Vypálený rybník
Tento příspěvek pokračuje v ustálené tradici, že v českých médiích se hlavně pojednává o českých médiích.
Soudě podle ladění televizorů, i podle nabídky programů v tisku, za jedničku mezi českými televizemi lze považovat ČT1, o obsahu nemluvě. (Prima však na tento předsudek útočí, s tím, že se můžete zúčastnit slosování a cosi vyhrát, pod podmínkou, že si Primu naladíte jako první kanál. Já mám návyk z Británie, a pořadí Č1, ČT2, Nova, Prima nehodlám měnit.)
Dnes ráno se na jedničce objevil výstavní jedinec, který poslední dobou úhořovitě proplouvá visuálními kanály, a spolu s moderátory státnicky zpochybňuje věrohodnost tisku. Minule byl na trojce, taktéž ráno. Ranní ptáče dál doskáče. Nejspíš i ranní ptakopysk.
Tohoto pána nebylo třeba uvádět podtitulkem. Titulů čestných i nečestných má beztak příliš mnoho, než aby se na obrazovku vešly. Ale v zájmu fairplay mu byl přidělen podtitulek - jméno a příjmení.
Zaujalo mne, že grafické znázornění pozadí pod jeho jménem byla jakási ryba.
Na tom by nebylo zas tak nic divného, (třeba je narozen v tomto znamení, nebo se obrátil na křesťanskou víru, a jeho jméno je skutečně křestní, nebo to jen mělo ladit s akváriem v pozadí)
Ryba je známá tím, že dovede o ledačems mlčet, na rozdíl ode mne.
Tato ryba byla podlouhlá, jako štika, měla hlavu vlevo, a byla zákeřně zelenomodrá. Ano, zákeřně, to vím bezpečně, protože jsem zdárně absolvoval Ishiharovy testy barevného vidění. Pro víceré naše diváky byla právě takto laděná ryba barvy nevyzpytatelné, neboť česká mužská populace, jak potvrdí Guinessova kniha rekordů, vykazuje obrovské procento anomálního barevného vnímání v zelenočervené oblasti - (zpaměti, kolem 30%)
Leklá ryba, jak víme, smrdí od hlavy.
A vodník se v případě nouze promění v rybu. V současné době nás na bilboardech vodníci, coby odborníci na vodu varují. Méně cukru, více chuti.
Vodníka poznáme tím, že mu kape šos, takže nám zvlhne podlaha. Sňatkového podvodníka poznáme naopak tím, že je opálen, jeho humor je suchý, a jeho charisma nelze zapřít. Právě proto v jeho přítomnosti podezřele vlhnou nikoliv koberce, ale oči důvěřivých slečen a dam veškerých odstínů.
Moderátorka se dnes ráno nezmohla ani na jednu vtíravou otázku, jen nahrávala na smeč ohledně těch prolhaných novinářů a dávala prostor k vytvoření dojmu státnické trpělivosti. Co takhle nějaké přehodnocení ohledně Kosova?
Zůstalo na anonymním grafikovi, aby čest a nezávislost České televize obhájil sám, po svém, symbolicky, pro ty vnímavé diváky, jako za starých časů. Ale nejspíš to byla náhoda a přebujelá fantasie na mé straně.
Mne by zajímalo, co si pan Klaus myslí o bonmotu pana Harry S Trumana, 33 presidenta Spojených států amerických, že státník je politik, který je alespoň 10 až 15 let po smrti.
Měli by se jej zeptat, než se stane úplným státníkem.
