Jestřábi cítí tyranovu krev

Přehled událostí minulého týdne vyšel v neděli 30. května v týdeníku Observer.

"Toto byl týden, kdy jsme před Miloševičem přirazili dveře. Myslím, že si lidé začínají uvědomovat, že není únosné, aby zůstal vládcem Srbska, až tohle skončí. Bude muset jít."

Tento nekompromisní výrok od jednoho britského vládního činitele shrnuje vývoj minulého týdne, kdy začali jestřábi na obou stranách Atlantiku cítit, že válka probíhá podle jejich přání.

Svržení Slobodana Miloševiče se nestane oficiálním válečným cílem, ale rozhodnutí, k němuž došlo minulý týden, vyslat na hranici Kosova 50 000 vojáků a oficiální obžaloba Slobodana Miloševiče u mezinárodního tribunálu pro válečné zločiny znamenají, že je velmi nepravděpodobné, že by přežil.

Také je nyní pravděpodobnější, že konečné řešení bude vojenské a nikoliv diplomatické. Diplomatická cesta je sice otevřena, ale Miloševič nemá žádnou motivaci, aby jí využil.

Rozhodnutí Miloševiče obžalovat - se všemi obrovskými důsledky - přijala, jak se zdá, nezávisle Louie Arbourová, prokurátorka mezinárodního trestního tribunálu, i když byla v pravidelném styku se západními hlavními městy a byla si zjevně vědoma, co její rozhodnutí znamená.

Spojené státy a Británie byly o jejím rozhodnutí informovány o dva dny předem. Hovořili o něm v desetiminutovém telefonním rozhovoru Bill Clinton a Tony Blair.

Oba vedoucí představitelé reagovali nadšeně, avšak - a to odráží širší neshody uvnitř aliance - Francie, Německo a Itálie byly opatrnější. Například francouzský ministr vnitra, Jean Pierre Chevenement, charakterizoval toto rozhodnutí jako chybu.

Na německého kancléře Gerharda Schroedera, soudě podle jeho čtvrtečního projevu, to také neučinilo příliš velký dojem. "Někdy existují cíle - jako mír v Evropě - které jsou důležitější než jiné ohledy," uvedl.

Načasování tohoto rozhodnutí bylo naprosto explozívní. Rozhodnutí Arbourové bylo z Haagu předem prozrazeno ve středu, v den, kdy se chystal ruský vyjednavač Viktor Černomyrdin na své čtvrté a nejdůležitější setkání s prezidentem Miloševičem, aby ho přesvědčil, aby vpustil vojska NATO do Kosova.

Frustrovaný Černomyrdin si ve čtvrtek stěžoval: "Dnes jsme dospěli při vyjednávání do finiše, ale někdo potřeboval umístit na cestu překážky mírovému dialogu." Rusové se dotazovali, jak je možné, že byl spolehlivý partner Západu v bosenské válce najednou proměněn v páriu?

Když ve čtvrtek obžalobu Miloševiče a jeho čtyř kumpánů dvaapadesátiletá prokurátorka Arbourová zveřejnila, zaujala chladné a vzdorné stanovisko. "Svět je pro ně nyní daleko menší místo," konstatovala. Bylo to poprvé v historii, co byla vznesena obžaloba proti hlavě státu.

Arbourové se podařilo shromáždit důkazy za dobu kratší než pět měsíců, při pozoruhodně rychlém vyšetřování, neboť se dosud točila kola mezinárodního trestního dvora bolestně pomalu. I Arbourová přiznala, že v případě této žaloby se poprvé "tribunál zachoval jako trestní orgán, fungující v reálném čase".

Důvodem zdržení bylo to, že během posledních několika let bylo vyšetřovatelům v  Haagu odpíráno, aby zahrnuli na seznam obžalovaných i  jméno tvůrce celého desetiletí masakrování na Balkáně.

Bylo to hlavně proto, že Spojené státy a jiné mocnosti, které podporovaly vytvoření tribunálu, tomuto soudu odmítaly poskytnout dostatečné množství materiálu od zpravodajských služeb, z nichž by bylo možno vytvořit pevnou žalobu. "Dlouho jsme nedostávali konkrétní fakta," stěžovala si Arbourová.

Americké postoje byly v otázce žaloby proti Miloševičovi nejednotné už dlouhé měsíce. Loni v listopadu schválil Bílý dům tajný plán na svržení Miloševiče. Ale podle mezinárodního práva je nezákonné zavraždit nebo unést šéfa státu i třeba během války. V dubnu si začínal Washington plně uvědomovat, že na Balkáně nebude mír, dokud zůstane Miloševič u moci. Kromě toho, rozsah etnického očišťování, znásilňování a vraždění byl prostě příliš obrovský na to, aby se dalo předstírat, že tyto zločiny nejsou řízeny a organizovány z Bělehradu.

