. A kromě toho, vzhledem k tomu, že počet dělníků v těžkém průmyslu neustále klesá, a vzhledem k tomu, že komunisté, kteří se stali kapitalisty, podporují pravicové strany, komunisté by měli v ČR už vymírat. Jinými slovy, hrají svou roli správně - to jen ostatní strany v ČR odmítají hrát takovou demokratickou roli, která jim byla určena.
ČSSD není jedinou organizací, která nehraje svou roli řádně. Pokud mají komunisté hrát svou roli odumírajícího disonaura, pak je také nutné izolovat dinosaura a dát ho do muzea. To by bývalo bylo docela lehké. Kdyby se jen ostatní politikové bývali dokázali přestat hašteřit a utvořili silné, stabilní vlády, mohli tak poslat KSČM na smetiště dějin. Avšak pravicové strany udržují KSČM při životě.
Jan Ruml chce, aby jeho Unie svobody, za žádných okolností nepodpořila ČSSD ani ODS. A navzdory dohodě s ČSSD trvá ODS na tom, že se chce chovat jako opoziční strana a v parlamentě odmítá skoro všechny zákonné návrhy ČSSD. Tak nemá Zeman žádnou jinou volbu, než vyjednávat s komunisty, chce-li například dosáhnout toho, aby byl schválen státní rozpočet.
To zase poskytuje komunistům dostatečné množství legitimity, takže pravděpodobně zůstanou na politickém jevišti dlouhou dobu, namísto toho, aby se vrátili do šatny, jak to bylo původně v jejich scénáři.
Konec konců, KSČM je jediný profesionální soubor, v němž všichni dokonale hrají podle svého scénáře. Bohužel, hrají na jevišti, jemuž vévodí amatéři. Kdyby jen býval měl Havel možnost vybrat si herce pro tuto svou nejdelší hru!
