Zprávy BBC 13. dubna 1999 v 18 hodin:
Británie posílá dalších 1800 vojáků do Řecka a Makedonie. Šíří se hrůzná svědectví o znásilnění
(Zkráceno)
Moira Stewart: Dalších 1800 britských vojáků bude vysláno na Balkán. Premiér Tony Blair uvedl v úterý odpoledne v Dolní sněmovně, že bude tím zvýšen počet britských vojáků na hranici s Kosovem na 6300.
Podle zpráv dnes srbské jednotky okupovaly vesnici v severní Albánii. Podle prvnich zpráv byl podpálen určitý počet domů a pak byli Srbové donuceni se stáhnout. Srbsko incident popřelo. Tato zpráva přiměla Ameriku, aby vydala okamžité varování Bělehradu, že rozšíření kosovského konfliktu bude mít vážné následky.
A při rozhovorech o Kosovu mezi Spojenými státy a Ruskem se obě strany dohodly, že budou i nadále usilovat o politické řešení. Naše první zpráva je od diplomatického korespondenta Nicholase Witchella:
Nicholas Witchell: NATO prohlašuje, že se nepřipravuje k invazi. Ale posilování spojeneckých pozemních jednotek roste. Z Francie, z Německa, z Itálie a z Británie. Vyslání dalších jednotek znamená, že dosavadní počet britských vojáků, 4500 s tanky Challenger bude posílen dalšími 1800 vojáky.
Britské jednotky jsou v bývalé jugoslávské republice Makedonie. Brzo tam bude celkem 14 000 vojáků NATO a jejich počet dále roste. Budou zárodkem plánovaných mezinárodních mírových sborů. V Albánii bude brzo 8000 vojáků NATO. Jejich vyhlašovanou rolí je humanitární činnost, pomoc uprchlíkům. Ale na cestě do Albánie jsou také 4000 amerických vojáků, s 24 vrtulníky Apache a s 18 odpalovacími rampami pro rakety. V Kosovu je podle odhadů NATO 27000 mužů a polovojenská policie má 16500 mužů.
Tyto jugoslávské jednotky jsou i nadále hlavními cíli spojeneckých letckých úderů, které podle NATO nyní dosáhly nové intenzity. V pondělí večer zasáhly bomby jugoslávská kasárna v Bělehradě a cisterny na pohonné hmoty v Prištině.
Podle britského ministra zahraničních věcí je NATO "plně soustředěno" na svůj úkol.
Robin Cook: Obnovení fašismu, jehož jsme svědky v Kosovu, nesmí mít místo v moderní Evropě. NATO se zrodilo v období po porážce fašismu a genocidy v Evropě. NATO nyní nedovolí, aby toto století skončilo triumfem fašismu a genocidy.
Nicholas Witchell: To je cíl, o němž NATO doufá, že ho podpoří Rusové. Americká ministryně zahraničních věcí Madeleine Albrightová cestovala do sněhem pokrytého Osla a setkala se tam s ruským ministrem zahraničních věcí. Doufá, že se jí podaří přesvědčit Moskvu, aby se stala součástí jednotek, které nakonec vstoupí do Kosova, ale nedošlo dnes k dohodě.
Madeleine Albright: Neshodujeme se, nebo ještě jsme se nedohodli na složení těchto jednotek.
Nicholas Witchell: Nevypočitatelnost situace podtrhuje to, že srbské jednotky, které před několika dny kladly na hranici miny, dnes překročily hranici do severní Albánie a na několik hodin okupovaly albánskou vesnici. Zdá se, že Srbové zdaleka nejsou poraženi.
Moderátor: Zpráva o rozšíření počtu britských jednotek na Balkáně byla zveřejněna v prohlášení britského premiéra poslancům v Dolní sněmovně. Tony Blair jim sdělil, že akce NATO bude pokračovat, dokud nebude dosaženo jejích cílů. Z Westminsteru informuje John Sargent.
John Sargent: Vedoucí představitelé politických stran se vrátili do Dolní sněmovny se sdílenou rozhodností, že akce NATO musí být úspěšná, ať dojde k jakýmkoliv potížím. Premiér zdůraznil, že Británie má strategický zájem na tom, aby byl na Balkáně mír. Je to ale také morální otázka.
Tony Blair: Miloševičovy činy v Kosovu, vraždění, znásilňování, teror, jímž pronásleduje nevinné lidi, poskytují plné ospravedlnění naší vojenské akce.
John Sargent: Tento názor, že prezident Miloševič koná zlo, silně podpořili poslanci ze všech stran v parlamentě:
William Hague, šéf Konzervativní strany: Jak řekl premiér, je životně důležité, aby byla tato akce úspěšná. Je životně důležitá pro NATO, je životně důležitá pro stabilitu Balkánu ale především je to životně důležité pro lidi, žijící v Kosovu.
Paddy Ashdown, šéf Liberálně demokratické strany: NATO se nezaměřuje na civilisty, prezident Miloševič ano. Využívá systematicky a brutálně, už celý rok, zbraně státu a jednu z nejmocnějších armád v Evropě k brutalizaci, vraždění, znásilňování a vyhánění kosovských Albánců z jejich domovů.
John Sargent: Dva levicoví poslanci Labouristické strany opakovali svůj požadavek, aby bylo bombardování okamžitě zastaveno, což zjevně premiéra rozhněvalo, a nejvýraznější konzervativní kritik akce NATO byl také odmítnut:
Konzervativní poslanec a historik Clark: Uvědomuje si premiér, že spojuje tento parlament a tuto zemi se systematickým bombardováním hrdého a křesťanského národa, národa který nikdy nezranil a dokonce ani nikdy nepohrozil jedinému britskému občanu?
