Kosovo: Diplomatická neschopnost porodila přítomnost
Ona ta nová balkánská válka už bude trvat týden. A stále více mám přitom pocit, že existují jen dvě východiska z ní. Buď Primakov dojedná klid v ovzduší, nebo Evropané budou muset vybavit vojáky toaletním papírem a municí a poslat je do Kosova. Která varianta bude ta pravá?
Diplomaté
Škoda, že v kosovské lapálii nebyl využit již vloni potenciál Ruska, které mohlo vykonat velký kus práce - dovést Miloševiče ke kompromisu, protože mohlo zaručit svými (přátelskými) vojáky např. významnou přítomnost kontingentu mírových sil OSN, které by dohlížely nad normalizací situace. Tím by mohla být mise OSN důvěryhodná i pro Srby. To by ale pro evropskou diplomacii znamenalo před Rusy zatančit pokorný tanec zvaný "Vaše konexe potřebujeme". Stačilo Rusy motivovat a udělat z nich na čtrnáct dnů jednání diplomatické hvězdy. Západní diplomacie by si tím ale zadala...
Mám pocit, že dobře placení západní diplomaté ve skutečně problematické dlouhodobé kosovské misi zklamali.
H. Kissinger několikrát varoval před diplomacií svých kolegů jako diplomacií nevzdělanců, protože nemají dostatečný přehled, do něhož patří také znalosti historického charakteru a cit pro historické souvislosti a chtějí problémy řešit jen technicky na základě momentálního stavu. Upozorňoval Kongres 16. března, že by bylo chybou odhlížet od historické hodnoty Kosova pro Srby.
Rozmístění jednotek NATO by podle něho bylo porušením mezinárodního práva v suverénním státě, který čelí separatismu v provincii, již považuje za svou kolébku: "Je to stejné, jako kdyby USA byly žádány, aby akceptovaly cizí vojska na svém území, protože Alamo se chce vrátit do Mexika kvůli tomu, že etnická struktura v Texasu se změnila."
Vojenské operace by jen posílily separatistické Albánce. A to se stalo.
Samospád nenávisti
Západní politici se provinili také krátkozrakostí při bombarďáckém zaúkolování NATO. Srbské násilí vůči Albáncům, točící se neustále do kruhu s násilím albánských separatistických povstalců, zastavit bombardováním Jugoslávie znamenalo jen výbuch nenávisti i mezi Srby, kteří byli vůči nacionalismu vlažní.
Jak málo stačí k výbuchu kolektivního šílenství. Vzpomeňme si na albánský podzim a zimu 1997 a 1998. Na čas, který se stal úžasným zdrojem zbraní pro kosovské separatisty. Není náhodou, že se Kosovská osvobozenecká armáda začala aktivně formovat na jaře 1998 - díky zbraním z Albánie.
Vzpomínáte na ohrožení italských vojáků, kterým sliboval rozběsněný dav, že je podřeže a postřílí, protože při zadržování jedné lodi s uprchlíky z Albánie došlo k potopení lodi a utonutí běženců? Jak málo stačilo k zuřivosti. Natož, když někomu na hlavu kálejí oceloví ptáci bomby.
Pozemní marš
Mnozí humanisté chtějí, pokud nedojde k mírovému řešení, míru požehnat pozemním útokem. Tato představa je o to svůdnější, že má skutečně vyhlídky na úspěch. Ač se mnozí obávají partyzánského charakteru války, není již rok 1944.
Pozemní boje by zahrnovaly nepřetržité letecké a dělostřelecké útoky na podporu pozemních jednotek, aby většina jugoslávského odporu byla zlomena dříve, než se jednotky NATO dostanou s Jugoslávci, resp. se Srby do přímého kontaktu na vzdálenost 2 - 3 km. Aby vlastní střetnutí na dohled bylo střetnutím se zdecimovaných, rozvráceným protivníkem.
Znamenalo by to obrovské nároky na kvantum střeliva spotřebovávaného silami NATO. Tisíce tun by byla všední čísla... Odhad počtu mrtvých by mohl dosahovat podle mého hrubého odhadu snad koeficientu 100 : 1 ve prospěch aliančních válečníků.
Nepřetržitý kvalitní taktický průzkum by i při partyzánském způsobu odporu dokázal lokalizovat včas mnohá hnízda odporu. Partyzánská válka by nebyla tak efektivní jako v letech druhé světové války, protože transportní a bitevní vrtulníky v přímé součinnosti mimořádně zlepšují a zrychlují postup pozemních jednotek v protipartyzánských akcích. Kromě toho, protipartyzánská válka by byla do značné míry také v režii dalších "partyzánů" - albánských separatistů. Co by se ale dělo v průběhu pozemních bojů?
Živé štíty
Je otázka, zda by nevyužily jugoslávské jednotky kosovské Albánce jako živé štíty. Tuto variantu nelze vzhledem k naprosto rozbouřeným vášním vyloučit. Lze předpokládat, že pozemní vojska aliance, pokud by chtěla obsadit kosovské hospody, by možná nemohla vstoupit do některých měst, ale pouze je držet v izolaci, dokud by nebylo dosaženo konečného cíle pozemní operace, protože by bylo albánské obyvatelstvo využito jako živé štíty, což by nedovolovalo obsadit město bojem bez zabití většiny civilního obyvatelstva. To by byl nejzazší důsledek letecky utvrzené hysterie...
NATO šlo na to
Je zbytečné hledět skrze prsty na vojáky NATO, protože vojáci aliance jsou úkolováni dobře oblečenými politiky - civilisty. A ti zklamali, když měli před sebou velmi obtížný úkol. Možná nejobtížnější v jejich kariéře.
Schopnost politiků poznáme podle toho zda jsou schopni vyřešit tak patovou situaci jako zchladit u jednacího stolu hysterickou touhu militantních Albánců v Kosovu o samostatnost, resp. vytvoření velké Albánie, a hystericky vybuzený nacionalismus Srbů Miloševičova aparátu. Aby zastřeli neschopnost stali se rozhodnými. Vydali příkaz NATO, aby šla na to.
Obávám se, že každé řešení které z této galantní slavnosti vznikne, bude již špatné.
