Levici jde tato válka špatně
Tento článek Joan Smithové vyšel v neděli 30. května v týdeníku Independent on Sunday.
Jeden den minulý týden mě citovali na protiválečné internetové stránce (www.antiwar.com jako kritika bombardování Jugoslávie. Také na mě zaútočili v časopise New Left Review, že jsem představitelka "nových válečných štváčů" a "liberalismu řízených střel". Tak jak je tomu tedy?
No, podle Tariqa Aliho, ti z nás na levici, kteří podporují intervenci v Kosovu, jsou "liberální váleční štváči", kterým "nevadí porušování státní suverenity". Ve stejném čísle charakterizuje Edward Said balkánskou krizi jako příležitost "pro Spojené státy prosadit svou vůli a ukázat světu, kdo je tady pánem."
Přesto však řešení, která doporučují oba muži, více mírových konferencí a "konstruktivní vyjednávání" na nichž by se podíleli Rusové, nepřinesou mír o nic pravděpodobněji než jednání v Rambouillet, která selhala. Další kritik války, John Pilger, učinil neuvěřitelné tvrzení, že Srbové sestřelili téměř 40 letadel NATO, což se prý na Západě tají, protože tolik novinářů je nekritickými stoupenci Severoatlantické aliance.
Toto jeho tvrzení zní nepravdivě nejen proto, že Pilger nemá vůbec žádné důkazy, ale také v důsledku netypické mlčenlivosti Srbů, který jaksi nenesli triumfálně kusy sestřelených letadel NATO ulicemi Bělehradu. Jinak si velmi vážím Johna Pilgera a nepoukazuji na tyto skutečnosti s potěšením. Ale je nepopiratelné, že pro levici jde tato válka špatně. Některé části levice přicházejí na veřejnost s pochybnými tvrzeními a škodolibě se pak hádají.
Podle Tariqa Aliho jsou mezi stoupenci bombardování "šéfredaktor bulvárního deníku The Sun a jeho obdivovatelé v Guardianu a Observeru".
To je groteskně nespravedlivé vůči žurnalistům v těchto seriózních novinách, kteří jsou docela schopni si sami rozhodnout, jaký zaujmout názor na situaci v Jugoslávii, bez primitivního ultranacionalismu šéfredaktora deníku The Sun. (Konec konců, právě deník Guardian poskytl prostor Johnu Pilgerovi, aby na jeho stránkách odsoudil bombardování NATO.)
Vznikla tady směsice primitivního antiamerikanismu a zkostnatělé mentality, vytvořené vietnamskou válkou.
Velmi pozoruhodné je, že vycházejí protesty proti válce o Jugoslávii jen z jediné generace, od mužů, jimž je nad padesát - jsou to veteráni demonstrací ze šedesátých let proti americké intervenci ve Vietnamu. Tito padesátníci emocionálně útočí na mladší kolegy, kteří podporují ozbrojenou intervenci na Balkáně. Toto se potvrdilo minulý týden, kdy jsem potkala jednoho levicového novináře, který se mi svěřil, že "tahle válka mě skutečně vybičovala k nesmírné energii". Dodal nadšeně: "Nenávidím lidi, kteří podporují tuto válku." Když jsem řekla, že podporuju vyslání pozemních vojsk do Kosova, civěl na mě mlčky. Nenávidí mě jako "válečného štváče"? To je logický důsledek jeho prohlášení. Mně se ale vždycky zdálo, že je možno vůči nynějšímu konfliktu zaujmout alespoň tři poctivé postoje.
Jedním z nich je otevřená opozice proti válce, jak je systematicky vyjadřována redakční linií tohoto listu. Druhý je nepříliš nadšená podpora pro letecké údery, i když ta je nutně ochromována tím, že NATO rozšířilo seznam svých cílů, a to způsobem, který ohrožuje životy civilistů. Třetím postojem, který systematicky zastávám já, je že měla být intervence podniknuta dříve,. a to pozemní invazí i ze vzduchu.