Tony Blair: Je možná pravda, že tam nebyli ohroženi britští občané. Ale jsou tam ohroženy lidské bytosti. A jsem přesvědčen, že máme povinnost, v nejlepší tradici této země je podporovat v jejich boji za lidskost.
John Sargent: Tony Blair se snaží nepodceňovat potíže. Zdá se, že nemá pochybnosti o tom, že NATO zvítězí.
Moira Stewart: A nyní do ústředí NATO, kde je náš korespondent pro otázky obrany Mark Laity. Marku, co říká vrchní velitel NATO o dalších 300 válečných letadlech a o účelu pozemních posil?
Mark Laity: Co se týče 300 letadel, konstatuje, že je jich také zapotřebí, a to jsou jen Američané. Zdůrazňuje, že chce ještě víc. Chce další posily z ostatních členských zemí NATO. Podle mých odhadů jde o armádu, která bude mít brzo celkem kolem 1000 nebo ještě více letadel. Chce zintenzívnit útoky na dobu 24 hodin, je-li dobré počasí. Co se týče vyslání pozemních jednotek, nechce se k tomu vyjadřovat. Je tu hodně vojenských odborníků, kteří se domnívají, že letecké útoky samy o sobě nestačí. Mnoho lidí si myslí, že tento názor sdílí i generál Clarke. Ale zatím jsou určeny tyto posily, aby na místě dohlížely na návrat uprchlíků, i když jsou dostatečně tvrdé, budou dostatečně vyzbrojené, aby mohly sloužit každému účelu. Ale v současnosti se nepomýšlí na nic jiného než na návrat uprchlíků.
Moira Stewart: Hovoříme-li o leteckých útocích, jak pokračuje tato ofenzíva, když dostáváme informace o tom, že tolik bomb se míjí cílem a dochází k usmrcování civilistů?
Mark Laity: NATO zjišťuje, že existují hranice toho, čeho mohou letecké útoky dosáhnout. Tvrdí, že to funguje, ale je to pomalá metoda škrcení. Zasáhli prý 70 procent zásob pohonných hmot, ale ono to trvá dlouho, než tankům dojde benzín, atd. Co se týče nepřesnosti zásahů, dosud nikdy nedošlo k letecké ofenzívě, kdy bylo využíváno precizně naváděných střel tak intenzívně jako zde. Jde o více než 90 procent všech zásahů. Promítali videozáznam včerejší tragédie, kdy bomba zasáhla vlak. Z hlediska pilota bylo vidět teprve v posledních několika obrázcích, že bomba zasáhla vlak, vlak dojel na místo zásahu teprve zlomek vteřiny před zásahem. Takovýmto situacím se právě snaží NATO vyhnout.
Moderátor: Kosovské Albánky svědčí o hrůzných případech brutality, kterou páchají srbští vojáci. Stále znovu a znovu se opakují svědectví o znásilnění a svědectví o ženách, které byly odvedeny od svých rodin vojáky se samopaly, namířenými na ně. To, co se děje v Kosovu, nelze v tuto chvíli nezávisle ověřit, ale korespondentka BBC Emily Buchananová hovořila s některými těmito ženami, které jsou nyní v uprchlickém táboře v albánském hlavním městě Tirana. Varujeme, že některé části její reportáže by mohly některé televizní diváky rozrušit.
Emily Buchanan: Uprchlíci se nyní vyrovnávají s každodenním rituálem života v exilu a postupně hovoří víc o procesu etnického očišťování, kterým prošli. V současnosti nemůžeme potvrdit z nezávislých zdrojů jejich svědectví, ale - stejně jako je to v případě svědectví o zabíjení - slyšeli jsme opakovaná tvrzení, že kosovské ženy byly znásilněny srbskými vojáky.
Tato matka byla zděšena, když vojáci nejprve oddělili ženy od jejich rodin a pak, uvedla, znásilnili deset z nich na okraji silnice.
"Řekli dívkám, jste krásné a jste pro mě. Nezastřelíme vás, ale chceme, aby vaši příbuzní viděli, co děláme. Hodili dívky na zem a pak z nich noži strhali všechny šaty."
V jiném případě jsme se dověděli, že bylo údajně znásilněno sedm žen z téže vesnice. Čtyři z nich byly pak usmrceny. Jedna z nich byla sedm měsíců těhotná. Jedna z žen, které přežily, souhlasila, že nám tajně poskytne rozhovor.
Řekněte mi přesně, co se stalo, když k vám do domácnosti přišli vojáci.
"Začali všude kolem střílet. Do oken, všude. Pak nám řekli, abychom domov opustili. Čtyři z nich měli masky. Jednoho z nich znám. Ten mě první začal bít. A ostatní, jeden z nich byl kapitán, kapitán řekl mému otci, vaše dcera je lepší, je dobrá pro manželku, pro manželku pro Srba. Drželi mě za ruce a začali."
Čekala jste, že vás usmrtí?
"Myslela jsem, že mě usmrtí, ale ne. Nechtěli mě usmrtit. Chtěla jsem se zabít sama. Nevím, co k tomu dodat."
Zde se děje velmi zřídka, že by ženy samy hovořily z vlastní iniciativy o tom, co se jim stalo. Jsou zjevně hluboce ztraumatizovány. Ale také v kosovské společnosti, znásilnění nese silné společenské tabu. Věří, že je znásilnění zostuzením rodiny. Pokud jsou svobodné, obávají se, že nikdy nenajdou manžela.
Hledají se nyní další oběti znásilnění. Dosud bylo shromážděno více něž 100 písemných svědectví. Budou odeslány mezinárodnímu tribunálu pro válečné zločiny.
