Multikulturistika
vzniká, když se vznešené humanistické myšlenky o harmonickém multikulturním soužití různých etnických skupin v jedné zemi uvedou do praxe.
Tou praxí také začneme v nám poměrně vzdáleném světě, na ostrovech Madura a Borneo. Psalo se o nich někdy v březnu-dubnu t.r., ale mám dojem, že nikoliv v BL.
Zdrojem mých informací byly LN (v jednom případě článek R. L. Parryho převzatý z Independentu), Newsweek a reportáž, kterou jsem viděl v televisi, která vlastně jen ilustrovala to, čeho se mohl člověk dočíst v tisku - viděl jsem na př. kratičký záběr skupinky mužů, kopajících do něčeho, co mohla být a asi také byla lidská hlava nebo gastronomickou přílohu, ve které byl podán výklad, které části lidského masa jsou nejchutnější a jak připravit lidská játra.
Prosím, nepohoršujte se nad tím, gastronomickou přílohu má také můj oblíbený ranní pořad Télématin - France 2 a budou-li v budoucnosti Dajakové emigrovat v dostatečném počtu do Francie, bude třeba na ně vzít ohled, chceme-li opravdu žít v multikulturní společnosti, a to chceme všichni, není-liž pravda?
Madura je velice přelidněný ostrov a Indonesie se před časem rozhodla řešit tento problém " transmigrací" neboli přestěhováním části Maduřanů na Borneo. Asi to nebyl ten nejlepší nápad, protože Maduřané jsou podle Parryho " známí především dvěma věcmi. Jejich ženy jsou výjimečně nadané milenky (to by ještě šlo, i když nevím, co to přesně znamená, ale odtud asi ta přelidněnost na Maduře, J.T.) a všichni jsou velmi nesnášenliví. Jsou agresivní a napadají ostatní. Muži nosí zbraň na způsob srpu (asi malajská dýka zvaná kris, J.T.), které použijí při sebemenší provokaci."
Mají tedy vlastně ty nejlepší předpoklady pro multikulturistiku, t.j. vnucování vlastních zvyklostí domácímu obyvatelstvu. Ovšem přehlédli, že se nepřestěhovali do civilizované země, kde společnost pod vlivem svých samozvaných multikulturních šamanů byla a je dosud ochotna téměř vždy ustoupit, a podle toho to pak dopadlo.
Stručně řečeno s Poláčkovým Habáskem Dajakové a Malajové uhájili svou třídu a indonéská vláda začala nakvap přemísťovat Maduřany do bezpečnějších míst. V hotelu, kde Parry bydlel, byla " u baru spousta fotografů, kteří se celý den honili za fotkami, jež nebudou nikdy otištěny. Novináři s bloky plnými zážitků, které nebudou moci nikdy nikomu předat." Pročpak vlastně?
Ale vraťme se do Evropy, kde se NATO v Kosovu pokusilo položit "základy pro multikulturní společenství pomocí raket s plochou dráhou letu , aby vytvořilo pravý opak ostentativního ideálu pana Clintona a spol., totiž etnický separatismus", jak přiléhavě konstatoval Kanaďan George Jones (BL 8.6.99, M. Kaláb "Srbové jsou obětmi pokrytectví Západu" ).
Ten etnický separatismus je totiž a bohužel pro hlasatele či misionáře multikulturalismu mnohem životnější forma soužití jmenovitě u chudších národů dosud méně dotčených civilisací, které se ovšem naučily využívat její slabosti ve vyspělých státech k svému prospěchu.
Myslet si, že je možno vytvořit a udržovat v Kosovu multikulturní společnost s pomocí velké armády, kterou NATO na konec možná nedá ani dohromady, v době kdy Albánci otevřeně prohlašují, že jediným možným pro ně přijatelným budoucím uspořádáním je odtržení Kosova od Jugoslavie či Srbska - to už není bezbřehý optimismus či naivita, nýbrž jen trucovité trvání na nerealistické fantasii, jen aby politici NATO neztratili tvář. Rozdělení Kosova je dnes fakticky jediným řešením, které by mohlo jednou přežít aspoň nějakou dobu stažení vojsk KFOR.
Jan Rychlík z Masarykova ústavu AV ČR přesně vystihl situaci, když napsal v LN 30.6.99, že " základním omylem Američanů a jejich západoevropských spojenců je to, že svou představu multietnické společnosti založené na demokracii mechanicky přenášejí do jiných končin světa, kde ...nemůže fungovat. Multietnická Bosna stejně jako multietnické Kosovo jsou v nejbližších letech utopií. Multietnická demokratická společnost funguje jen tam, kde obyvatelstvo sdílí společné hodnoty, které jsou dostatečně silné, aby překlenuly etnické rozdíly.. Aby tomu tak bylo, je nutná existence silné střední třídy a dostatečně dlouhý společný historický vývoj , který vede k tomu , že dějinné události jsou většinou obyvatelstva vnímány stejně. To v Kosovu není možné. Srbská i albánská komunita pokládá území historicky za své a klíčové události vnímá zcela rozdílně. Jak tedy mají obě komunity mají vytvořit multietnickou demokratickou společnost? Kosovští Albánci odmítají žít v Jugoslavii a Srbové stejně tak odmítají žít v albánském Kosovu.... Protože Srbové mají na tuto zemi stejné právo jako Albánci a protože NATO není schopno zabránit vyhánění Srbů, bude lépe, jestliže se provincie rozdělí na albánskou a srbskou část, obě pod mezinárodním protektorátem a teprve až vášně ochladnou, bude možné přistoupit k definitivnímu řešení (např. k úplnému rozdělení Kosova)".
