Teleologické zdůvodnění mých postojů
Nebudu psat o Kosovu, pouze se zastavim u jednoho citatu ze state Jiriho
Jirovce:
"Pravda je obvykle nerozlisitelna od dobre secvicene lzi..."
Neco podobneho uz tusil asi pred 2000 lety Pilat Pontsky.
Idealy, na kterych je postaveno souziti lidi (a ktere jsou tresti teto
"pravdy"), spocivaji v ucte k zakonum.
Tyto zakony jsou zakotveny v ustave a ta zase v dlouholetem pocitu lids-
tva, ze existuje neco, co je nadrazeno kazdodennimu pachteni a ruznym teo-
riim o tom, ze hlavnim nasim poslanim je "mit se dobre" (k cemuz ma slou-
zit i zakon) a ze naopak je to zakon, ktery je nejvyssi hodnotou. Tento
pocit se artikuloval v ruznych nabozenstvich.
Myslim si proto, ze teze o tom, ze zakon ma pouze prakticky vyznam pro
zachovani soudrznosti spolecenstvi umoznujiciho lidskym bytostem prezit,
nevystihuje presne skutecnost. Proto se v nasem zivote se vyskytuje prvek
zdanlive iracionality, ktera nas nuti, abychom prilis nepopravali sluchu
recem o tom "ze ucel sveti prostredky" a ze tento ucel tkvi hlavne v osob-
nim blahobytu, popr. ze "pravda" je pouhym politickym sloganem , jakkoliv
se jim zda nase kazdodenni zkusenost nasvedcovat.
V minulem stoleti byl jeden cas ve floru mechanicky materialismus, ktery
vyslovil myslenku, ze veskere deni ve vesmiru a tedy i ve spolecnosti, se
v principu da predpovedet z pohybu atomu; staci k tomu "jen" znat jejich
polohy a rychlosti v libovolnem okamziku.
Tento nazor, inspirovany moznostmi difrencialniho poctu, byl casem odmitnut,
avsak ja mam dojem, ze neco z nej prezilo i do dnesnich dnu. Stale casteji
slycham nazory, ze jsme pouhou slepou hrickou "trznich sil", ruznych ekono-
mickych a politickych tlaku, apod. a ze nase teze o dobru nemuzeme myslet
vazne (cemuz bohuzel nasvedcuje i to, ze se casto prokaze, ze jde jen o pou-
he pozy).
Tento novy materialismus ma krajne destruktivni ucinek, ponevadz ironicky
zpochybnuje vsechny idealy, na nichz je postaveno svetove spolecenstvi a
ktere taky citime v hlubine svych bytosti (aniz to umime vyslovit) a neve-
domky dela paralelu mezi lidskou obci a pouhou smeckou vlku.
Vysledek je pak nabiledni: napred prestaneme vyznavat zakon vnitrne a pozde-
ji nepokryte, coz bude mit nedozirne nasledky.
Pocit z toho vseho je znacne sklicujici. Vesmir jsou pouze nahloucene kameny
zaneradena slizem zivota, nevladne mu nikdo, v nejlepsim pripade "Vesmirny
Idiot", ktery nastoupil do uprazdneneho trunu "Nejvyssiho vsevedouciho a
vsemohouciho", ktereho jsme odvolali z duvodu nekompetentnosti (Alan Watts).
Dulezite je hlavne "byt uspesnym", vsechno ostatni, vcetne ziv. prostredi,
je druhorade.
Musime proto byt za kazdou cenu "rozumni", protoze jasny usudek je nutnou
podminkou "uspechu". (Pisu uvozovky, ponevadz tato slova stale mene chapu.)
Nas kralovsky rozum nas prece presvedcil o tom, ze zadny Buh neni a ze tudiz
nam nic neprekazi v ceste za stestim.
Myslim si, ze odtud prameni trpky citat uvedeny na zacatku. Avsak svet neni
tak zly, jak jsme si vyspekulovali. Pouze jsme na okamzik uverili tomu, ze
jsme obrazne receno totozni se svym stinem a vyhlasili to za nezpochybni-
telnou vec.
Nejsme tedy tak chytri, jak se sami sobe zdame a uz vubec ne si ve vsech
pripadech pociname rozumne. Pricinenim nasich genialnich mozku se ze sveta
muze stat neobyvatelne misto, ve kterem se bude libit pouze krysam a jester-
kam (pripadne ani tem ne).
Na zaver:
Neni vubec nutne, abychom to ve svete "nekam dotahnuli". Staci, kdyz se
"jen" umime radovat ze zivota. Kdo Boha hleda, tak ho nenalezne; pouze ti,
kteri se umi radovat ze slunce, v nem ziji.
