Jiří Pelikán
Tento nekrolog vyšel v deníku Independent ve středu 14. července 1999.
Jiří Pelikán měl vzácnou schopnost přežít - a někdy dokonce prosperovat - v riskantních situacích. Během Pražského jara zastával důležité postavení šéfa Československé televize, předtím přežil pět měsíců ve vězení gestapa za nacistické okupace a zrádný svět československé komunistické strany za stalinské éry. Jako šéf televize od roku 1963 přešel od podporování ortodoxie v diktatuře, kde vládla strana, k předsednictví nad fórem, otevřeném energické politické debatě.
Ani rozdrcení Pražského jara tanky Varšavského paktu v srpnu 1968 neukončily Pelikánovu kariéru, navzdory tomu, že byl odstraněn z funkce šéfa televize. Byl jmenován kulturním atašé na československém velvyslanectví v Římě a tuto funkci zastával i počátkem normalizace (obnovení ortodoxního komunismuú.
Až v září 1969, kdy byl odvolán do Prahy, se odmítl vrátit do své rodné země a oznámil své rozhodnutí v deníku Times. Rozhodl se zůstat v Itálii, kde obdržel politický asyl. Poté, co byl zbaven československého občanství, stal se naturalizovaným Italem.
V exilu se živil jako autor a komentátor a vydal celou řadu knih o poválečné československé historii (v níž hrál roli). V roce 1971 založil levicový exulantský časopis Listy, s podtitulem "Časopis československé socialistické opozice", který vydával dál (od roku 1989 v Praze) až do roku 1997. Netrvalo dlouho, než našel pevnou půdu pod nohama jako italský politik. V roce 1979 byl zvolen do Evropského parlamentu za Italskou socialistickou stranu. Působil jako poslanec Evropského parlamentu po dvě funkční období.
Pelikán se narodil na Moravě v rodině umělců a intelektuálů. Byl synem sochaře Julia Pelikána. Konec třicátých let byl plný pro něho i pro jeho zemi pohnutých událostí. V roce 1938 se Morava a Čechy staly společně v Československu autonomní jednotkou. Následujícího roku uchvátilo vládu nad Československem nacistické Německo a označilo Čechy a Moravu za německý protektorát.
Pelikán vstoupil v roce 1939 do československé komunistické strany a byl aktivně činný v protiněmeckém hnutí odporu. Brzo byl zatčen gestapem. Od roku 1941 až do konce války se skrýval. Německé úřady se pomstily zatčením jeho rodičů. Jeho matka zahynula v německém koncentračním táboře.
Během pražských studií po válce byl Pelikán aktivní v komunistických studentských skupinách před komunistickým pučem v roce 1948 i po něm. Stal se šéfem stranické mládežnické komise, která prověřovala studenty, mají-li být připuštěni ke studiu na vysoké škole a odepřel vstup tisícům nekomunistů. Pelikán později označil tuto epizodu za "největší hanbu mého života".
V padesátých a v šedesátých letech zastával Pelikán četné stranické funkce (včetně funkcí ideologů a propagandistů, byl poslancem parlamentu a po dobu osmi let předsedou Mezinárodního svazu studentstva se sídlem v Praze). Do nejvyšší funkce byl jmenován v srpnu 1968, kdy ho na "tajném stranickém sjezdu" ve Vysočanech zvolili do ústředního výboru KSČ.
Když se v roce 1969 Pelikán odmítl vrátit do Prahy a začal podporovat levicovou opozici vůči komunistickému režimu, československý režim ho začal nenávidět s tak intenzívní zlou vůlí, jaká byla vyhrazena jen bývalým komunistům, kteří "zradili". Očerňoval ho státem kontrolovaný československý tisk. V roce 1972 napsal stranický deník Rudé právo, že prý Pelikán poslal "psané materiály a instrukce do Československa, za cílem podnítit nepřátelská individua a skupiny k protistátní činnosti".
Tajná policie, StB, stála zřejmě za cellu řadou útoků proti Pelikánovi, včetně bomby skryté v poštovním balíku, kterou dostal v roce 1975. Unikl zranění, když si povšiml, že z polootevřeného balíku vychází kouř a bombu hodil do vedlejší místnosti, kde vybuchla do plamenů. Neodstrašilo ho to od politické činnosti ve své vlasti. V roce 1977 tajně navštívil Československo. Byla to vysoce riskantní cesta a málem byl při ní v Československu policií unesen.
Po pádu komunismu v Československu v roce 1989 se Pelikán mohl vrátit a následujícího roku se stal členem velmi různorodé skupiny poradců nově zvoleného prezidenta Václava Havla. Avšak jeho pochybná minulost komunistického funkcionáře a tvrzení, že údajně spolupracoval s gestapem, mu poškodily poslední léta jeho života. Když dostal loni od Havla státní vyznamenání, tato obvinění se znovu objevila na veřejnosti.
Pelikán byl vřelý a energický muž a nikdy neztratil svou angažovanost pro "historický boj československé socialistické opozice", jak ho charakterizoval v sedmdesátých letech, ať už byl tento "boj" později jakkoliv zdiskreditován.
Pelikán litoval jen částečně své účasti na komunistickém útlaku a zůstal dítětem roku 1968. Cílem Pražského jara bylo, napsal v roce 1970, "zbavit socialismus v Československu jeho nelidskosti". Bylo mu líto, že cílem nové revoluce v roce 1989 bylo zbavit Československa socialismu.
Jiří Pelikán, politik, narozen v Olomouci v Československu 7. února 1923, oženil se s Jitkou Frantovou, zemřel v Římě 26. června 1999.