Bylo zjevné, že Miloševič, vyjednavač daytonské mírové dohody o Bosně, bude muset zmizet ze scény.

Arbourová, prudká a rozhodná žena, začala cestovat po západních hlavních městech a vyžadovat informace. Jejích 350 zaměstnanců, včetně 70 vyšetřovatelů ze 60 zemí světa, nemá nezávislý přístup k soudně schválenému odposlouchávání. Tribunál je plně závislý na spolupráci vlád.

Američané, Britové a v menší míře Němci se rozhodli s tribunálem spolupracovat - s drtivými důsledky.

Britský ministr zahraničních věcí Robin Cook například jmenoval Davida Gowana jako speciálního styčného pracovníka pro spolupráci s tribunálem.

Setkal se také s Arbourovou v Londýně 20. dubna, kdy oznámil, že organizuje dosud největší předání britského zpravodajského materiálu nezávislému úřadu. Začalo to poskytnutím podrobností o padesáti samostatných incidentech, k nimž došlo během předchozího měsíce.

Spojené státy také otevřely svou Pandořinu skřínku zpravodajského materiálu. Ten plynul do Haagu ještě minulý týden. Amerika se také rozhodla zjednodušit složité zákony o uvolňování tajných informací, aby se proud materiálu zrychlil.

Materiál umožnil propojit vraždy 340 jmenovitě uvedených kosovských Albánců ze 16 vesnic prostřednictvím velící struktury až k osobním rozkazům Slobodana Miloševiče a čtyř ostatních srbských vedoucích představitelů, obžalovaných s ním.

Daleko důležitější však bylo, že materiál - videozáznamy, odposlech elektronických komunikací, satelitní snímky a další data umožnil tribunálu dokázat systematický charakter pronásledování a Miloševičovo osobní řízení tohoto pronásledování.

Miloševič a jeho kumpáni jsou také obvinění z toho, že přispěli k organizaci ilegální nucené deportace 740 000 lidí. Také jsou obžalováni ze všech vražd, k nimž došlo v Kosovu od 1. ledna 1999.

Ale rozhodujícím materiálem pro žalobu nebyly satelitní fotografie hrobů ani videozáznamy masakrů. Byly to specifické odpovědi americké zpravodajské služby na otázky tribunálu ohledně srbské vojenské velitelské struktury, způsobu užívání vojenských jednotek a integrovaného plánování a provádění etnického očišťování.

Avšak existuje háček. Materiál byl poskytnut podle tzv. "Pravidla 70" charty tribunálu. To znamená, že materiál lze používat pro "předběžné účely" pro vypracování žaloby a k přípravě soudního procesu. Materiál nemůže být dán k dispozici obhajobě ani otevřenému soudu.

Podle Pravidla 70 je zravodajský materiál odtajněn jen pro oči pracovníků tribunálu. Prokurátorka Arbourová smí vydat na jeho základě žalobu. Pak musí instruovat vyšetřovatele, aby nalezli svědky a neutajované důkazy pro tyto zločiny.

Avšak kdyby Miloševič přijal podmínky skupiny G 8 a dostavil se náhle do Haagu, tribunál smí požádat o úplné odtajnění zpravodajského materiálu proti němu, po částech.

Z Ameriky žalobu proti Miloševičovi podporovala skupina lidí v Defence Intelligence Agency, v CIA, v ministerstvu zahraničních věcí, v Pentagonu a v různých odborných institucích. Politicky tato skupina kritizovala prezidenta Clintona a Richarda Holbrooka, který s Miloševičem vyjednal daytonskou dohodu, a soustřeďuje se kolem bývalého republikánského prezidentského kandidáta Boba Dola, ministryně zahraničních věcí Madeleine Albrightové a nynějšího šéfa republikánů Johna McCaina.

Proud materiálu do Haagu nenařídil prezident Clinton, ale umožnila ho celá řada amerických činitelů, kteří jsou hluboce přesvědčeni, že obžaloba Miloševiče bude mít pozitivní vliv na další vývoj a kteří nemuseli žádat o svolení z Bílého domu.

Jeden činitel v Bílém domě vyjádřil názor, že doufá, že obžaloba Miloševiče "ochromí" diplomatické řešení, které vyjednalo Rusko. To potvrdila v pátek ministryně zahraničních věcí Madeleine Albrightová, která konstatovala, že Miloševič nedostane imunitu a dodala "Nevyjednáváme."

V pátek večer byli někteří činitelé americké vlády připraveni svědčit pro potřeby obžaloby.

Zdroje u mezinárodního tribunálu konstatovaly,. že žaloba se nezastaví jen u zločinů spáchaných v Kosovu. Další obžaloby Miloševiče, týkající se zločinů páchaných v Chorvatsku a v Bosně, budou následovat.