 |
|
Světoznámé město BystréJiří Jírovec
Pane Čulíku,
onehdá jsem se na Vás chtěl obořit, protože jste označil město (byť malé) v němž se narodila moje maminka za vesnici. Od té doby se situace trochu změnila, protože jste v BL otiskl příspěvek starostky města Bystrého.
Posílám Vám k němu několik poznámek, protože předpokládám, že o Bystrém toho asi čtenáři BL moc nevědí a tak si mohou porovnat dojem, který získali z článku paní starostky, s pohledem z trochu jiného zorného úhlu.
JJ
Světoznámé město Bystré (u Poličky)
Kdyby nic jiného, v Bystrém se kdysi uchytil můj dědeček Ondřej Špaček jako četnický strážmistr a tak se stalo, že se tam narodila moje maminka. Přestože pak odešel na pensi jinam, a v Bystrém zbyly "pouze" maminčiny kamarádky z dětství, zůstala naše rodina k Bystrému trvale připoutána.
Díky těm známým vím, že Bystré je, jak jeho kronika praví, městečko v údolí na kopečku. Přesněji v dolíku v kopcích, protože i z Bystrého ještě vede cesta nahoru do Nedvězího a dál na Jimramov.
Z nedostatku přímějšího příbuzenstva jsme si "osvojili" maminčiny kamarádky. Takže jsme měli tety Máňu a Milču. Většinou jsme jezdili k té druhé, Pazlarové.
Musel jsem uvést pár detailů, protože jinak bych nemohl psát o kuchyni u Pazlarů. To byla celkem malá místnost s klenutým stropem, do níž se vešel kachlový sporák, kredenc, dvě postele, které přes den sloužily k sezení, a mycí stůl. A do této kuchyně neustále přicházeli lidé na kus řeči, dohodnout nějakou výpomoc nebo trochu posedět cestou z pole.
S odstupem let se mi ta kuchyně jeví jako symbol neobvyklé sounáležitosti, která v tom městě spojuje lidi bez ohledu na to zda v něm jejich předkové žili staletí nebo jen několik desítek let, jako moje rodina.
Asi v tom hraje roli zmíněná topografie. Ten dolík, jemuž kopce vracejí večer lidi po práci.
Tyhle věci jsem si připomněl, když jsem četl
Na jejím projevu je pozoruhodná absence minulosti. Je v něm zmínka o Karlu IV, o stoleté tradici divadla a jedna narážka na komunistickou éru (v minulé době odradil "mus" lidi od sdružování). Je to škoda, protože se tím do značné míry oslabuje základní myšlenka projevu, jíž je, alespoň podle mého názoru, nutnost spojit síly občanů nejen k tomu k tomu, aby vytvořili prostředí v němž je radost žít, ale hlavně, aby svoji existenci mimo hlavní (mocenská i ekonomická) centra vůbec uhájili.
Paní starostka je zbytečně skromná, když mluví o tom, že Bystré vždy bylo mimořádně chudé. Pokud mě paměť neklame, Bystré na tom nebylo v minulosti zas tak špatně. Fungovalo tam JZD, Státní traktorová stanice, továrna na spřádání angorské vlny Vitka (jediná v tehdejším Československu), autoservis, restaurační zažízení a malý malý hotel. Bystré mělo zdravotní zařízení, kino, malou provozovna "Arma", kde se šilo oblečení pro armádu a něco jako "odštěpný závod", jak se kdysi říkalo, Botany (tuším, že Skuteč). V městě byla i poměrně dobrá síť obchodů a služeb.
V místním zámku bylo nějakou dobu učňovské středisko. Vím, že jeden čas tam byly švadlenky - údajně k nelibosti místních paní a dívek. Možná, že jsem na něco zapomněl, ale i tak je tento výčet pracovních příležitostí dost bohatý na město s okrouhle dvěma tisíci obyvateli.
