Odfláknutý domácí úkol pana poslance Svobody (KDU-ČSL)
Nedavno jsem poslal do Mlade Fronty Dnes nasledujici prispevek v reakci
na zavadejici a neinformovany nazor poslance za KDU-CSL Cyrila Svobody
ohledne navrhu zakona o registrovanem partnerstvi.
Prispevek byl predan Martinu Komarkovi a od te doby v MfD
nevysel. Nevim, co si mam o tom myslet - obavam se, jestli se nejednalo
o cenzuru.
Mohli byste se prosim na to podivat a pripadne zverejnit? Uvedl jsem
tam hyperlinkovy odkaz na puvodni Svoboduv clanek v MfD, at se lidi
mohou podivat, nac jsem to vlastne reagoval.
Jinak aby cela debata nevypadala tak nevyvazene, jsem sepsal neco o tom,
co registrovane partnerstvi prinese statu. (Viz Obsah dnešních BL. JČ)
Benny Rees
Bylo Registrované partnerství - ano, nebo ne?
Ve svém nedávno (15. února 1999, Mladá Fronta Dnes, Názory, str. 8 - viz http://www.trafika.cz/mf/1999/990215/mf32437265.html) publikovaném článku "Registrované partnerství - ano, nebo ne?" se poslanec JUDr. Cyril Svoboda (KDU-ČSL) dopustil několika závažných omylů. Nedá mi, abych s panem poslancem a s jeho neinformovaným názorem nepolemizoval a alepoň se nepokusil uvést jeho tvrzení na pravou míru.
Pan poslanec napsal - cituji: "Sexuální orientace není lidským právem chráněným ústavou a Listinou základních práv a svobod. Z těchto zákonů nevyplývá z tohoto hlediska žádný nárok. Ani Mezinárodní úmluvy o lidských a občanských právech nic takového nestanoví. Tedy, jde-li jen o deklaraci, proč nový zákon?" Při vší úctě - v tom se pan poslanec mýlí.
Přibližně od roku 1981 došlo v právním myšlení Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku v posunu při výkladu Evropské konvence o lidských právech a porušení lidských práv na základě sexuální orientace bylo v řadě precedentů považováno za porušení práva na respekt vůči soukromému životu - sexuální orientace je dnes pokládána za "jiný status" mezi zapovězenými důvody diskriminace, uvedenými v konvenci. Jelikož přistoupení k této konvenci bylo jedním z předpokladů členství České republiky v Radě Evropy, rozhodnutí českých soudů na poli lidských práv a občanských svobod se musí nacházet v souladu s příslušnými právními precedenty.
Komise OSN pro lidská práva v případu Toonen vs. Austrálie dne 31. března 1994 interpretovala Mezinárodní úmluvu o občanských a politických právech, jejímž signatářem je rovněž Česká republika, a rozhodla, že k porušení práva na respekt vůči soukromému životu v tomto případě došlo, a že další existence diskriminačních ustanovení by byla porušením nediskriminačního článku úmluvy, jelikož "diskriminace na základě sexuální orientace je diskriminací na základě pohlaví".
Po dokončení ratifikace všemi členskými zeměmi EU vstoupí nejpozději v červenci v platnost Amsterodamská dohoda o Evropské unii. Tato dohoda bude součástí tzv. acquis communautaire
(tedy ducha společenství), k jehož respektování se uchazeči o kýžené členství v evropském klubu budou muset zavázat. Není bez zajímavosti, že článek 6a této dohody (článek 13 konsolidované dohody o EU) výslovně zapovídá diskriminaci na základě sexuální orientace. Již dnes řada vládních institucí včetně ministerstev, soukromých národních i nadnárodních firem v zemích EU výslovně uvádí sexuální orientaci jako zapovězený důvod diskriminace při náboru nových uchazečů o zaměstnání a při odměňování či postupu existujících zaměstnanců.