Pokud by došlo na slova Jana Rychlíka, dopadlo by to v mezích dnešních možností ještě přijatelně, ale nedá se odhadnout, kdy nutnost rozdělení Kosova "dojde" také odpovědným činitelům NATO ani jak by na ně reagovaly obě zúčastněné strany. Deník Guardian konstatoval 29. června 99 (BL 30.6.99), že "západní politika vůči Kosovu začíná být poněkud chaotická, poté co Bill Clinton a ostatní vedoucí představitelé NATO se v Kosovu nechali nafilmovat a vyfotografovat a zabývají se nyní domácí politikou svých zemí." Nezapomeňme se v této souvislosti zmínit o jednom českém prvenství - Václav Havel rasantním nástupem dorazil jako první hlava členského státu NATO do Kosova, kde navštívil vesnici Pirane vypálenou Srby.
" Nad hlavami neočekávaných návštěvníků přelétávaly vojenské vrtulníky. Na zápraží polozbořeného domu, jehož místnosti si Havel důkladně prohlédl, děti skandovali " NATO, NATO" cituje Slovo 28.6.99 zprávu ČTK.
Ač dojati mimořádnou zviditelňovací akcí českého presidenta a také trochu i měkkým i ve slově "skandovali" , které by nás v době našeho mládí bylo stálo trojku z diktátu, nemůžeme nevidět, že početní stav jednotek KFOR ještě ani zdaleka nedosáhl plánovaného počtu, nejsou policisté, soudci a vůbec administrativní struktura, a že albánská strana má prakticky volnou ruku, což neslibuje nic dobrého pro realisaci již tak fantaskního plánu NATO. Jefim Fištejn cituje v HN 7.7.99 z londýnského časopisu Jane's Intelligence Review "až groteskní příklady bezmezné korupce, jež panovaly v průběhu války. Vysoké šéfovské funkce na tiranském letišti se propachtovávaly za 250 000 dolarů na tři měsíce a šly na dračku, za pouhou tisícovku se nabízely úřední čipy do mobilů, a tak albánský kmotr mohl na účet Armády spásy nerušeně objednávat vraždy na vzdáleném Reeperbahnu." a dále sám konstatuje, že "jen jedno chybí: jasný cíl a neohrožené odhodlání vítězů ho prosazovat. Nemají ho totiž na skladě. Je nahrazen vágní představou, že peníze všechno nějak spraví a svým blahodárným účinkem zušlechtí místní elity."
Vývoj multietnického soužití se projevuje stále častěji způsobem, který může být původnímu obyvatelstvu dosti nepříznivý. Pod titulkem " Děti cizinců nechtějí mluvit německy" cituje Slovo 12.7.99 zprávu ČTK z Bonnu." Když se vychovatelka Katharina Karresová zeptala nových dětí ve školce ve Frankfurtu nad Mohanem, jak umějí německy, nedostala žádnou odpověď, žádné z nich německy nemluví. Odborníci nazývají tento trend, který se projevuje mezi nejmladší generací cizinců "reetnizace". Místo integrace pozorují návrat migrantů k vlastnímu etniku, napsala agentura DPA. Integrace zůstala na půli cesty zejména mezi dvěma miliony Turků, kteří tvoří největší přistěhovaleckou skupinu. Příčinou je, že svět se zmenšil, díky družicím mohou sledovat v obýváku přenosy z mnoha zemí, prostřednictvím videa, novin, obchodů a služeb - od advokáta až po zubaře - si mohou žít v etnickém mikrokosmu, aniž by potřebovali mluvit německy." Bez velmi dobré znalosti němčiny není sociální začlenění do německé společnosti možné a vznikají tak dva paralelní světy. I elity jako advokáti nebo lékaři, kteří se rekrutují z tohoto prostředí, se prý soustřeďují zase jen na krajanskou klientelu.
Tedy něco jako nová forma LATu (Living Apart Together), jakési LA neboli Living Apart, ale rozhodně ne Together v jedné zemi? Je tohle skutečně cílem multikulturního snažení anebo jde o multikulturistiku (my se teď rozmnožíme a pak vás sežereme), na kterou nemá původní obyvatelstvo adekvátní odpověď?
K něčemu obdobnému došlo ostatně i v Izraeli. Mnozí tamější občané nedávno zírali udiveně na předvolební "šoty" v ruštině na svých televisních obrazovkách. Během let se totiž do Izraele přistěhovalo cca 800 tisíc Židů ze států bývalého Sovětského svazu, z nichž leckterým asi připadalo zatěžko se učit hebrejštině, a proč také, když jich je tolik a vytvořili si už vlastní společnost uvnitř společnosti izraelské.
A i v Americe, tedy ve Spojených státech je podobný vývoj už na cestě.
14.6.1999
Poznámka JČ: Tento článek je podle mého názoru rasistický, protože připisuje celým etnickým skupinám záporné rysy. Viděl jsem v britské televizi četl jsem v novinách svědectví desítek jednotlivých kosovských Srbů i Albánců, kteří neviděli důvodu, proč by obě národnosti nakonec nemohly v zemi žít společně. Mnozí velmi pečlivě rozlišovali mezi vrahy a slušnými lidmi, bez ohledu na etnickou příslušnost. Možná že to byli jen speciálně vybíraní, vzdělaní jedinci. Nevím, jestli je etické vyvolávat atmosféru nebezpečí a nepřátelství vůči jiným etnickým skupinám třeba v Německu, protože se neučí oficiální řeči. Pan Jaroslav Teplý zas tuto mou poznámku asi označí za politickou korektnost.