Hana Sejkorová se o tomto "dědictví minulosti" nezmínila a tak její výrok, že kraj "nezlomilo ani minulé desetiletí, ani dnešní problémy ekonomické" zůstává jaksi poloprázdný, přestože právě na tom, co a proč se změnilo, mohla dál stavět.
Nepochybuji o tom, že svůj projev přizpůsobila tématu konference (občanské společnost), ale na druhé straně je nutné vidět, že základem úspěchu je ekonomika, nikoli to zda někde mají dost lidí do dechovky.
Domnívám se, že představitelé malých měst (chcete-li venkova) musejí zdůrazňovat při každé příležitosti, že součástí ekonomické rovnice, jejíž výsledek ospravedlňuje rušení výroby, kdykoli se zdá, že to jinde půjde o něco levněji, musí být dopad změn na jejich obyvatele.
Výčet různých občanských aktivit obyvatel Bystrého je úctyhodný, ale neměl by zastínit jádro věci. Navíc nejde o nic převratného. Bystré se díky iniciativě pár lidí oživilo a tak bude činnost různých sdružení nějakou dobu vzkvétat a pak zase přijde útlum tak jak tomu je kdekoli jinde.
To je stejné v Bystrém i v Deep River, kde teď žiji. V krátkém časovém intervalu dvanácti let jsem tady zažil vzestup i úpadek různých iniciativ. Do jisté míry jde o přirozený proces, protože ne vždy se najde dostatek lidí s potřebnými kvalitami.
Daleko důležitějším faktorem ale je celkové společenské klima odvozené od ekonomické situace.
Paní starostka by si jistě velmi dobře popovídala s panem Smithem, který jako bývalý starosta Deep River způsobil, že i naše centrum - tedy downtown - má Dům pro občany, jimž se tady říká seniors, kam chodí lékař, sestry a konec konců i děti s básničkami.
Společnou řeč by našla i s panem Murphym, který je naším starostotou dnes a má plné ruce práce, aby oživil město, z nějž během posledních deseti let ubylo tisíc lidí (dnes má 4000 obyvatel a stárne, protože nepřicházejí mladí lidé).
Zajímavost a možná výjimečnost projevu Hany Sejkorové je tak trochu mezi řádky. Je v náznaku toho, že si konečně lidé uvědomují, že ty krásné německé a jiné vesnice nejsou jen hezké fasády, ale hlavně lidé s jejich problémy. A že problémy malých míst jsou si velmi podobné.
Jan Čulík v poznámce ke článku Andrewa Stroehleina napsal, že se mu zdá rozumnější (než demonstrovat proti globalizaci) "zaměřit energii na to, jak nynějších globalizačních proudů využít co nejlépe pro Českou republiku". A dodává, že "globalizace je totiž neobyčejně demokratická."
Dovolím si jeho výrok parafrázovat. Občané by měli zaměřit energii na to, aby je současné globalizační trendy co nejméně poškodily. Musejí neustále upozorňovat na to, že globalizace je diktát (ekonomicky) mocných, jemuž se volení zástupci občanů podrobují - dost často pod záminkou, že jde o pokrok.
Skončím, jak jsem začal. Chytil jsem se kdysi drápkem prázninových pobytů a vyprávěním své maminky v Bystrém. Považuji je za svůj záchytný bod v zemi kde jsem se narodil (Praha je pro mě příliš veliká, abych ji považoval za svou). Jeho kanadským protějškem je Deep River , kde bydlím teď.
Ani jedno z "mých" měst neprodukuje nic, co by se nedalo dovézt laciněji odjinud. Dosadíme-li však do rovnice, kterou jsem zmínil v úvodu, hodnotu mezilidských vztahů a vše ostatní, co tato místa nabízejí, začne se import jevit jako velmi nákladná alternativa.
Doufám tedy, že se oběma starostům bude dařit jejich záchovná práce.
Jiří Jírovec
PS Bystré se stalo světově proslulým díky filmu Vojtěcha Jasného "Všichni dobří rodáci".
|
|
|
|- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|