Letos v listopadu uplyne desetiletí od pokojného převratu, jimiž se naše země vydala k demokracii. Pro menšinu občanů s citovou a sexuální orientací na osoby stejného pohlaví se toho moc nezměnilo - vlastně jen v roce 1990 došlo ke zrovnoprávnění věkové hranice sexuální zralosti z 18 na 15 let. Chybí zákon zakazující podněcování k nenávisti vůči sociálním menšinám na základě jejich odlišnosti (mj. rasového, etnického, sociálního původu a sexuální orientace), zákon postihující diskriminaci na základě sexuální orientace v zaměstnání a v přístupu ke službám (nedávno přijat dokonce ve Slovinsku, které je jedním ze spolukandidátů na členství v EU), a nakonec zákon upravující četné dosud existující disproporce mezi heterosexuálními vztahy a trvalým soužitím dvou osob stejného pohlaví.
Základní premisou Listiny základních práv a svobod je uznání rovnosti občanů v jejich právech a povinnostech stejně jako uznání jejich lidské důstojnosti. Téměř desetiletí od sametové revoluce, a českým gayům a lesbičkám je stále dosud vnucován status občanů druhé kategorie, občanů, kteří mají pouze povinnosti, a nemnohá práva.
Mezi bezdětnými manželstvími a trvalými stejnopohlavními vztahy přitom neexistuje žádný rozdíl - s výjimkou existujících právních disproporcí. Skupinou poslanců nedávno předložený návrh zákona o registrovaném partnerství by tedy měl být srovnáván s ničím jiným, než se zákony upravujícími vznik manželství a vzájemná práva a povinnosti manželů. Je skutečností, že dnešní společnost je sužována vysokou rozvodovostí a uvolňováním tradičních rodinných vazeb - tuto situaci však nelze řešit na úkor lidských práv našich gay a lesbických spoluobčanů.
Existující homofobie (chorobný strach z homosexuality, nenávist vůči homosexuálně orientovaným osobám) a předsudky vůči gay a lesbickým spoluobčanům však způsobily, že zmiňovaný návrh zákona nedosahuje ani standardu obvyklého v zemích, které již institut registrovaného partnerství do svého právního řádu zavedly.
V druhém odstavci paragrafu 2, řešícího vznik registrovaného partnerství, se navrhuje: "Smlouvu mohou uzavřít pouze osoby, z nichž alespoň jedna je občanem České republiky a má trvalý pobyt na území České republiky. Je-li jedna z osob hodlajících uzavřít smlouvu o partnerském soužití osobou bez českého občanství, musí mít v České republice povolení k trvalému pobytu."
Na rozdíl od požadavku obsaženém v posledním souvětí citovaného odstavce návrhu zákona všechny zahraniční předlohy pouze požadují, aby jediný ze dvou partnerů měl státní příslušnost a zároveň trvalý pobyt v zemi, kde oba hodlají partnerství uzavřít. Návrh, že i druhý (cizí) z partnerů by měl mít v České republice povolení k trvalému pobytu, je nestandardní, právně arbitrární, pouze upevňuje vnímání příslušníků gay a lesbické menšiny jako občanů druhé kategorie a jako takový je v rozporu s ustanoveními Listiny základních práv a svobod.
Nestandardnost zmiňovaného návrhu zákona může být v budoucnu překážkou při uzavírání bilaterálních či multilaterálních smluv o vzájemném uznávání registrovaných partnerství (zpočátku) minimálně těmi zeměmi, které tento institut ve svém právním pořádku mají (počet takových zemí přitom stále roste) a potenciálně také v rozporu s evropským právem, jež bude po přistoupení ČR k EU nadřazeno českému právu.
Nelze jen doufat, že dojde k patřičné úpravě těchto nesrovnalostí v návrhu zákona a že přijetí zákona o registrovaném partnerství poslanci českého parlamentu přispěje svým dílem k ukončení sociálního vydělování gay a lesbických spoluobčanů, a vyšle tím jasný signál společenství evropských národů, že Česká republika je připravena dostát svým vnitřním i mezinárodním závazkům na poli lidských práv a je tedy adeptem hodným členství v Evropské unii.
Autor je překladatel a novinář.
